Polepší si s novou vládou průmysl? V programovém prohlášení chybí zásadní věc

Rodinná firma SOMA z Lanškrouna patří mezi světovou špičku ve výrobě flexotiskových strojů. Vznikla přitom doslova z ničeho. S cca třista třiceti lidmi, bez výrobního programu a s 43 milionovým dluhem. Dnes má globální klientelu, inovuje rychleji než konkurence a řadí se mezi málo českých firem s finálním produktem globální úrovně, což potvrzuje jejich celosvětové rozšíření . Ladislav Verner v rozhovoru pro pořad Průmyslová zóna Pavla Janečka na platformě FocusOn popisuje nejen cestu firmy, ale především systémové chyby, které podle něj už tři dekády ničí český průmysl.

V době, kdy se lanškrounská Tesla obtížně privatizovala a divize jednoúčelových strojů zůstala bez zájemců, Verner viděl, že odchod desítek odborníků by definitivně pohřbil roky technického a technologického know-how. Rozhodl se proto tým udržet a začít znovu na vlastní riziko.

„Nechtěl jsem, aby tak kvalitní tým zmizel z trhu. Byli jsme úplně nazí – bez výrobního programu, bez výrobku, s kolektivem zkušených techniků a vysoce kvalifikovaných a motivovaných řemeslníků a s privatizačním dluhem 43 milionů korun. Výrobní program, který jsme mohli použít, zmizel ze dne na den se zánikem Tesly,“ vzpomíná Verner na začátky po roce 1992.

Firma SOMA tak začínala bez výchozího produktu. Přesto se během tří dekád propracovala mezi světové firmy, dodavatele vlastní ucelené řady strojů pro zpracování obalových materiálů, zejména flexotiskových strojů, řezaček a dalších.  „Během 33 let jsme se dostali do světové špičky bez jakéhokoliv uzardění. Konkurenti i celý trh to vidí. Ale nepatříme do mainstreamu toho, co se tady stále provozuje. Patříme k finalistům a těch je v České republice tragicky málo,“ konstatuje Verner.

Z původně malé rodinné firmy se stala technologická společnost, kterou dnes vlastní společně se dcerou a synem. Ti mají v budoucnu převzít odpovědnost za další rozvoj firmy a udržení nastavené podnikatelské filosofie – mít vlastní finální produkty a nestat se tak rukojmím nadnárodních firem.   

Český produkt za 70 % obalů v supermarketech

SOMA vyrábí flexotiskové stroje, laminátory a podélné řezačky. Jde o klíčové technologie pro tiskařský průmysl – obaly potravin, léků nebo parfémů jsou totiž zhruba ze 70 % tištěny právě flexotiskem. „Když půjdete do jakéhokoliv supermarketu na světě, až 70 procent obalů kolem vás je tištěno flexotiskem,“ popisuje Verner.

Flexotisk je stabilní obor, který i v době krizí necítí tolik otřesů jako jiné segmenty. „Přijde-li krize, ta vlna je tady nižší, protože lidé musí chodit nakupovat jídlo a léky,“ vysvětluje praktické důvody stability.

K tomu SOMA dodává i doprovodné technologie – laminátory spojující více materiálů do bariérových obalů nebo řezačky připravující potištěný materiál pro balicí linky.

Zatímco mnozí čeští výrobci vyrábějí díly pro jiné, SOMA dodává kompletní finální technologie. A právě finální produkt je podle Vernera zásadní výhodou.

Inovace je jediná cesta – nikdo nekupuje včerejší noviny

Flexotisk je náročný obor a zákazníci často požadují originální řešení. Právě zde se ukazuje přednost SOMY – přizpůsobení stroje konkrétním potřebám. „Nikdo nekupuje včerejší noviny. Náš obor stojí na inovacích. Umíme nabídnout kvalitní, cenově dostupné stroje s určitým stupněm kastomizace – přizpůsobení technologie na originální podnikatelský záměr zákazníka. A tím jsme se dostali do extraligy,“ vysvětluje Verner.

To je podle něj hlavní důvod, proč česká firma dokázala konkurovat výrobcům z Německa, Švýcarska či Itálie. Zatímco západní firmy měly desítky let náskok, SOMA uspěla díky tomu, že neokopírovala existující technologie. „Neuspěli bychom kopírováním. Museli jsme přijít s něčím originálním a lepším, co našemu zákazníkovi dá výhodu oproti jeho konkurenci,“ dodává.

Investice, růst a role Evropské unie

Růst SOMY stojí především na dlouhodobých investicích do vývoje a inovací. Verner připomíná, že před vstupem Česka do Evropské unie firma nedostala z domácích zdrojů žádnou podporu. „Dokud jsme nevstoupili do EU, nedostali jsme jedinou korunu. Vždy přišla odpověď: ‚S politováním, dostali jste se do finále, ale vzhledem k omezeným prostředkům…‘ Po vstupu do unie se ty peníze vracejí prostřednictvím programů na inovace. A tam jsme uspěli, protože inovace je základem našeho podnikání říká“ Verner.

Podpora evropských fondů pomohla firmě růst. V posledních dvou až třech letech však podle Vernera nastal zlom. „Současná ministerská garnitura udělala pár věcí, které se v civilizovaném světě vůči takovým firmám nedělají,“ dodává s hořkostí. Podle něj stát hledal úspory a začal škrtat i úspěšné projekty.

Proč v Česku ubývá firem s finálním produktem?

Moderátor Pavel Janeček otevírá zásadní otázku: „Tady je nemálo firem, které si udržely svůj finální produkt a jsou schopny prodávat na světovém trhu. Proč takových firem není více? Ty firmy ubývají, nepřibývají. Slyšíme proklamace Svazu průmyslu, Hospodářské komory, že budeme podporovat firmy s finálním produktem. Nevšiml jsem si, že by se něco takového stalo.“

Verner situaci vysvětluje přes privatizaci v 90. letech. „Strategický partner byl vždy potenciální konkurent. A ten si tím vstupem pohlídal, aby zničil konkurenci u samého začátku. A tohle bylo plošné,“ říká Verner bez okolků.

Tím desítky českých podniků přišly o finální výrobky, tedy o to, co tvoří přidanou hodnotu. „Je stoprocentní pravda, že kde není finální výrobek, není co inovovat. Nemůžete inovovat díl, který děláte jako subdodavatel pro někoho jiného. To je role majitele finálního výrobku,“ vysvětluje zásadní problém.

Kritika Svazu průmyslu a Hospodářské komory

Pavel Janeček k tématu přidává vlastní postřeh: „Bohužel naši představitelé si to uvědomují, ale nic s tím nedělají. Je to zřetelné u Svazu průmyslu nebo Hospodářské komory. Jde vždycky o míru kontribuce do rozpočtu těchto organizací, kde pak hájí zájmy primárně zahraničních poboček na území ČR, nikoliv výrobců, kteří tady ještě zůstali.“

Verner souhlasí: „Tito strategičtí partneři vždycky nechali sofistikovanou činnost u sebe. Ten přechod k montovnám byl velmi rychlý. K tomu žádná deklarace bez skutečného zájmu státu nemůže pomoct.“

Programové prohlášení BEZ klíčových slov

Jeden z nejemotivnějších momentů rozhovoru přichází, když Verner komentuje vládní prohlášení. „Přečetl jsem si programové prohlášení Svazu průmyslu i vlády. A tam, omlouvám se, ale slova ‚finální výrobek‘ NENAJDETE. A to je strašná chyba – to je zásada všeho! Dokud se tam neobjeví, nenasměruje to společnost k uvědomění, co je příčinou problémů,“ říká rezolutně.

Pavel Janeček k tomu doplňuje: „Účastnil jsem se vyjednávání o programovém prohlášení a tam explicitně zaznělo, že je potřeba udržet výrobu finálního produktu v ČR. Já jsem reagoval, že jsme to měli vědět před deseti lety. Každý rok, který ztratíme, prohlubuje náš problém, protože mizí know-how, které se předává z generace na generaci.“

Generační výpadek know-how a úpadek odborného školství

„Ztráta finální výroby znamenala také úbytek profesí na začátku a konci řetězce: konstrukce, technologie, vývoj, ale i obchod, marketing a servis. Jako subdodavatel nepotřebujete profese na začátku a na konci. Na začátku je projekce, konstrukce, technologie. Na konci prodej, servis, marketing, celá komerce. To jsou nejdůležitější, nejcennější, nejlépe placené profese s nejvyšší mírou lidského umu. A tohle tady odpadlo,“ vysvětluje Verner.

Když tyto profese nejsou poptávané, přestávají je vyučovat školy. „Příčina úpadku školství není v samotném školství. Příčina je v tom, jak se změnil trh – z finalistů na subdodavatele. Trh nepoptával takové odborníky,“ říká Verner.

A dodává zásadní postřeh: „Kdybychom byli kouzelníci a každý absolvent měl červený diplom, víte co se stane? Drtivá většina nenajde uplatnění. Přijdou do firem a řeknou: ‚Chci dělat projekci, konstrukci, marketing, servis.‘ A oni řeknou: ‚Sorry, to my tady vůbec neřešíme.‘ Toto je realita.“

30 % příspěvek průmyslu – a vláda to ničí

Pavel Janeček přidává alarmující data: „Více než 30 procent přispěvatelů do státního rozpočtu je z průmyslu. A to prostě nebude. Máme umělou zaměstnanost. Všechny dotace a subvence v podstatě udržují umělou levnou zaměstnanost.“

Moderátor pokračuje kritikou: „Není možné dál pokračovat v quasi privatizacích. V momentě, kdy se jednalo o prodeji ČEZu do francouzské EDF – to je státní firma! To znamená jenom převod aktiv do jiných rukou.“

Dva modely investic do vědy, proč v Česku nefunguje

Verner popisuje jeden z nejzásadnějších problémů – nefunkční model investic do vědy. „Řeknu vám, proč je to do nebe volající. Jsou dva modely – východoevropský a západoevropský.“

Pak následuje klíčové vysvětlení: „V Česku: investice do vědy vytvoří vědomosti. Ale jak je zhodnotíte? Do čeho je implementujete? Do finálních výrobků – jenže těch je tady strašně málo, skoro žádné! Takže co se stane s těmi vědomostmi? Využijí je ti, kdo jsou finalisté – a to jsou zahraniční firmy. Pro náš HNP to znamená nulu od nuly.“

„A jak to funguje na Západě? Stejně – investice vytvoří vědomosti. Ale ty se využijí v desítkách, stovkách inovací implementovaných do tisíců finálních výrobků! Tady na tom vidíte ten rozdíl,“ vysvětluje systémovou chybu.

Onsemi v Rožnově: 10 miliard, které nepomohly

Konkrétním příkladem špatně nastavených pobídek je podle Vernera případ výrobce čipů Onsemi. „Říká se: ‚Do Rožnova, to nám generuje desítky tisíc pracovních příležitostí.‘ Takhle to vůbec nestojí! Otázka je, jestli ty kvalitní high-tech čipy máme možnost implementovat do našich vlastních finálních výrobků. To je ten efekt pro nás!“

Pavel Janeček k tomu dodává: „Onsemi je typický příklad, jak se to nemá dělat. Pokud MPO dá 10 miliard, měl by akciový trh reagovat růstem hodnoty firmy. Nestalo se vůbec nic. Firma dlouhodobě propadá.“

Co čeká SOMU dál?

Verner připomíná motto firmy: „Dodávat špičkové technologie a každodenní podporu.“ Pavel Janeček toto motto chválí: „To se mi hrozně líbilo. To znamená, že SOMA má před sebou zdárnou budoucnost?“

„To je stále jedno a to samé – inovace. Nikdo nekupuje včerejší noviny,“ odpovídá Verner. „Naši konkurenti z Německa, Švýcarska, Itálie měli desítky let náskok, byli neuvěřitelně dál. Jak je možné, že jsme je dohnali? Nebylo to kopírováním. Museli jsme přijít s něčím novým, originálním, lepším, co zákazníkovi dá výhodu oproti jeho konkurenci.“

Flexotiskové stroje SOMY dnes konkurují světovým značkám. Firma stojí na inovacích, vývoji a špičkovém servisu. Poptávka roste nejen v Evropě, ale i v USA či Asii. Podle Vernera má firma velmi dobrou budoucnost – pokud bude pokračovat ve stejné filozofii.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast, kde se dozvíte:

• Jak Ladislav Verner popisuje nejrizikovější momenty vzniku SOMY a začátek s 43milionovým dluhem bez jakéhokoli výrobního programu

• Proč slova „finální výrobek“ chybí v programovém prohlášení vlády i Svazu průmyslu a co to znamená pro budoucnost českého průmyslu

• Detailní vysvětlení dvou modelů investic do vědy – proč na Západě generují prosperitu a v Česku jen obohacují zahraniční firmy

• Konkrétní kritiku investičních pobídek na příkladu Onsemi v Rožnově a proč 10 miliard od státu nepomohlo ani firmě, ani české ekonomice

• Jak přesně Čína za 25 let změnila strukturu své ekonomiky stejným receptem, který používá SOMA už 33 let, a proč Německo po válce za 25 let dosáhlo technologického lídrovství