Hybridní válka v praxi. Rusko zaútočilo na české banky

Rusko zaútočilo, ale české banky si můžeme zničit jedině sami. Nyní nás čeká dlouhé utahování opasků trvající až tři roky, které budou všechny bolet. Nejdříve v roce 2024 by mohlo dojít k určitému zlepšení ekonomické situace, říká podnikatel a investor Petr Stuchlík.

Rozjelo Rusko informační válku proti českým bankám?

Bezesporu ano. Rusko svou invazi na Ukrajinu podpořilo hybridní válkou. Toho jsme byli svědky zejména v prvním týdnu díky mailům typu „Moje sestřenice má kamaráda, ten pracuje v téhle bance a ona večer zavře“. To všechno bylo výsledkem z větší části ruské hybridní války. Samozřejmě tomu pomohli “užiteční čeští idioti”, kteří to přeposílali či vylepšovali. Ale nelze jim to mít vždycky za zlé. Jedná-li se o peníze, tak jsou lidé prostě více citliví. 

Mohou být čeští občané v klidu, co se týká bank? Mluví se o určité spojitosti Ruska s Raiffeisenbank, v Rusku podniká i PPF, která v Česku vlastní Air Bank, nyní se spojuje s Monetou…

Můžeme být v klidu. Naše české banky si můžeme zničit jen sami.  Mateřské společnosti, a nejen Raiffeisenbank, ale i celé řady dalších bank, totiž investovaly v Rusku a na Ukrajině nemalé peníze. Není se čemu divit. Předtím, než Putin zahájil invazi na Ukrajinu, bylo Rusko relativně spolehlivých partnerem. Jednalo se o velký trh, který rostl zejména ve velkých městech jako Moskva a Petrohrad. Samozřejmě mateřské organizace těchto bank ve Vídni nebo Paříží investovaly do ruského trhu, protože to slibovalo velké budoucí zisky. Ovšem tyto investice se netýkaly českých bank jako takových. České banky jsou zdravé i díky zátěžovým testům, jako byla krize či pandemie. Řadí se tak k nejzdravějším v Evropě. 

Vylučujete, že může podobný osud, jako v případě Sberbank, potkat i jinou českou banku? 

Vylučuji. Důvod konce Sberbank je celkem jednoduchý. Sberbank byla stoprocentně vlastněná Ruskem, přes mateřskou společnost ve Vídni. Cílovým vlastníkem byl ze sta procent ruský stát. V okamžiku, kdy začala invaze, bylo jasné, že Sberbank bude jako jedna z prvních vystavena sankcím a nebude schopna dostát svým závazkům. Žádná jiná banka tohoto typu v České republice neexistuje.

Jak si myslíte, že ovlivní situace na Ukrajině české hospodářství?

Bude rozhodně hůř, protože už před začátkem invaze jsme se potýkali s vysokými cenami energií, které nejvíce dopadají na chudší, nízkopříjmovou část společnosti. Toto razantní zdražení prakticky všeho, které je do určité míry důsledkem postcovidové obnovy, tak nyní bylo zdůrazněno invazí. Já si myslím, že nás čeká období dlouhého utahování opasků.

Když říkáte dlouhé, máte představu, kdy by mohlo skončit?

Já moc nevěřím makroekonomů, kteří říkají, že je to na dva nebo tři měsíce. Takto ekonomika nefunguje. Ekonomika v některých ohledech reaguje velmi rychle, to je vidět třeba na čerpacích stanicích, ale než se vrátí k normálu, má velkou setrvačnost. Já jsem přesvědčen, že nás čekají dva, možná tři roky, které budou velmi složité. Budou samozřejmě plné i různých příležitostí, protože to, co nám vypadne jako dodavatel z Ruska, budeme muset něčím nahradit. Velkou roli hrají inovace a myslím si, že šikovní a inovativní Češi dokážou identifikovat příležitosti, na kterých se dají postavit zajímavé firmy, jež můžou uspět v celoevropském měřítku. Jelikož tato potřeba nebude jen v Česku, ale bude stejná v Německu, v Holandsku a všude v Evropské unii. Pokud dojde, a to je velmi předčasné, k určité poválečné obnově Ukrajiny, zejména pod hlavičkou Evropské unie, tak to je velká příležitost. Ale to se bavíme až tak o roku 2024.

Jak vidíte inflaci? Vím, že jste trochu zpochybňoval prognózy, které vydává Česká národní banka nebo někteří ekonomové. 

Podle mě inflace, kterou v Česku máme, je reálně o několik procent vyšší, než se uvádí. Když jsem v září publikoval článek, kde jsem analyzoval spotřební koš Českého statistického úřadu, upozorňoval jsem na to, že z mnoha různých důvodů inflace podceňuje náklady na bydlení. Cena bydlení tam není promítnuta, dle mého názoru, odpovídajícím způsobem. Měření inflace není jednoduchá věc. Spotřební koš musí být nějakým způsobem konzistentní. Když srovnáváte inflaci, tak srovnáváte ceny zboží v tomto roce s cenami zboží v roce předchozím. Musí tam být kontinuita. Myslím si, že spotřebitelský koš je tak do určité míry zastaralý. Zejména během pandemie se lidé naučili úplně jinému spotřebnímu chování. Spotřební koš ho reflektuje buď minimálně nebo s velkým zpožděním.  Jsem přesvědčen o tom, a data mi dávají za pravdu, že spotřebitelská inflace v České republice se dnes pohybuje výrazně přes 10, spíš 15 procent. Mě by nepřekvapilo, kdyby v důsledku invaze a vysokých cen energií atakovala až 20procentní hodnotu.

A co bydlení? Rostou úrokové sazby a hypotéky. Co bude dál?

Trh je teď velmi nepřehledný. Bydlení bylo nedostupné už před invazí. Nyní tady máme stovky tisíc Ukrajinců, kteří někde musí bydlet.  Česká společnost je ještě velmi solidární, ale volné kapacity se dále vytěžují. To je první faktor. Druhý faktor je, že dnes je nejsložitější být majitelem rozestavěné stavby. V průběhu posledních šesti měsíců došlo k neuvěřitelnému nárůstu cen stavebních materiálů. Myslím si, že nejvíce postiženi budou ti, kteří mají rozestavěný, či zálohově zaplacený byt nebo dům. To byl standard na trhu bydlení v České republice. Najednou to developeři nejsou schopni dokončit. Mají dražší vstupy a chybí jim pracovní síla. Z Ukrajiny k nám proudí ženy a děti, ale celá řada stavebních dělníků, kteří byli Ukrajinci, se vrátili domů, aby bránili svou vlast. To je problém, o kterém se zatím moc nemluví, ale je tu. Uvidíme řadu smutných rodin, které si našetřili na už tak drahé bydlení, zaplatili zálohu a teď mají rozestavěný byt, či dům. Ale developer nebude schopen stavbu dokončit, jelikož ceny vstupů výrazně vzrostly. Ceny bydlení ještě porostou. 

Budou mít lidé v budoucnu problém si vlastní bydlení pořídit i s nadprůměrnými příjmy? 

To není žádná novinka. Už v dnešní době, pokud máte průměrný pražský plat, tak na solidní bydlení nedosáhnete. 

Aktivně se angažujete v projektu Corrency. Jaké máte další plány, budete expandovat? Proč jste tento projekt podpořil a věnujete se mu?

Projekt Corrency vznikl v roce 2020, kdy skupina programátorů vytvořila v zásadě digitální systém pro distribuci různých podpor. Dnes to v České republice i Evropské unii funguje na bázi voucherů, což je velmi zastaralé. Ale celý ten systém dá digitalizovat, a to je Corrency.  Já jsem se k tomu projektu dostal v létě minulého roku, kdy byl projekt naprogramovaný a úspěšně odpilotovaný v Kyjově. Díky vizionářskému přístupu Františka Lukla, starosty Kyjova. 

Teď se Corrency spustí na Praze 1. Proč právě tam?

Já se stal součástí projektu i díky tomu, že mám dvacet let zkušeností ve financích a rok v komunální politice. Praha 1 byla jedna z prvních pražských částí, kterou jsme oslovili. V září jsme začali jednat a 15. března to zastupitelstvo Prahy 1 velkou většinou schválilo. Na tom chci ukázat, že startup, který funguje velmi rychle, se musí potýkat s tím, že veřejná správa má jiné tempo. To, že jsme na Praze 1, je velký úspěch.  Praha 1 však nebyla úplně první městská část metropole. Ke schválení Corrency došlo na konci února na Praze 18. Měli ale komunikační smůlu, vzhledem k tomu, že pár dní na to Putin začal svou invazi na Ukrajinu. S kolegy jsem cestoval do Štrasburku, Bruselu, abychom se přesvědčili, že projekt je rozšiřitelný v rámci celé Evropské unie, což mě mile překvapilo.  Problém digitalizace veřejné správy není zdaleka jenom v České republice. Je univerzálně evropský, a proto v něm vidím obrovskou příležitost pro Corrency. 

Takže expandujete i do zahraničí?

V Německu jsme pokročili. Máme tam několik připravených pilotů zejména v Sasku, pak v Bádensku-Württembersku. Jsem velmi rád, že v čele německého projektu Corrency stojí Adriana Krnáčová. Přestože ji novináři vytvořili šílený mediální obraz, tak je to mimořádně vzdělaná a pracovitá žena. Jejím rodným jazykem je němčina, a i díky ní v Německu postupujeme relativně mílovými kroky.