České zdravotnictví žije ve dvou paralelních realitách. V zahraničí sklízí respekt. Doma řeší přeplněné čekárny, nedostatek personálu a tlak na rozpočty. Jsou to dvě verze téhož systému — a jen jedna z nich se dostává do povědomí veřejnosti.
Ta druhá je přitom zajímavější.
Reputace bez marketingu
Čeští lékaři jsou zváni na největší světové kongresy. Publikují v prestižních časopisech. V některých oborech dokonce určují směr. Jejich jména znají odborníci v Evropě i za oceánem — často dřív než široká veřejnost doma. Bez kampaní, bez národní značky, bez PR strategie.
A přesto reputace existuje. A má reálnou hodnotu — odbornou i ekonomickou.
„I když náš zdravotní systém má své mezery, je na vysoké úrovni. V různých oborech máme stejnou kvalitu jak v léčebných, tak výzkumných oblastech,“ popisuje Jakub Dvořáček, bývalý náměstek ministra zdravotnictví. Podobně to vidí i ministr Adam Vojtěch: „Naše zdravotnictví je srovnatelné se západoevropským.“
Zdravotnictví jako exportní artikl
Česko své zdravotnictví aktivně neprodává. Přesto ho exportuje — ve formě know-how, inovací a reputace, která přitahuje pacienty i investice ze zahraničí. Zahraniční pacienti dnes necestují jen za cenou. Cestují za kvalitou a zkušeností.
Když český lékař vystoupí na mezinárodním kongresu, není to jen osobní úspěch. Je to signál, že medicína vznikající v Česku obstojí v globální konkurenci. A zároveň účinná forma budování značky celé země — jen ji nikdo tak nenazývá.
IKEM, urologie, neurologie. Jména, která znají v Evropě
Jedním z nejviditelnějších příkladů je IKEM. Pracoviště evropské špičky v transplantační medicíně, kde chirurg Jiří Froněk vede jedny z nejnáročnějších programů v oboru — transplantace jater, slinivky, kombinované výkony. IKEM není jen nemocnice. Je to exportér know-how.
V urologii patří Marek Babjuk mezi nejcitovanější odborníky na nádory močového měchýře a spolupodílí se na tvorbě evropských doporučení. Jeho práce ovlivňuje klinickou praxi daleko za českými hranicemi.
Neurolog Jakub Hort se dlouhodobě věnuje Alzheimerově chorobě ve spolupráci s předními světovými týmy. Kardiolog Petr Neužil patří mezi průkopníky v léčbě srdečních arytmií a vzdělává lékaře ze zahraničí. V některých oblastech tedy Česko nedrží jen krok — pomáhá ho určovat.
Ženy, které posouvají obor
Do popředí se stále více dostávají rovněž české lékařky. Nejen jako odbornice, ale i jako hlas prevence, osvěty, inovací a kvality. Jejich role se postupně rozšiřuje i do leadershipu a mezinárodní reprezentace. Jedním z výrazných jmen je Andrea Janeková, která vede centrum kataraktové, refrakční a vitreoretinální chirurgie v Očním centru Praha a specializuje se na moderní mikrochirurgii oka. Ve své práci propojuje klinickou praxi, inovace i vzdělávání a patří mezi lékaře, kteří aktivně posouvají obor kupředu.
Pravidelně vystupuje na mezinárodních kongresech, kde prezentuje výsledky své práce a sdílí zkušenosti s nejnovějšími technologiemi v oftalmologii. Přednáší napříč Evropou, ve Spojených státech a v letošním roce kromě dalších evropských konferencí vystoupí jako tzv. keynote speaker v kanadském Montrealu, kam byla pozvána výborem Kanadské oftalmologické společnosti na zdejší největší oftalmologickou konferenci.
Právě v Kanadě představí nové chirurgické postupy, technologie a přístupy, které nacházejí uplatnění v mezinárodním měřítku. Tím přispívá rovněž ke zviditelnění a vzorné reprezentaci české oftalmologie a České republiky jako takové.
Největší slabina? Že to funguje samo
České zdravotnictví má pověst, která vznikla přirozeně. Bez strategie, bez řízení, bez záměru. A právě to může být jeho největší problém.
To, co dnes vzniká spontánně, by mohlo být cíleně rozvíjeno. V době, kdy se svět přetahuje o talenty, inovace a know-how, má Česko něco, co se nedá rychle vybudovat ani koupit — dlouhodobě budovanou odbornost a generaci lékařů, kteří obstojí kdekoliv.
Otázka už dávno není, jestli máme kvalitní medicínu. Otázka je, jestli ji dokážeme proměnit v konkurenční výhodu. Zatím ji necháváme ležet na stole.