PODCAST: Platy rostou, na Německo ale zdaleka nemáme

O zhruba 20 procent máme vyšší průměrnou mzdu než na Slovensku a o 10 procent oproti Polsku. Naopak v Německu je minimální mzda na úrovni 40 tisíc korun, což je více než průměrná mzda v celé České republice. A průměrná německá mzda převyšuje 100 tisíc korun, říká Michal Novák, manažer společnosti Profesia.cz.

Naučili se Češi říkat si o zvýšení platu?

Naučili, ale nedá říct, že úplně všichni. Většinou s tím nemají problém mladí lidé. Když mladí lidé přijdou na úvodní pohovor, tak si většinou říkají o velmi vysoké částky. Nebojí se říct si o vyšší mzdu. Z našich statistik vyplývá, že problém je to trochu u žen, a nejvíce u žen, které se vracejí do pracovního procesu z mateřské dovolené. A to z důvodu, že bývá prioritou zejména získat práci, ideálně na zkrácený úvazek. Proto se častěji podhodnocují. Myslím si, že v současné době je naprosto ideální říct si o vyšší mzdu. Je vysoká inflace a část firem mzdy po prvním covidovém roce nezvyšovala nebo jen o trošku.

Co byste poradil lidem, kteří si chtějí říct o vyšší plat? 

Obecně je vždy důležité použít argumenty, které se pojí s pracovním výkonem. Představit nadřízenému, jakou práci jsme za dané období vykonali, jaké byly naše úspěchy, například dokončení projektu. Zároveň v současnosti je správným argumentem i míra inflace. U většiny firem bývá, že jsou jednou či několikrát do roka pohovory, kde součástí je jednání o přehodnocení mzdy. Pokud však tohle lidé ve firmě nemají anebo už to absolvovali a navýšení nebylo značné, doporučuji si schůzku s manažerem sjednat. Navýšení nemusí být ihned, ale může přijít naplánování aktivit a postupné navyšování mzdy. 

Říkal jste, že mladí lidé se nebojí říct si o peníze. Nepřehání to?

Ano, někdy to tak bývá. Slýchám to od firem i klientů, že často přestřelují. Svým způsobem je to ale jednání, kdy se obě strany dohodnou na kompromisu. 

Průměrný plat v Praze je zhruba 50 000 korun. Ve Středočeském, Plzeňském a Jihomoravském kraji zhruba 45 000 korun, naopak ve Zlínském či Karlovarském kraji zhruba 35 000 korun. Jak to vidíte, kam se platy budou posouvat během roku?

Mzdy budou rozhodně růst. Očekával bych o nějakých 5 až 6 procent, možná i více. Rozhodně však výrazněji budou růst mzdy u lidí, kteří pracují v soukromém sektoru. Naopak menší růst očekávám u platů lidí pracujících pro stát. 

Jak jsou na tom naše průměrné platy v porovnání se sousedními státy, které jsou na podobné ekonomické úrovni? 

Zmínil bych minimální mzdu, která je v České republice 16 200 korun, a i díky rostoucí síle koruny jsme dorovnali sousedy na Slovensku a v Polsku, kde měli v posledních letech o něco vyšší minimální mzdu. Co se týče průměrné mzdy, tam si dlouhodobě stojíme lépe o zhruba 20 procent nad Slovenskem a o 10 procent nad Polskem. Naopak v Německu byla v minulém roce minimální mzda přes 1 600 eur, což je přibližně 40 000 korun. To je více než průměrná mzda v celé České republice. Co se týká průměrné mzdy, tam se jednalo o částku převyšující 100 000 korun.

Pandemie s nezaměstnaností příliš nezamávala, ale jak je to z hlediska rostoucí inflace? Očekáváte dramatické změny, co to může způsobit?

Bude záležet na tom, zda přežijí rostoucí inflaci i firmy, které měly problém už v prvních vlnách covidu. V tom případě by se na trh dostali noví nezaměstnaní lidé. Na druhou stranu já spíše očekávám, že to bude v podobném duchu jako doposud. Tedy pokud se stane, že přijdou noví nezaměstnaní lidé, velmi rychle si práci najdou. Jelikož větší část firem deklarovala na začátku tohoto roku, že budou spíše nabírat než propouštět. Tedy bude více pracovních míst a ta situace by mohla být podobná, jako jsme viděli v první vlně, kdy se na trhu objevily desetitisíce nových nezaměstnaných z oboru jako gastronomie nebo cestovní ruch, které to postihlo nejvíce. Ale nezaměstnanost se příliš nezvedla.

S koronavirem souvisí změna pracovních způsobů, například na práci z domova dva až tři dny v týdnu. Jak to vidíte, jedná se o nevratnou změnu?  

Bude to individuální podle toho, jak si to jednotlivé firmy nastaví. Firmy ale budou mít určitě mnohem větší ochotu práci z domova umožňovat. Protože na druhé straně bude tlak od zaměstnanců. V dnešní době si spousta lidí už vybírá práce, aby to minimálně mohli kombinovat. Z našich průzkumů z doby v pandemii vyplývá, že více než 60 procent dotazovaných si přeje kombinaci 2 až 3 dnů v kanceláři nebo z domova, 10 procent by vyloženě chtělo pracovat jen na home office a pouze méně než třetina lidí by chtěla pracovat v kanceláři.

Jak je to s efektivitou? Jak to vnímají zaměstnavatelé?

Začnu od zaměstnanců. My jsme na toto téma dělali průzkum. Samotní zaměstnanci z větší části tvrdili, že doma pracují efektivněji. Více to bylo u lidí, kteří pracují ve velkých firmách. Naopak problém s efektivitou doma měli lidé z malých firem. Má to spojitost s tím, že ve velkých firmách byla možnost práce z domova už před covidem. Měli zavedené procesy fungování v rámci informačních technologií, v rámci controllingu pracovníka. Na to všechno menší firmy nebo i státní správa musely přicházet až během období pandemie. Myslím si, že lidé dokážou být efektivní, i když pracují z domova, ale má to svá úskalí. 

Home office je považován za jasný benefit. Jaké jsou další benefity, na které potenciální zaměstnanci slyší? 

V období před pandemií se firmy předháněly v benefitech. Poté nastalo období, kdy spousty benefitů zrušily. Teď využívají především ty benefity, které lákají a zároveň jdou využívat. Obecněji největší zájem mají lidé o finanční benefity. Z nefinančních benefitů je to například automobil, mobilní telefon i pro soukromé účely. V poslední době roste zájem o benefity, které se týkají péče o zdraví, jako jsou příspěvky na léky či možnost chodit k firemnímu lékaři. Tyto benefity v posledních letech nejvíce vyrostly. 

Co říkáte na rozhodnutí některých českých firem, jako například STRV, které mezi zaměstnance rozdělily 20 milionů ze zisku, nebo firma eMan, která před vstupem na pražskou burzu nabídla zaměstnancům zaměstnanecké akcie. Je to směr, kterým se vydají i další firmy? 

Myslím si, že je to vhodná cesta. Některé zahraniční firmy, které působí v České republice, nabízejí, že část mzdy vyplatí svým lidem v akciích. Většinou jim ještě k tomu přispívají. Je to velmi dobrý způsob a motivuje to. Zaměstnanci vědí, že když se podaří splnit plán a dosáhnout výsledků, tak se firma o úspěch rozdělí.