Dřevostavby v Česku stále narážejí na předsudky, legislativní limity i obavy investorů, přestože technicky už dávno obstály. Architekt Ján Antal, hlavní architekt studia Perspektiv, v pořadu Next Stop vysvětluje, proč dřevo není ideologická volba, ale racionální konstrukční systém, jaké ekonomické bariéry brzdí jeho širší využití a proč budoucnost developmentu neleží v revolucích, ale v postupné evoluci stavebnictví.
Studio Perspektiv začínalo jako interiérové studio. Přechod k architektuře nebyl výsledkem strategického plánu, ale postupného vývoje a změny zakázek. Zlom přišel v době covidu, kdy se tým začal systematicky věnovat architektuře většího měřítka.
„Začínali jsme jako interiérové studio, ale postupně jsme se vyprofilovali až k architektuře v plném rozsahu. Dnes máme štěstí na nové zakázky a větší projekty,“ popisuje Antal. Právě změna měřítka otevřela otázku konstrukčních systémů a dlouhodobé udržitelnosti.
Klíčovým impulzem byla první větší administrativní stavba, u které klient hledal architekturu odpovídající jeho firemním hodnotám. Původní návrh z prefabrikovaného betonu se ukázal jako hodnotový protiklad.
„Betonová prefabrikovaná stavba byla v rozporu s tím, jak firma pracovala s energetikou, fotovoltaikou a udržitelností. Dřevo nám v tu chvíli dávalo mnohem větší smysl,“ říká Antal.
Dřevo není marketing. Je to technický materiál
Rozhodnutí pro dřevo nebylo podle Antala marketingovým gestem. Naopak šlo o racionální konstrukční volbu. Současné dřevostavby podle něj nemají s historickou romantikou mnoho společného.
„Dřevo dnes není romantický materiál. Je technicky zpracované, má velmi dobré fyzikální vlastnosti a umožňuje jiný způsob práce s konstrukcí a tektonikou,“ vysvětluje. Zásadní je podle něj opuštění dogmatického přístupu. Neexistuje univerzálně správný materiál. Každý má své silné i slabé stránky a smysl dává jejich kombinace.
„Nejlepší řešení často vzniká kombinací dřeva, betonu a dalších materiálů. Každý přináší jinou přidanou hodnotu: lehkost, akumulaci, mikroklima,“ říká Antal. Dogmatické lpění na jednom systému podle něj vede k technickým kompromisům a vyšším nákladům.
Největší bariéra není technika, ale stigma
Přestože technické možnosti dřevostaveb výrazně pokročily, jejich rozšíření v Česku brzdí předsudky. Antal mluví o dlouhodobém stigmatizování dřeva jako materiálu s nízkou životností.
„Nejčastěji slyšíte, že se to za pár let rozpadne, že se to musí neustále natírat a že to nevydrží tolik co beton nebo cihla. To ale dnes už neodpovídá realitě,“ říká. Podle něj hraje roli historická preference zděných staveb a později betonu. Dřevo se do hry vrací až nyní, a to pomalu. I proto první dřevostavba studia nepřinesla okamžitou vlnu dalších zakázek.
„Dřevo je v české společnosti stále do určité míry stigmatizované,“ konstatuje Antal.
Legislativa a výška: falešný problém
Často zmiňovaným limitem dřevostaveb je požární výška. V Česku je standardní limit 12 metrů, což v praxi znamená čtyři nadzemní podlaží. Studio Perspektiv díky tomu drží paradoxní prvenství.
„Jsme autory nejvyšší administrativní dřevostavby v Česku. Má čtyři podlaží, což je trochu komické, ale legislativně jsme na hraně 12 metrů,“ říká Antal.
Podle něj ale výška není klíčový problém. Legislativní návrhy už dnes umožňují vyšší stavby v kombinovaných systémech. Skutečnou bariérou je spíš obava klientů z neznámého. „I kdybychom zítra mohli stavět dvacetimetrové dřevostavby, problém nezmizí. Lidé se bojí základních věcí: údržby, požáru, provozu,“ vysvětluje.
Ekonomika dřeva: není levnější, ale dává smysl
Častý argument proti dřevostavbám je cena. Antal otevřeně přiznává, že dřevo dnes není automaticky levnější než beton. „Protože se dřevostaveb staví málo, nejsou zatím levnější. Cena souvisí s objemem výroby,“ říká.
Ekonomický smysl dřeva se podle něj projevuje jinde: v rychlosti výstavby, kvalitě vnitřního prostředí a dlouhodobém provozu. Klíčové je přestat vnímat cenu pouze prizmatem ceny za metr čtvereční. „Dřevo přináší jiný komfort, mikroklima a kvalitu prostředí. To jsou hodnoty, které se do jednoduché cenovky nevejdou,“ dodává.
Modulární architektura: flexibilita pro firmy, ne pro centra měst
Vedle klasických staveb se studio věnuje i modulární architektuře. Ta podle Antala dává smysl zejména v průmyslových a výrobních areálech. „Modulární systém je ideální pro firmy, které rostou. Postaví část, za pár let přidají další modul a celek funguje,“ vysvětluje.
Nejde přitom o architektonický kompromis. Naopak. Modulární řešení umožňuje firmám nabídnout zaměstnancům kvalitní pracovní prostředí bez nutnosti individuálního vývoje každé budovy.
Coliving jako odpověď na bytovou krizi i změnu společnosti
Výrazným tématem rozhovoru je coliving. Antal zdůrazňuje, že nejde o „vyvoněné koleje“ ani mikrobyty, ale o komplexní model bydlení. „Coliving není o minimalizaci prostoru, ale o kombinaci soukromí a sdílených kvalitních prostor,“ říká.
Model je založen na nájemním bydlení. Prodej by podle Antala celý ekosystém rozbil. Ekonomika colivingu se nepočítá na metry čtvereční, ale na uživatele. „Počítá se na lůžko, na obyvatele. Díky tomu lze na stejné ploše ubytovat více lidí než v klasickém bytovém domě,“ vysvětluje.
Cílovou skupinou jsou lidé přibližně ve věku 20 až 35 let. Generace, která je otevřenější sdílení a zároveň čelí problémům se socializací.
Regiony porostou. Města se stanou soběstačnějšími
Antal vidí zásadní změnu v rozvoji regionů. Covid, práce na dálku a plánované vysokorychlostní tratě podle něj mění logiku urbanizace. „Lidé už nemusí nutně žít v hlavním městě. Regiony se posilují a stávají se soběstačnějšími,“ říká.
Vývoj realit a developmentu podle něj funguje v dekádách. To, co se dnes plánuje, se projeví za 10 až 20 let. Právě proto je důležité měnit myšlení postupně, nikoli revolučně.
Vedení studia: od kreslení k práci s lidmi
Studio Perspektiv dnes zaměstnává přibližně 150 lidí napříč architekturou, interiéry, výrobou i servisními týmy. Antal přiznává, že s růstem se dramaticky změnila jeho role.
„Nejtěžší práce je práce s lidmi. V určitém momentu už děláte méně projektů a více vedete tým,“ říká.
Důležitá je podle něj schopnost nést odpovědnost za celý proces – od návrhu přes realizaci až po provoz. Právě proto se studio postupně posouvá i do role developera.
Dřevo, AI a budoucnost architektury
Antal se dotýká i využití umělé inteligence. Vnímá ji jako podpůrný nástroj, nikoli náhradu kreativity. „AI může pomoci akcelerovat některé procesy, ale kreativitu nenahradí,“ říká. V technické fázi návrhu zatím podle něj nepřináší zásadní přidanou hodnotu.
Budoucnost architektury vidí v kombinaci technické racionality, udržitelnosti a kvality prostředí. Dřevo v tomto mixu hraje důležitou, ale nikoli výlučnou roli.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
- Proč se dřevostavby v Česku prosazují pomaleji než v zahraničí
- Jaké ekonomické mýty nejčastěji brzdí rozhodování developerů
- Proč coliving není levné bydlení, ale nový životní model
- Jak se mění role architekta, když se stane i developerem
- Kdy a kde dává dřevo největší smysl z hlediska investic i provozu
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
