Česká televize a Český rozhlas může přijít až o třetinu příjmů. Přijde kolaps? 

Českou žurnalistiku nečeká drastický konec, prochází ale hlubokou proměnou. V pořadu Brand Date na platformě FocusOn to říká mediální socioložka Marína Urbániková, předsedkyně správní rady Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Tradiční ekonomický model médií se podle ní rozpadl, za zpravodajství platí jen přibližně 13 % lidí a veřejnoprávní média mohou přijít až o třetinu rozpočtu. Zároveň se zásadně mění i to, kdo dnes informace vytváří a komu lidé věří.

Podle Urbánikové stojí za proměnou médií především ekonomika. Dlouhodobě fungující model založený na reklamě se rozpadl a redakce přišly o zásadní část příjmů. „Rozpadl se ekonomický model postavený na reklamě. Peníze se přesunuly do digitálu a lidé se zatím nenaučili platit za obsah,“ říká.

Za zpravodajství dnes podle ní platí přibližně 13 % lidí, což nestačí ke stabilnímu financování médií. Situaci navíc v posledních letech zhoršily další krize – od covidu po válku na Ukrajině.

Novinářem může být každý

Technologie zásadně proměnily i samotnou profesi. Vstupní bariéry pro tvorbu obsahu se výrazně snížily a publikovat dnes může prakticky kdokoli.

„Dnes může být tvůrcem obsahu každý, kdo má smartphone,“ popisuje Urbániková. Zásadní rozdíl podle ní spočívá v dodržování pravidel. Skutečný novinář se orientuje na službu veřejnosti, ověřuje informace a snaží se o vyváženost. „Novinář je ten, kdo se hlásí k profesním pravidlům a snaží se je dodržovat,“ vysvětluje.

Důvěru dnes ovlivňují emoce, nejen fakta

Moderátor upozorňuje na pokles důvěry v tradiční média. Podle Urbánikové se mění samotný princip důvěry. Rostoucí roli hrají osobní sympatie a pocit blízkosti, který vytvářejí sociální sítě.

„Do důvěry dnes vstupují faktory, jako je osobní blízkost nebo pocit, že toho člověka znáte,“ říká. Zároveň lidé častěji věří informacím, které potvrzují jejich vlastní názory, a vyhýbají se obsahu, který je zpochybňuje.

Veřejnoprávní média mohou přijít o třetinu rozpočtu

Velkým tématem rozhovoru je i budoucnost veřejnoprávních médií. Současný model financování má skončit k 1. lednu 2027, aniž by byl jasně definován nový systém. Podle návrhů by mohly být od poplatků osvobozeny velké skupiny obyvatel i firmy.

„Podle prvních propočtů by Česká televize a Český rozhlas přišly přibližně o třetinu rozpočtu,“ upozorňuje Urbániková. Takový výpadek by podle ní znamenal zásadní problém, protože média plánují výrobu s několikaletým předstihem.

Veřejnoprávní média jako pojistka systému

Navzdory kritice považuje Urbániková veřejnoprávní média za klíčovou součást demokratického systému. V prostředí fragmentovaných informací podle ní fungují jako společný prostor dostupný všem.

„Potřebujeme média veřejné služby jako pojistku pro občany,“ říká. Zvlášť důležitá jsou podle ní v zemích, kde dochází ke koncentraci médií do rukou několika vlastníků.

AI práci novinářů nenahradí

Do médií vstupuje i umělá inteligence, její možnosti jsou ale podle Urbánikové omezené. Pomáhá například s přepisem rozhovorů nebo zpracováním dat, nedokáže ale získávat a ověřovat informace.

„AI za vás nepůjde do Poslanecké sněmovny ani nezjistí, co se skutečně děje,“ říká. Naopak roste význam editorů a kontroly, protože AI může generovat nepřesnosti.

Generace Z mění pravidla hry

Zásadní změnu přináší i mladší generace, která tradiční média často nesleduje. Informace získává především ze sociálních sítí, videí nebo od influencerů. Podle Urbánikové to ale neznamená konec tradičních médií – jejich obsah se k lidem často dostává nepřímo. Média se tak podle ní musí přizpůsobit novým distribučním kanálům.

Žurnalistika nezanikne, jen se změní

Navzdory všem změnám Urbániková nepředpokládá konec žurnalistiky. „Podstata žurnalistiky se nahradit nedá,“ uzavírá. Budoucnost médií tak podle ní spočívá v adaptaci na nové ekonomické a technologické podmínky, nikoli v jejich zániku.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak přesně fungoval původní ekonomický model médií a proč se rozpadl?
2. Kdo dnes splňuje definici novináře a kde je hranice mezi novinářem a influencerem?
3. Jak může změna financování ohrozit Českou televizi a Český rozhlas?
4. Jak konkrétně dnes média využívají umělou inteligenci?
5. Proč generace Z nesleduje tradiční média a jak se k nim přesto dostává jejich obsah?