Paragliding a jeho technicky náročnější varianty, jako je speedflying nebo hike & fly, na první pohled působí jako adrenalinová zábava. Ve skutečnosti jde o disciplíny, kde rozhodují data, příprava a řízení rizik. V pořadu Přežít na platformě FocusOn popisuje Jakub Rott ze Speedfly Teamu, jak vypadá moderní létání, kolik stojí vybavení, proč je výška synonymem bezpečí a proč někdy platí, že nejlepším rozhodnutím je nepokračovat.
Moderátor Amar Ibrahim v úvodu naráží na častý omyl, že paraglidisté „skáčou z kopce“. Jakub Rott vysvětluje, že realita je opačná. „Paraglidista se rozbíhá. Padák je rozložený, křídlo je připravené a plynule přechází do letu. Neprobíhá žádný pád,“ říká.
Rozdíl oproti parašutismu je zásadní. Zatímco seskokový padák je konstruován primárně pro bezpečné klesání, paraglidové křídlo je optimalizováno pro klouzání, efektivitu a délku letu. „Řešíme, aby křídlo co nejlépe letělo do dálky při co nejmenším klesání,“ vysvětluje Rott. Jeho osobní rekord činí 7 hodin a 20 minut ve vzduchu.
Aerodynamika a meteorologie jako denní chleba
Létání bez motoru znamená absolutní závislost na podmínkách. „Každý paraglidista se stává malým meteorologem a fyzikem,“ říká Rott. Základní výcvik zahrnuje povinnou výuku aerodynamiky a meteorologie v rozsahu několika hodin, praxe ale pokračuje celý život.
Pilot musí číst oblohu, terén i proudění vzduchu. „Vzduch nevidíte, ale neustále se mění. Jakmile se to naučíte, už se na oblohu nikdy nedíváte stejně,“ popisuje. Rozpoznávání typů oblačnosti, směrů větru a teplotních rozdílů je klíčové pro bezpečnost i výkon.
Termika, stoupáky a ptáci jako navigace
Základními zdroji energie pro let jsou svahový vítr a termika. Termika vzniká nerovnoměrným ohříváním povrchu a vytváří stoupavé proudy, které umožňují nabírat výšku. „Je to podobné bublinám ve vařící vodě, jen ve větším měřítku,“ vysvětluje Rott.
Moderní piloti používají variometry a aplikace, které dokážou rozlišit změnu tlaku už v řádu centimetrů. Přesto zůstává příroda nejlepším ukazatelem. „Nejhezčím indikátorem stoupáku jsou ptáci. Vidí nečistoty ve vzduchu a letí tam, kde se stoupá. My letíme za nimi,“ říká Rott. V Kolumbii takto piloti sledují supy celé hodiny.
Létání po světě jako investice do zkušeností
Paragliding je globální disciplína. Rott létal v celé Evropě, Austrálii, na Novém Zélandu, v Mexiku, Kolumbii i na Kanárských ostrovech. „Vidět svět shora, vodopády, ledovce nebo sopky, je nepopsatelné,“ říká.
Zároveň upozorňuje, že každá lokalita má svá specifika. Investice do cestování podle něj není o zážitcích, ale o sběru zkušeností v různých podmínkách, které se později promítají do bezpečnějšího rozhodování.
Závody, výkon, strategie a extrémní zátěž
Rott se věnuje několika disciplínám, včetně cross country a hike & fly. Zatímco cross country je čistě letová disciplína s tratěmi dlouhými 30 až 150 kilometrů, hike & fly kombinuje horský běh, výstup do terénu a následný let.
Na závodech v Itálii absolvoval během čtyř dnů 190 kilometrů běhu, jeden den uběhl 72 kilometrů a k tomu nastoupal 3 500 výškových metrů s výbavou na zádech. „Když nejsou podmínky, běžíte většinu trasy,“ popisuje.
Kolik váží a stojí svoboda ve vzduchu
Minimalismus je klíčový. Základní závodní výbava váží přibližně 8,5 kilogramu, u bivakových závodů až 11–12 kilogramů. Rozdíl tvoří spacák, jídlo a vybavení na přežití.
Finančně se vstupní investice pohybuje od 40–50 tisíc korun za použitou výbavu.
Nová základní výbava stojí 80 až 120 tisíc korun. Závodní špička je výrazně dražší. „Moje současná výbava stojí přes 200 tisíc korun,“ říká Rott. Vyšší cena znamená složitější konstrukci, certifikaci a lepší výkon.
Bezpečnost, úrazy a řízení rizika
Rott otevřeně mluví o rizicích. „Nejsou to šachy. Riziko existuje,“ říká. Nejčastějšími úrazy jsou podvrtnutí nohy při přistání nebo kompresní zlomeniny obratlů, které však ve většině případů neznamenají ochrnutí.
Klíčovým pojmem je výška. „Výška je bezpečí,“ zdůrazňuje. Většina krizových situací se dá vyřešit, pokud má pilot dostatečnou rezervu. Zásadní je také schopnost včas ustoupit. „Je lepší být na zemi a přát si být ve vzduchu, než být ve vzduchu a přát si být na zemi,“ říká.
Výcvik, licence a regulace
Paragliding není volnočasová aktivita bez pravidel. K létání je nutný pilotní průkaz, certifikované vybavení a pojištění. Základní kurz trvá přibližně jeden až dva týdny intenzivní výuky a zahrnuje teorii i praxi.
„Nelétejte sami a bez výcviku. Profesionální výuka výrazně snižuje riziko,“ zdůrazňuje Rott. Studenti musí zvládnout samostatný start, let i přistání do vymezeného prostoru 50 × 50 metrů.
Podvědomí jako klíčová kompetence
Nejvyšší úroveň létání podle Rotta nastává ve chvíli, kdy pilot přestane přemýšlet o ovládání. „Stejně jako v autě. Neřešíte, kde je spojka, reagujete automaticky,“ říká.
To platí zejména u speedflyingu, kde se létá rychlostmi až 130 km/h a nízko nad terénem. „Tam už není prostor na vědomé rozhodování. Vše musí řídit podvědomí,“ vysvětluje.
Kdy říct ne a zůstat na zemi
Zkušenosti učí pokoru. Rott popisuje situaci v Alpách, kdy plánoval 150kilometrový přelet, ale kvůli silnému větru a turbulencím se rozhodl přistát dříve. „Podmínky už byly zbytečně nebezpečné. Přistál jsem a bylo to správné rozhodnutí,“ říká. Právě schopnost vzdát se cíle považuje za znak vyspělého pilota.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
- Jak se v praxi řídí riziko v extrémním létání
- Kolik stojí vstup do paraglidingu a kde se nejčastěji chybuje
- Jaké dovednosti rozhodují o bezpečnosti ve vzduchu
- Proč jsou data, výška a podvědomí důležitější než odvaha
- Jak poznat moment, kdy je lepší nepokračovat
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
