Alexandra Kala je zakladatelka firmy Profimed, která působí ve čtyřiceti zemích, a investorka do švýcarské společnosti Swiss Dent vyrábějící zubní pasty. 10 let čekala na švýcarské občanství, musela složit přísnou zkoušku v němčině a prokázat, že opravdu v Curychu žije – včetně výpisů z mobilního telefonu a bankovního účtu. Vysvětluje, proč má švýcarský pas obrovskou hodnotu, jak švýcarská preciznost kombinovaná s českou kreativitou by byla geniální, jak manžel dostal podmínku za jízdu šedesátkou v obci, kde platí čtyřicítka a proč se nakonec rozhodla vrátit do Prahy. Sledujte švýcarský speciál na platformě FocusOn – sérii rozhovorů s Čechy, kteří žijí v zemi helvétského kříže.
10 let čekání na občanství a přísná zkouška
Proč zrovna Švýcarsko? „Bylo to celkem jednoduché. Když jsem před 27 lety zakládala firmu, poznala jsem svého, tenkrát přítele, dneska manžela Václava. Je to expat, jeho rodiče v 60. letech odešli do Švýcarska, tam vyrostl a vystudoval. Pak jsme se poznali v Čechách a začali žít napůl v Česku, napůl Švýcarsku.“
„Po 10 letech jsme se vzali a dalších 10 let jsem čekala na švýcarské občanství. Dostala jsem jenom povolení k pobytu, musela jsem ho pravidelně obnovovat. Pak přišly zkoušky – k nám domů přišel člen policie a vedl se mnou dvouhodinový rozhovor. Měl před sebou papír plný otázek.“
Co ho zajímalo? „Ne historie nebo kdy vzniklo Švýcarsko. Ptal se na denní život – jaké noviny najdu v tramvaji, kam chodím cvičit, kde je zoologická zahrada. Poznal, jestli opravdu v Curychu žiju a jestli vím, jak to funguje.“
„Samozřejmě to bylo v němčině. V Hochdeutsch, ne v dialektu. Tomu rozumím, ale ne perfektně. Předtím jsem musela doložit výpisy z mobilního telefonu, aby viděli, že telefon ve Švýcarsku používám a jak často. I výpisy z účtu, jak platím kartou. Je to opravdu velmi přísná zkouška.“
„Samozřejmě pokud máte status uprchlíka, je to jiné – tam je onboarding rychlejší. Ale pokud si vezmete švýcarského občana, je to velmi přísné a záleží na kantonu. Já jsem byla v Curychu.“
100 procent švýcarská výroba
Alexandra s manželem založili společnost Swiss Dent. „Vyvinuli jsme zubní pasty, vyrábíme i zubní kartáčky – kompletně. Stoprocentně švýcarská firma, která sto procent produkuje ve Švýcarsku. Založili jsme ji společně, později vstoupila další investorka Astrid von Stockar.“
Jak důležité je mít v názvu „Swiss“? „Ambice byla vyvážet pastu do celého světa. Nemůžete ve Švýcarsku používat švýcarskou národní značku, pokud není splněna velmi přísná regulace. Minimálně 60 procent produktu musí být vyrobeno ve Švýcarsku. To neznamená, že si vyrobíte někde v Bulharsku něco, dovezete to do Švýcarska, přebalíte a napíšete Swiss Made. Na to opravdu dohlížejí.“
„Často se stává, že celníci zadrží na hranicích polovýrobky, které se měly dovézt do Švýcarska a udělat z nich švýcarskou značku. Mít ochrannou známku Swiss jako trademark je důkaz, že výrobek je švýcarský.“ Dnes vyvážejí do 40 zemí.
Švýcarská preciznost vs. česká kreativita
Alexandra má jedinečný pohled jako napůl Češka, napůl Švýcarka. „Manžel je spíš Švýcar než Čech, protože tam vyrostl. Má švýcarský přístup k mnoha věcem, včetně toho, že vyžaduje absolutní dochvilnost. Přijdu někam o tři minuty později, vyčítavě se na mě podívá.“
Jaký je rozdíl? „Švýcaři jsou precizní a mají rádi pořádek. Mají to geneticky. Češi jsou o hodně kreativnější a naprostý pořádek úplně nemají. Prostředí, které není předvídatelné, se mi zdá, že Čechům vyhovuje – i když na to nadáváme.“
„Ve Švýcarsku je všechno stabilní. Jasná vize, dlouhodobá. Proto je podnikání snadnější – víte, že s příchodem nového ministra nebo vlády se to celé neotočí, nebudou zase nové podmínky. Co se zavedlo, to nezruší. Ne jako u nás – za jedné vlády se zavedla s velkým křikem superhrubá mzda a pak se zase zrušila. To není kontinuální. Pro podnikání je to obrovský zádrhel, protože nikdy nevíte, co bude.“
„Švýcarsko je stabilní a jasné, ale není zas tak kreativní. Kdyby se spojila švýcarská preciznost a dlouhodobost s českou kreativitou, bylo by to geniální.“
Sociální pravidla jsou přesná a závazná
Švýcaři mají velký prvek sebekontroly a jasně daná sociální pravidla. „Ve Švýcarsku je jasně dané, co se stane, když se vám narodí děti – všem známým pošlete krásnou fotku s povídáním. Na Vánoce si všichni pošlou fotku celé rodiny s osobním věnováním. Když někoho pozvete domů, je absolutní povinnost velmi rychle reagovat a napsat poděkování. A příště zase pozvete vy.“
„Zásadní pravidlo je všude přijít včas. Lidi jsou k sobě velmi korektní, velmi slušně se k sobě chovají. A opravdu se dodržuje slovo. Když ho řeknete, je taková osobní čest ho dodržet. Samozřejmě všude jsou výjimky, ale je to absolutní norma.“
Rozdíly v zaměstnancích
Jak se liší čeští a švýcarští zaměstnanci? „Švýcaři nejsou tak kreativní v práci. Neumí si tak pomoct jako Čech, když něco nefunguje. Ale je tam vysoká produktivita, protože dodržují pracovní návyky.“
„Ve Švýcarsku je mnohem víc krátkodobých úvazků než v Čechách. Švýcar je zvyklý cestovat vlakem za prací docela daleko. Mají skvělou síť železnic a vlaky opravdu jezdí včas. Jezdí rychle, takže je to pohodlné. Vlak tam nahrazuje metro. Hodně Švýcarů používá městskou hromadnou dopravu místo auta nebo jezdí na kole.“
Nájem je běžný
Švýcarsko je drahá země. „Švýcaři ale nemají pocit, že by museli nemovitost vlastnit. Nájemní bydlení je docela běžná věc. Dokonce je tam zákon – pokud máte nájem a chcete ho podnajímat, nemůžete za to inkasovat vyšší částku. Na tom nemůžete vydělávat. To podporuje, aby se s nemovitostmi nespekulovalo.“
„Nájemní bydlení je zcela běžná věc, nemusí všichni platit drahé hypotéky a stavět. Záleží, jestli jsou singles, nebo s dětmi. S dětmi spíš potřebují větší byt, takže budou bydlet dál od města. Ale vzhledem k tomu, že je tam krásná příroda, je všude čisto, nejsou místa, kde by to nebylo hezké. Je to jenom otázka, jak daleko jedete do práce. I na kraji Curychu je to pořád krásné, upravené. Nevnímáte, že bydlíte mimo město.“
Přistěhovalci musí dodržovat pravidla
Švýcarsko nemá takové problémy s přistěhovalci jako Skandinávie nebo Německo. „Švýcarskou policii byste nechtěli potkat. Je po zuby ozbrojená a má velké pravomoci. Umí si zjednat pořádek. Švýcaři mají domobranu – každý člen má doma zbraň. Každý musí projít výcvikem. Muži jdou jednou za dva roky povinně na dva týdny na cvičení. Švýcarský stát plně platí zaměstnavateli, že mu odvedou zaměstnance.“
„Policie je kombinovaná s armádou. Velmi často mají samopal na zádech. Co se týká přistěhovalců – Švýcaři si v referendu odhlasovali, že nebudou burky a nebudou mešity. Řekli, že tohle je Švýcarsko, to jsou naše kulturní hodnoty. Nehodláme je kvůli vám měnit. Můžete tady žít, jsme internacionální a máme tu hodně přistěhovalců, ale za švýcarských pravidel. Pokud je nebudete dodržovat, půjdete do vězení.“
„Dostat švýcarský pas není jen tak. Švýcaři brali vždy uprchlíky v rámci Červeného kříže – dostalo se tam hodně lidí po občanské válce v bývalé Jugoslávii. S těmi byly trochu problémy, ale myslím, že se to zvládlo. Je tam hodně lidí z Cejlonu. Velmi se dobře asimilovali. Hodně pracují v restauracích.“
„Třeba v Curychu je skoro polovina lidí mezinárodních, ne Švýcarů. V celkové společnosti by to mohlo být nějakých 20 procent, ale za jasných pravidel.“
„To je právě výhoda referenda – Švýcaři si můžou říct, jak to bude fungovat. Jsou na to naprosto zvyklí a vnímají zodpovědnost. Dívají se na rozhodnutí z dlouhodobého hlediska, nikoliv z krátkodobého. Myslím, že kultura občanské výchovy ve školách je velmi vysoká.“
Evropská unie? Chceme si rozhodovat sami
Jak Švýcaři nahlížejí na EU? „Pro ně je velmi důležité, že si můžou rozhodovat o tom, co se děje ve Švýcarsku, sami. V Evropské unii by dostávali a museli vnímat nařízení z Bruselu. Myslím, že to je asi největší blok.“
„Obchodně je to absolutně otevřené. Otevřeli svůj pracovní trh celé Evropské unii. Ve Švýcarsku je velmi mnoho doktorů z Německa, protože je to pro ně lepší z hlediska platů. De facto jde už jenom o národní identitu a možnost si Švýcarsko řídit sami.“
„Samozřejmě tím, jak je to bohatá země, nechtěli úplně financovat celou Evropskou unii. Ale teď se jedná, že budou také přispívat do fondů. Připravuje se referendum o potravinové bezpečnosti, energiích. To souvisí s tím, co se děje na Ukrajině. Kolem 60 procent Švýcarů vnímá, že je velmi důležité úzce spolupracovat s Evropskou unií.“
Důvěra místo byrokracie ve vědě a výzkumu
Stát hodně podporuje vědu. „V Česku jsou investice do vědy a výzkumu kolem 2 procent rozpočtu. Švýcaři jsou na 3,5 procentech. Jenomže v Česku je komplikace s byrokracií. Pro vědce je velice obtížné kvůli regulacím získat prostředky.“
„Ve Švýcarsku je národní program Bridge. Dá mladému studentovi, výzkumníkovi, peníze na to, aby dokončil prototyp nebo dopracoval výzkum, aniž by měl založenou firmu nebo vypracoval nějaký dlouhý elaborát. Spíš se posuzuje inovativnost, škálovatelnost, jedinečnost projektu. Dají mu peníze a je to k jeho vlastní zodpovědnosti. Poskytnou je přímo tomu výzkumníkovi a ten je zodpovědný, že peníze nepromrhá.“
„Mají ještě program pro výzkumné týmy a pokročilejší základní výzkum. Ve Švýcarsku je všechno mnohem méně byrokratické. Třeba když byl covid, švýcarská vláda rozhodla, že každý podnikatel, každá firma dostane podporu 100 000 franků, kterou má na dobu neurčitou. Nemusí ji vracet, dokud se nebude vyplácet zisk. To znamená, pokud firma od covidu dodnes nevydělává peníze, stále nemusí vracet tuto podporu státu. Bezúročná půjčka.“
„V okamžiku, když si podnikatel chce vyplácet zisk, musí začít splácet i půjčku. K tomu se nevyplňovalo 126 stránek jako v Čechách, ale jednoduchý formulář a každý dostal do týdne peníze. To je přesně to, co podporuje podnikání. Proto je Švýcarsko v Global Innovation Index před námi. My se tady všechni ze strachu, aby někdo někoho nepodvedl, tak zaregulujeme, že je to až demotivační.“
Proč nakonec zvolila Prahu
Alexandra nakonec zvolila život v Praze. „Když jsem porovnávala Česko a Švýcarsko, jeden z velkých důvodů byl, že Praha je velká, krásná a je tady vysoká úroveň kvality života. Curych je taky krásný u jezera, ale ve Švýcarsku je trochu větší stres. Společnost na vás klade docela velmi vysoké nároky právě i v sociálním životě.“
„Když jdete vyhodit do recyklace láhve, nesmíte to dělat po šesté hodině. V neděli nesmíte používat sekačku, což by taky bylo dobré v Čechách. Ale je tam plno pravidel, která musíte dodržovat. Když jedete autem a překročíte povolenou rychlost o 50 procent – když na čtyřicítce jedete šedesát – už je to kriminální věc a můžete dostat podmínku.“
Příklad? „Manžel jel na motorce, nevšiml si, že je čtyřicítka nebo třicítka, jel těch 60. Ve čtyřicítce z motorky skoro spadnete. Opravdu dostal podmínku.“
„Přemýšlela jsem, kde vychovávat svého syna. Chtěla jsem mu dát větší volnost, svobodu. To byl jeden z důvodů. A samozřejmě nám tady zase plno věcí chybí – třeba kvalita jídla. Zeleninu, co my tady tolerujeme, aby nám řetězce prodávaly, to by tam lidem myslím ani nedovolili prodávat. Takže každý má svoje.“
Děkujeme partnerům Švýcarského speciálu, společnostem DRFG, S1 Solutions a Novatop.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast
- Detailní popis zkoušky na švýcarské občanství a konkrétní otázky, které Alexandra musela zodpovědět
- Alexandřiny zkušenosti s budováním Swiss Dent a jak získávali investory do švýcarské firmy
- Konkrétní příklady sociálních zvyků ve Švýcarsku a jak se od nich odlišuje česká kultura
- Podrobnosti o švýcarském referendu ohledně burk a mešit a jak probíhalo hlasování
- Alexandřiny postřehy o švédské krizi s integrací uprchlíků a porovnání s švýcarským přístupem
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
