Občanská společnost v Česku zahrnuje přibližně 115 tisíc organizací, přesto jí podle průzkumů důvěřuje jen zhruba třetina veřejnosti. V pořadu Rušičky na platformě FocusOn mluví dvě výrazné osobnosti české filantropie, Martina Břeňová, ředitelka Nadace Open Society Fund, a podnikatelka Alexandra Kala, o tom, proč je občanský sektor nejen pilířem demokracie, ale také ekonomicky racionálním řešením. Vysvětlují, proč stát díky neziskovým organizacím šetří veřejné finance, proč filantropie není charita, ale investice, a proč právě ženy dnes patří k jejím nejviditelnějším hybatelkám.
Moderátorky Veronika Víchová a Andrea Michalcová v úvodu připomínají výsledky průzkumu: v Česku funguje přibližně 115 000 organizací občanské společnosti, přesto jejich práci důvěřuje pouze asi 33 % obyvatel. Vyšší důvěra je patrná u lidí, kteří mají s neziskovým sektorem osobní zkušenost, a u mladší generace.
Martina Břeňová upozorňuje, že nízká důvěra není nutně odmítnutím sektoru jako takového, ale spíše nepochopením pojmů. „Třetina lidí důvěřuje, třetina nedůvěřuje a třetina nemá názor. Mnoho lidí si ani neuvědomuje, že místní spolek, hasiči nebo sportovní klub jsou součástí občanské společnosti,“ vysvětluje. Problémem je podle ní především nesrozumitelná komunikace role a dopadu těchto organizací.
Ekonomická efektivita: stát financuje jen část nákladů
Jedním z klíčových, ale málo komunikovaných faktů je ekonomická návratnost občanského sektoru. Břeňová upozorňuje, že stát typicky financuje přibližně 37 % nákladů na služby, které neziskové organizace poskytují. Zbytek si sektor zajišťuje ze soukromých zdrojů, darů a zahraničních grantů.
„Pro stát je to ve výsledku levnější. Organizace poskytují odborné služby: sociální péči, paliativu, dobrovolné hasiče, sport a volnočasové aktivity – a stát by je bez občanské společnosti musel financovat v plné výši,“ říká Břeňová. Z ekonomického pohledu jde o model, který snižuje tlak na veřejné rozpočty a zároveň zvyšuje dostupnost služeb.
Proč se podnikatelé zapojují: osobní zkušenost místo anonymních darů
Alexandra Kala popisuje, že její cesta k filantropii začala osobním setkáním s lidmi z neziskového sektoru. „Nikdy to nebyly anonymní peníze. Vždy šlo o konkrétní projekty a lidi, se kterými jsem mohla mluvit a rozuměla jsem tomu, co dělají,“ říká.
Podle ní je osobní vazba klíčem k dlouhodobému zapojení podnikatelů. Filantropie se pak nestává jednorázovým darem, ale partnerstvím. „Hodnota není jen v penězích, ale i v čase, know-how a zapojení zaměstnanců,“ dodává.
Návratnost filantropie: ne v zisku, ale v nižších nákladech státu
Na otázku, co z toho firmy mají, Kala odpovídá přímo: „Tady se nebavíme o návratnosti v byznysovém smyslu. Bavíme se o tom, že pokud občanská společnost nebude fungovat, stát bude muset výpadek nahradit – a zaplatíme to všichni.“
Omezení činnosti neziskových organizací by podle ní vedlo k vyšším výdajům státu, například v sociální oblasti, což by se promítlo do vyšších daní. Filantropie je tak podle Kaly racionální volbou, nikoli idealismem.
Občanská společnost jako stabilizační prvek demokracie
Diskuse se dotýká i politické roviny. Kala upozorňuje, že oslabení neziskového sektoru by nejvíce dopadlo na sociálně slabší skupiny, které by se mohly radikalizovat. „Když lidé ztratí oporu, začnou podporovat nedemokratické politické síly,“ varuje.
Břeňová doplňuje, že občanský sektor v Česku vytváří přibližně 1 % HDP. „Zrušení nebo výrazné omezení neziskového sektoru by snížilo životní úroveň a oslabilo demokratickou korekci moci,“ říká. Podle ní právě možnost sdružování a artikulace hlasu menšin tvoří základ zdravé demokracie.
Česko jako filantropická špička střední a východní Evropy
V mezinárodním srovnání si Česko podle Břeňové vede velmi dobře. „Ve střední a východní Evropě patříme filantropicky ke špičce,“ říká s tím, že dynamika filantropie výrazně zrychlila v posledních pěti letech, zejména během covidu a po ruské invazi na Ukrajinu.
Češi vynikají především v krizovém dárcovství. „Na pomoc Ukrajině se vybralo 2,5 miliardy korun od drobných dárců,“ připomíná Břeňová. Výzvou zůstává strategická a dlouhodobá filantropie, která je běžnější například v západní Evropě.
Jak vybírat organizace? Jde o transparentnost a osobní kontakt
Kala doporučuje dvě cesty: spolupráci s odbornými platformami, které pomáhají s výběrem, nebo zapojení do lokálních organizací. „Je důležité se sejít, vidět výsledky, mluvit o vizi a ideálně se zapojit i osobně,“ říká.
Břeňová dodává, že základním kritériem by měla být transparentnost. „Výroční zprávy, jasné financování a otevřená komunikace jsou minimem,“ zdůrazňuje. Podle ní mají organizace zároveň investovat do profesionalizace fundraisingu a budování sociálního kapitálu.
Filantropie jako osobní i generační závazek
V závěru rozhovoru se obě hostky dotýkají osobní roviny. Kala mluví o své podpoře Národního divadla a projektu, kde dárci věnují 100 000 Kč na symbolické „adoptování“ sedadla. Břeňová zmiňuje dlouhodobou podporu organizací a regionálních projektů, například v Litomyšli, kde se propojuje byznys, politika a občanská společnost. Obě se shodují, že dlouhodobá udržitelnost filantropie vyžaduje osobní odolnost, péči o zdraví a silné mezilidské vztahy.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
- Proč stát díky neziskovým organizacím fakticky šetří veřejné finance?
- Jaké jsou konkrétní ekonomické dopady oslabení občanské společnosti?
- V čem je česká filantropie silnější než v Polsku nebo Maďarsku?
- Jak mohou firmy zapojit zaměstnance jinak než finančním darem?
- Jaké strategie pomáhají budovat dlouhodobou odolnost filantropů?
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
