O kolik letos zdraží teplo? Na předpovědi jsme už rezignovali, nemá to význam, říká šéf tepláren

Budeme si muset poradit bez uhlí. Jak se to promítne do cen tepla, s čím ve svých plánech v tomto směru počítá Evropská unie a jaké zdroje energie se nám do budoucna nabízejí, nám v rozhovoru objasnil Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení České republiky.

S vysokou inflací rostou ceny prakticky všeho, včetně energií. O kolik letos zdraží teplo?

Růst cen tepla se dramaticky liší podle toho, jaké palivo ta daná teplárna používá. Letos už jsme v podstatě rezignovali na to, abychom odhadovali nějaké průměrné zdražení, to nemá žádný význam. Rozdíly jsou tam totiž obrovské. Když to tak stručně zrekapituluji – v případě hnědého uhlí je obvyklý nárůst někde mezi 15 a 30 procenty. Bavíme se o meziročním navýšení ceny tepla. Když budeme mluvit o biomase, tam je to 20–50 %, u černého uhlí zhruba o polovinu. A největší nárůst zaznamenaly teplárny, které vyrábějí teplo ze zemního plynu – 70 %, v některých případech i víc než dvojnásobek.

Podle odborníků bude teplo dále zdražovat. Navíc nyní řešíme odklon od ruského plynu. Jaké jsou aktuální varianty, čím bychom ho mohli nahradit? 

Klíčovým faktorem teď je počasí, které zásadním způsobem ovlivňuje, jestli Evropa má dost zásob plynu. To samozřejmě není způsobeno tím, že by na planetě Zemi bylo této suroviny málo. Problém je, že chybí infrastruktura – jak dostat plyn do evropských trubek. Toto omezení tady ještě nějaké dva roky bude, než se dobuduje infrastruktura. Zásadní je, jaká bude letošní zima. Zatím to vypadá naštěstí dobře, ceny plynu dramaticky klesají, dnes už jsou někde na 64 eurech za megawatthodinu, což je asi 40 % pod stropem, který nastavila česká vláda. 

To se samozřejmě nepromítne hned do cen pro koncové zákazníky nebo pro teplárny, protože plyn na letošní topnou sezónu už je nakoupený za vysoké ceny. Na spotovém trhu se jenom dorovnávají pozice obchodníků. Pokud ale tedy zima bude mírná, mohlo by to dopadnout tak, že v Evropě zbude spousta plynu v zásobnících. A pak bychom měli šanci zvládnout i další topnou sezónu. Letošní zima je navíc ještě větrná, což je klíčová věc, protože v Německu vyrábějí elektřinu větrníky a není potřeba potom tolik zapínat plynové elektrárny. Zatím to vypadá pozitivně, situace by se mohla relativně uklidnit. Bohužel jsme ale extrémně závislí zejména na počasí, které výrazně ovlivňuje spotřebu plynu.

A když se podíváme do budoucna, čekají teplárenství spíše horší časy?

Teplárenství v první řadě čeká obrovská transformace a generační obměna. Pořád tady máme více než polovinu tepla z uhlí, přitom i nadále počítáme s tím, že do roku 2030 chceme od uhlí odejít. Jsou k tomu dva důvody. Jednak ekonomické, protože neustále zdražují emisní povolenky. Ve chvíli, kdy se zase dostanou na nějakou normální úroveň ceny plynu, tak teplo z uhlí dlouhodobě nemůže být ekonomicky konkurenceschopné v prostředí, kde je vysoká cena emisí CO2. A druhá věc je, že nám jako České republice dochází zásoby uhlí vhodného pro teplárny. 

Hnědé uhlí s vysokou výhřevností se dnes těží na třech lokalitách, z toho dvě do roku 2030 končí a u třetí je velká otázka, jestli ještě vůbec bude v roce 2030 fungovat. Plán odejít od uhlí krize nijak neovlivnila, ten běží dál. Ale bude nás to stát přes 100 miliard korun v celkových investicích. Uhlí je potřeba nahradit jinými zdroji. Klíčovou roli v tom sehraje zemní plyn, plus biomasa a odpady – základní mix do roku 2030, kterým se dá uhlí nahradit. V dlouhodobém horizontu, do roku 2050, teplárenství směřuje k dekarbonizaci. Pak bude potřeba ještě zemní plyn nahradit jinými bezemisními zdroji. 

Je vůbec reálné do roku 2030 takový plán zvládnout?

Reálné to je. Už je podaná celá řada žádostí do modernizačního fondu, kde jsou k dispozici dotační prostředky. Ale je to ambiciózní plán a nemůžeme už zbytečně ztrácet čas. 

Jak to teď vypadá s emisními povolenkami? O kolik se zvedá jejich cena a jak se to projeví ve výsledné ceně tepla?

To teď nejsem schopný říct. Jde samozřejmě o jeden z nákladů, které teplárny musí platit. A teď zrovna roste. Jestli zase začne klesat, se dá velmi obtížně předvídat. Dlouhodobě ale určitě půjde o rostoucí trend. Neustále dochází k tomu, že se utahují šrouby a snižuje se množství povolenek, které jsou pro trh k dispozici. A to samozřejmě vede k tomu, že cena dlouhodobě roste. 

Kam až se může dostat a co je únosné pro Evropu, je spíš politická otázka. Kam až Evropa je ochotná zajít v tom tlaku, který samozřejmě má své sociální důsledky. Ale také ekonomické, a to pro konkurenceschopnost zdejšího průmyslu. Zatím Evropa říká: My jsme připraveni takové oběti přinést. Až ale začnou na lidi tlaky opravdu doléhat, je otázka, jestli skutečně bude ochota pokračovat. Zatím se všichni tváří, že dekarbonizace jede na plné obrátky.

Vláda schválila balík 17 miliard jako určitou formu kompenzace v této oblasti. Promítne se to nějakým způsobem do cen? 

V cenách tepla by se to v letošním roce mělo projevit. Zatím ale nevíme jak, protože jde o hrubý obrys – je schválený nějaký objem prostředků. Není ovšem vůbec jasné, za prvé jestli se to podaří ještě notifikovat s Evropskou komisí. Mělo by se jet podle krizového rámce pro veřejnou podporu, který sama komise udělala – tam se to snad podaří. A druhá věc je, že není ani jasné, jak se podpora bude rozdělovat, na základě jakých parametrů atd. Teď se tedy těžko dá říct, na které ceny tepla to dopadne. Víme jen, že by se zmíněný plán měl vztahovat na většinu loňského roku a na letošek. 

Do jaké cenové hladiny jsou povolenky ještě vůbec únosné? Je nějaká hranice, kdy už řeknete dost, to prostě nedává smysl?

Taková hranice není, pro teplárny se jedná o průtočnou položku. Hradí se jako náklad povolenek a promítá se do cen tepla. Spíš jde o to, co budou schopni platit zákazníci a firmy. Konkrétně u nich probíhá rozhodování ve stylu „já už ty gumy nebudou dělat v České republice a přesunu se do Turecka“. Neřeší se to na úrovni teplárny, ale právě u firem, kterým se objektivně v Evropě neustále zhoršují podmínky pro přežití.

Jsou podle vás podmínky na trhu s teplem stejné pro všechny zdroje?

V současné době určitě nejsou. Klíčové je, že teplárny platí uhlík, zatímco domovní kotelny třeba na plyn žádné z těchto poplatků nehradí – ani za znečišťování ovzduší, ani za emise oxidu uhličitého. V horizontu několika let by se to ale mělo narovnat, protože v rámci reformního balíčku emisního obchodování, který protlačila Česká republika, je i zavedení paralelního schématu, které se bude týkat budov a malých výrobců tepla. Sice to bude až někdy od roku 2027, ale k nějakému aspoň částečnému narovnání podmínek by v relativně dohledném horizontu mělo dojít.

Jaký stav by ideálně měl zavládnout v českém teplárenství, aby zohledňoval právě i udržitelnost? 

Ideální by byla uhlíková daň, kterou by platili všichni. Stejně se většina fosilních paliv dováží, uvalila by se tím pádem na dovoz a bylo by to vyřešené. Nemuseli bychom nastavovat nějaká schémata a věci, které za mě dekarbonizaci ve skutečnosti spíš komplikují. Když povolenka zdraží o 20 % za týden, a pak zase o 20 % zlevní, tak se velmi obtížně plánují nějaké investice. Celé to obchodování bylo zavedeno proto, že Evropa schvaluje daně jednomyslně, a byl problém se domluvit. Tak se řeklo: nebude to daň, budeme se tvářit, že obchodujeme. 

Reálně dnes Evropa spěje k tomu, že se snaží regulovat cenu – co by se tou daní nastavilo. Ale obávám se, že to ale není prosaditelné. Budeme tady mít nějaké dva systémy emisního obchodování, které budou fungovat každý podle trochu jiných pravidel. Ideální to ovšem nebude. Ale aspoň prostředí by tak mělo být snesitelné a zvládneme provést první vlnu investic. A pak další, která už bude postupně nahrazovat zemní plyn.

Jaká budoucnost nás čeká bez uhlí? Jsou tady různé možnosti typu geotermální vrty nebo využití uhelných šachet. Česko je ale v tomto spíše závislé na okolních zdrojích. Co by tedy u nás mohlo fungovat?

Jak víte, třeba fungování OKD se prodlužuje do roku 2025. A aby tam mohli těžit uhlí, musí čerpat vodu. Teplo se dá ale získat, až se šachta zatopí, pak teprve můžete využívat třeba geotermální energii z tohoto zdroje. Jde o běh na dlouhou trať. Má to ještě jeden zásadní aspekt. Zdrojem může být i teplo z odpadních vod, které když se vypouštějí vyčištěné do řeky, mají pořád 16 °C. Můžete na to dát tepelné čerpadlo, teplo z vody dostat a pak ho pustit do soustavy. To všechno je možné. Musíte ale zároveň snížit teplotu v rozvodech. A abyste toho dosáhli, musíte zateplit budovy, protože musí být schopné fungovat s nižší teplotou. 

Teplo podle fyziky totiž přechází pouze z tělesa teplejšího na studenější. Teplota v soustavě se tak odvíjí i od toho, jak teplý musí být radiátor, aby vám to vytopil. A to zase souvisí s tím, jaké jsou izolační vlastnosti bytu. Ve chvíli, kdy toho všeho dosáhneme, budeme moct snížit teploty v rozvodných soustavách a otevírají se nám možnosti využití spousty dalších zdrojů. Do roku 2030 je proto potřeba dostat budovy do nějakého rozumného standardu, především pokud jde o energetickou náročnost. Pak budeme schopni se v teple dostat zase dál.

Dokážeme tedy někdy v budoucnu být soběstační? Je to vůbec v možnostech České republiky?

V našich možnostech to je do roku 2050. Když budeme masivně investovat, je reálné teplárenství dostat do nějaké dekarbonizované podoby. Jsem trochu skeptický k různým Green Dealům, vidím totiž obrovský problém v těžkém průmyslu typu oceláren nebo cementáren. Tam fakt nevím, jak to udělat. Teplárenství a energetika, to je úplně jiný svět. Tam to realizovatelné je, samozřejmě s obrovskými náklady a investicemi. Ale zdroje tady dnes jsou. My je jen zatím nevyužíváme. Do budoucna ovšem existují technické cesty, které nevyžadují nějaké převratné výzkumné závěry.