Každé třetí antibiotikum dostáváte zbytečně. Vědci varují před tichou pandemií

Ročně zemře podle Světové zdravotnické organizace přes 1,5 milionu lidí přímo v důsledku antibiotické rezistence a dalších pět milionů kvůli komplikacím, které tato „tichá pandemie“ způsobuje. „Není to mediální hysterie, ale skutečný globální trend,“ upozorňuje Jitka Viktorová z Ústavu biochemie a mikrobiologie VŠCHT Praha v rozhovoru pro pořad iMedical na platformě FocusOn.

Podle Jitky Viktorové už dávno nejde o ojedinělé případy, ale o stále častější, opakující se jev. „Světová zdravotnická organizace uvádí, že ročně zemře zhruba 1,5 milionu lidí na antibiotickou rezistenci a dalších přibližně pět milionů v souvislosti s komplikacemi při léčbě. WHO ji řadí mezi deset největších globálních hrozeb současného zdravotnictví,“ uvedla Viktorová.

Rezistentní bakterie se přizpůsobují podobně jako organismy v Darwinově evoluční teorii. „Bakterie se snaží přežít. Mutují, předávají si genetickou informaci a adaptují se na selekční tlak antibiotik. A my lidé jim k tomu ještě pomáháme. Například nadužíváním antibiotik v medicíně i zemědělství,“ vysvětluje vědkyně.

Zásadní problém představuje rychlost množení bakterií. „Generační doba člověka je asi 20 let, bakterie se rozdělí zhruba každých 20 minut: to znamená, že se vyvíjí asi 50 tisíckrát rychleji než my,“ doplnila.

Každé třetí antibiotikum ve Spojených státech je předepsáno zbytečně

Studie z USA ukázala, že zhruba 33 % předpisů antibiotik je chybných, tedy předepsaných tam, kde by neměla být. Často jde o případy virových infekcí, jako je nachlazení nebo chřipka, proti kterým antibiotika neúčinkují.

„Pacienti na lékaře často tlačí, protože mají pocit, že antibiotikum jim vždy pomůže. Ve skutečnosti tím oslabují svůj imunitní systém a narušují mikrobiotu. Lidské tělo obsahuje dokonce více bakteriálních buněk než buněk lidských,“ upozorňuje Viktorová.

Tento selekční tlak navíc vede k tomu, že bakterie běžně přítomné v našem těle si vytvářejí rezistenci, kterou pak mohou „předat“ patogenním druhům. „Běžný stafylokok si může vyměnit genetickou informaci s patogenním stafylokokem a naučit ho, jak se vyhnout účinku antibiotika,“ popsala vědkyně.

V Česku zabije rezistence více lidí než dopravní nehody

Antibiotická rezistence není oficiální diagnóza, a proto se v českých statistikách objevuje jen nepřímo. „Z tohoto důvodu se vychází z modelů a predikcí. Je to srovnáváno s počty obětí dopravních nehod – a ano, podle odhadů antibiotická rezistence skutečně zabíjí více lidí než nehody na silnicích,“ uvedla Viktorová.

V loňském roce zemřelo v důsledku autonehod přibližně 440 lidí, zatímco odhad obětí spojených s antibiotickou rezistencí je v Česku vyšší. „O dopravních nehodách se mluví neustále, ale o antibiotické rezistenci se dosud příliš nemluvilo, přitom je to problém s obrovským dopadem,“ dodala.

Nová antibiotika? Spíše slepá ulička než spása

Podle Viktorové je „zlatý boom“ vývoje antibiotik minulostí. „Nová antibiotika vznikají jen jako modifikace těch stávajících. Bakterie si proto rezistenci vyvinou velmi rychle. Vývoj nových antibiotik nás nezachrání,“ konstatuje.

Nadějí do budoucna je tzv. adjuvantní terapie, která kombinuje stará antibiotika s tzv. adjuvans – malými molekulami, které blokují mechanismy bakterií, jež rezistenci způsobují. Typickým příkladem je augmentin, kombinace amoxicilinu s kyselinou klavulanovou.

„Augmentin se používá více než 40 let a právě díky adjuvanci si drží účinnost. Takové kombinace prodlužují životnost antibiotik a umožňují jejich další používání v klinické praxi,“ říká Viktorová.

Výzkum nádorových buněk a podobnost s bakteriemi

Zajímavou oblastí, kterou se vědkyně zabývá, je rezistence nádorových buněk: a ta má překvapivě hodně společného s rezistencí bakterií. „Jak bakterie, tak nádorové buňky využívají transmembránové efluxní pumpy, které z buněk aktivně odstraňují léčiva. Tím snižují účinnost antibiotik i chemoterapie,“ vysvětluje.

Zatímco u bakterií je problémem extrémní rychlost mutací, u nádorových buněk hraje roli heterogenita nádoru. „V nádoru nejsou všechny buňky stejné. Zatímco buňky na povrchu mohou být zasaženy chemoterapií, ty uvnitř často přežijí a přizpůsobí se. Právě to je příčinou až 90 % úmrtí onkologických pacientů,“ dodává.

Organoidy: Malé nádory ve zkumavce jako klíč k personalizované medicíně

Jedním z nejmodernějších přístupů v laboratorním výzkumu jsou organoidy. Miniaturní nádory vypěstované z tkáně pacienta. Ty umožňují testovat, jak daný nádor reaguje na různé léčivé látky.

„U kolorektálního karcinomu se v metastudii potvrdilo, že přibližně v 70 % případů odpovídala reakce organoidů reakci pacienta. To je velmi slušné číslo, ale stále máme problém se standardizací postupů a časovou náročností,“ uvedla Viktorová.

Vědci doufají, že organoidy jednou umožní plně personalizovanou léčbu, tedy že pro každého pacienta bude možné najít nejúčinnější kombinaci léčiv ještě před zahájením terapie.

Věda je na dobré cestě, ale zázračný lék zatím nemáme

Přestože výzkum postupuje rychle, univerzální lék proti rakovině zatím neexistuje. „Naše laboratoř se snaží charakterizovat mechanismy rezistence rakovinných buněk a kombinovat klasickou chemoterapii s adjuvantními látkami. Problémem je, že zdravé a rakovinné buňky jsou si velmi podobné. Je tedy těžké zasáhnout pouze ty nemocné,“ uzavírá Viktorová.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jaké nové směry výzkumu adjuvantních terapií se testují v českých laboratořích?
2. Proč farmaceutické firmy ztrácejí zájem o vývoj antibiotik?
3. Jak probíhá klinické testování kombinovaných léčiv a proč je tak nákladné?
4. Jakým způsobem mohou bakterie „učit“ jiné druhy, jak přežít léčbu?
5. Kdy by se mohla personalizovaná medicína na bázi organoidů dostat do běžné praxe?