Za Klause byly veřejné finance naposledy v pořádku, vládě i opozici chybí vize, říká ekonom

Čeká nás osud Řecka a pád do dluhové pasti? O nepříznivé globální ekonomické situaci, odvážných opatřeních, ke kterým se uchyluje naše vláda, nebo investicích, které vám pomohou ochránit peníze, jsme si povídali s Vladimírem Pikorou, hlavním ekonomem CFG.

Ekonomické problémy dnes nemá jen Česká republika, ale celá Evropa, respektive euroatlantická civilizace. „Všichni trpíme rekordní inflací,“ konstatuje Vladimír Pikora, „všude je velmi vysoká, v mnoha zemích se projevuje recese. Všude je ohromný deficit veřejných financí. V Evropě máme nyní problém s tím, jak začínají růst sazby ECB. Trh nemovitostí zamrzá, veřejné finance se dramaticky zhoršily. Všude začíná být problém se správou státního dluhu a s dotacemi spojenými s drahými energiemi.“ 

Ratingové agentury naštěstí zatím nereagují. Všichni se tváří, že zvládají. „Když se ale dozvíme, že v České republice za první dva měsíce roku máme deficit skoro 120 miliard korun, tak to je šílené,“ varuje Pikora. „Pamatuji léta, kdy takový deficit byl za celý rok.“ Politici si to ale podle ekonoma uvědomují, a proto chystají balíček opatření. Moc toho o něm zatím nevíme. Snad se zvýší daň z nemovitostí, prý se bude někde škrtat stavební spoření. 

Škrtat, škrtat a škrtat

Čeká nás teda řecká cesta pádu do dluhové pasti? Podle Pikory je to možné. „Někteří novináři se do mě teď pouští, že to není pravda, že to tak rozhodně nebude. Jenže dluh nám nyní poroste v rámci stovek procent, máme tak větší náklady na správu státního dluhu. A to byla přesně situace, která nastala v Řecku. Když se podíváme zpět k nám, naposledy jsme měli veřejné finance v dobrém stavu v době, kdy byl premiérem Václav Klaus. Od té doby, ať byl ve vládě kdokoliv, jakýkoliv ministr, byl to průšvih a stále se jen zvyšoval dluh.“ 

A co by v současné komplikované situaci poradil české vládě Pikora? „Podle mě musíme škrtat všude, kromě armády. Přitom ale vidím, že neustále roste počet státních zaměstnanců – to je na první pohled doočíbijící problém. Státní správa vyzobala z komerčního sektoru několik desítek tisíc zaměstnanců, kteří by měli přejít do korporátní sféry, kde momentálně schází.“

„Problém také je, že máme moc peněz v ekonomice,“ navazuje Pikora. „Centrální banka s tím bojuje, zvýšila už sazbu na sedm procent, možná by mohla ještě víc. Potřebuje ale zároveň, aby vláda nepumpovala peníze do ekonomiky. Je moc úředníků, moc úřadů, agend – to všechno seškrtat. Máme moc dotací, ty taky musíme omezit.“

Důchody nevázat na inflaci

Teď bude vláda muset řešit také důchodovou reformu. Zde existují podle Pikory v zásadě jenom tři řešení – všechna nepopulární. „K mému překvapení na to, že vláda je v polovině volebního období, tak má kuráž takové věci říkat – že budou lidé odcházet do důchodu později,“ prohlašuje ekonom. A dodává: „Sahá na valorizace, to je velká odvaha.“ 

Bude ale potřeba udělat mnohem víc. Sledované parametry jsou složeny ze tří bodů. „První bod je, že se bude muset odcházet později do důchodu,“ rozvádí své myšlenky Pikora. „Lidský život se protahuje. Je ale potřeba dobře to vykomunikovat. To bohužel naše vláda rozhodně nedělá.“ Druhý parametr s sebou nese potřebu do systému odvádět víc peněz.  „A třetí bod si žádá tlačit na to, aby důchody nebyly tak vysoké,“ doplňuje ekonom.

Prosazovat něco takového ve stavu legislativní nouze je ale chyba. „Už to mohlo být odsouhlaseno před rokem,“ má jasno Pikora, „a ne, že nejdřív nastane situace, která zákonem předepisuje vyšší důchody, a my v tu chvíli řekneme: Ne, my do toho vstupujeme, my to neuděláme.“ Do budoucna by proto podle ekonoma důchody neměly být navázány na inflaci, ale na tempo růstu mezd. Nemohou totiž růst rychleji než mzdy. 

Evropa se může stát nekonkurenceschopnou

Určitým řešením může být imigrace. „Potřebujeme zde lidi přicházející z regionů, které jsou nám blízké. Hlavně mladé lidi, kteří budou vytvářet nějaké hodnoty,“ radí vládě Pikora. Velkým problém je podle něj i to, že až třetina domácností neušetří vůbec nic. „Když si ale lidi nenašetří, nebudou mít důchody, a to vyvolává už teď ohromný stres ve společnosti. Proto potřebujeme hlavně zvýšit mzdy v ekonomice. To je ale něco, o čem se vůbec nemluví.“

A další náklady jen přibývají. „Od příštího roku budeme mít nefinanční výkaznictví, kdy si firmy budou platit auditory, kteří budou sledovat jejich uhlíkovou stopu,“ vypočítává Pikora. „Nebo jestli jsou ženy rovné mužům, jak obecně přispívají k veřejnému blahu atd. To je katastrofa, jde o náklad, který je úplně k ničemu. Úplně vyhozené peníze a Evropa kvůli tomu bude zase nekonkurenceschopná.“

Problém podle ekonoma taky je, že Česko stále zůstává montovnou a skladem Evropy. Je tu nízká přidaná hodnota, máme nízké mzdy. „Z toho plyne i další věc. Vláda se snaží přidávat více chudším důchodcům než bohatším. Musíme se tak smířit s tím, že vše bude přesně naopak, než se celá léta tvrdilo. Nebude žádná zásluhovost apod. Situace nás tlačí do toho, že budou mít všichni plus minus stejné důchody a je jedno, jak dlouho pracovali.“ 

Protože ale politici reformu strašně dlouho odkládali, tak nyní potíže nejrychleji dopadnou na staré lidi, kteří nemají šanci se s tím vypořádat. „Trochu mě navíc překvapuje, že se vláda pouští do takových opatření v polovině volebního období, protože si myslím, že se to propíše do volebních výsledků,“ předestírá vliv na budoucí složení parlamentu Vladimír Pikora.

Česká ekonomika má našlápnuto správným směrem, i přes problémy

Jak se ekonom dívá na působení nadnárodních koncernů a skutečnost, že peníze tečou ven z místní ekonomiky? „Jen banky vyvádějí ohromné částky z České republiky a to je průšvih. Já si ale spíš kladu otázku, proč ty peníze odvádějí právě z České republiky, když jinde pracují efektivněji? My tady totiž máme ohromné množství regulace, byrokracie, problémů. Asi tedy radši pošlou peníze někam jinam, kde se lépe zhodnotí. Proto já říkám: Pojďme obrácenou cestou, zjednodušme státní agendu, ať se peníze zhodnocují rychleji.“

Naše ekonomika ale i přesto už prochází velkou proměnu. „Začíná se měnit s tím, jak výrazně zdražily energie. Energeticky náročná výroba se teďka přesouvá,“ upozorňuje ekonom. „Evropa si uvědomila svou závislost na Číně, spoustu položek už nebudeme vyrábět v Asii – ať už jsou to čipy, nebo třeba léky. Pro Evropu to znamená příležitost změnit strukturu průmyslu.“

U nás by podle Pikory mohlo vzniknout kupříkladu zázemí pro ostatní firmy. A to jsou velmi zajímavé investice. „Myslím si, že jdeme správným směrem. Když tomu dáme čas, prostor a nebudeme nikomu házet klacky pod nohy – hlavně stavebními zákony apod. –, máme nastartováno, aby se ekonomika změnila a řada výrob se posunula někam jinam.“

Anebo se obnovila. Stačí vzpomenout současný problém s dostupností léků, kdy jsme závislí na Číně a Indii. „A ptáme se, proč jsme závislí,“ pozastavuje se nad až neuvěřitelnou situací Pikora. „Odpověď je jasná: Protože u nás je regulace, ať už ekologická, sociální a další. Bohužel Evropa teď chce jít tímto směrem. Má se vybudovat nový, subvencovaný průmysl, který by bez dotací nevznikl. To je hrozně špatně.“

Musíme si přiznat, že na to nemáme

A i když by Evropa ráda byla hybatelem zásadních změn, musíme si přiznat jednu věc: My na to nemáme. „Teď vyrůstá generace, která je taková hrozně zhýčkaná, takové sněhový vločky to jsou. Je potřeba, aby měli maturitu z matematiky, aby pochopili, kolik všechno stojí a že na to prostě nejsou peníze. Že je strašně hezké, když budeme super ekologičtí, ale když to zbytek světa dělat nebude… Jestli něco takového dnešní mladí chtějí, ať si na to vydělají, přinesou přidanou hodnotu.“

To všechno jsou ale spíš dlouhodobé cíle. Jak se ale s nimi má vláda vypořádat ve svém krátkém volebním období? „To je ohromný problém,“ uvědomuje si Pikora. „U nás se navíc většinou dělá opak toho, co předestírá volební program. Já jsem třeba nikde neslyšel, že by tyto vládní strany šly do voleb s tím, že chtějí zvyšovat daně. A už to máme tady. Spousta lidí je pak zklamaných.“

„Problém je, že v politice obecně je v tuto chvíli málo ekonomů,“ nachází vysvětlení Pikora. „Potřebovali bychom, aby ve vedení státu byli ekonomové. V celé vládě, pokud si nemýlím, je jenom jeden jediný. Když si dokonce vezmu vedení Pětikoalice, já tam vidím jediného ekonoma, a to je Skopeček. A toho zašili v Poslanecké sněmovně, aby jim moc nepřekážel.“ 

„A zase když se podíváte na NERV (Národní ekonomická rada vlády, pozn. red.),“ navazuje Pikora. „Tam jsou desítky různých ekonomů. Oni něco navrhnou, vláda to většinou zamítne a řekne, že to je k ničemu. Nebo že to je politicky neprosaditelné. A jedou si úplně vlastní cestou. Na začátku by naopak měl být jasný program. V tuto chvíli je ale úplně zbytečné psát jakýkoliv program, protože politici si nakonec dělají úplně, co chtějí.“

Každá vláda podle ekonoma čelí nějaké ohromné výzvě. „Bohužel u nás chybí nějaká vize. A to nejenom na papíře, já ji nevidím ani v tom, že by nějaký politik přišel a představil něco konkrétního. Platí to i o opozici. Žádná ze stran, které jsou v Poslanecké sněmovně, nepředstavila nějakou skutečnou vizi, jen předvolební hesla,“ líčí smutnou skutečnost Pikora.

Zlato je jistota

Když se na to podíváme z opačného konce, v jaké situaci se nyní nachází průměrný občan? Krize na krku a poradit si většinou musí jen a jen sám. „Asi bude stále ještě poněkud komplikované stěhovat se do jiného regionu, nebo i v rámci Evropské unie. Ale nikdo neříká, že musíte pracovat jen na jednom místě. Jsme nyní v situaci, kdy máme problém obsadit mnoho pracovních míst. Teoreticky si tak lidé mohou najít i druhou práci. A jak z toho ven? Není žádná hezká, jasná, pohodlná rada…“

Mohly by takovým řešením být investice, třeba dluhopisy? Jak to vidí Pikora? „Společnost se začíná hodně, když to řeknu ošklivě, kastovat. Máme tady třídu lidí, kteří měli ohromné úspory během covidu a chtějí je někde investovat. Situace v ekonomice je přitom velmi nepřehledná, velmi nebezpečná. Nevíme, jestli válka bude pokračovat, nějak dál eskalovat. I proto hledáme nějakou jistotu a bezpečí.“

Tradičně dlouhodobě bezpečnou investicí bylo zlato. Lidi v něm podle ekonoma vidí něco, co jim pomůže zabránit znehodnocování peněz. „A pak jsou takoví, kteří hledají nějaké dobrodružnější investice. Někdo si říká, že teď po krizi jsou levné akcie, někdo zase nakupuje dluhopisy. U nich je taková zvláštní situace, která se nemusí už do budoucna opakovat. Velmi výrazně vyskočily úrokové sazby a s tím i výnosy státních i korporátní dluhopisů,“ vysvětluje Pikora.

A doplňuje: „Když si dneska koupíte dluhopis, který bude mít splatnost třeba pět let, může se vám podařit, že dnešní vysoký výnos si podržíte i v těch dalších letech, kdy bude už inflace pravděpodobně nižší. A protože bude nižší, budou i nižší výnosy. To znamená, že ten, kdo odloží nákup dluhopisu o půl roku nebo rok, už nebude mít tak dobré podmínky, jako když nakoupí dluhopisy dneska. Kamkoliv se dnes podívám, všude říkají: investujte do dluhopisů.“

Jak poznat rizikový dluhopis? 

Dluhopisů je přitom celá řada. Existují státní dluhopisy, s nižším výnosem, které jsou velmi bezpečné. Pak jsou korporátní dluhopisy, kde už je míra rizika větší, ale zase mají vyšší výnosy. „U nich jsme schopní se dostat nad 10 %, což je velmi zajímavé, třeba v porovnání s bankami,“ vysvětluje Pikora. „A ve chvíli, kdy máte dluhopis, který je zajištěný od nějaké společnosti, nějakou nemovitostí a je k tomu dobrý byznysplán, tak to pro mnoho lidí není nezajímavé.“

Možnost, že nějaký dluhopis skončí špatně, ekonom samozřejmě nevylučuje. Riziko existuje. „Bohužel někteří lidé jsou schopni skočit na lep podvodníkům. Ale když máte finančního poradce, tak ten vám jasně řekne: Toto je nebezpečná investice, nekupujte to.“ Rozhodně je ale podle Pikory rozumnější naslouchat odborníkovi než věřit úplně všemu, co se objeví v médiích. „Často si najdou nějakou emisi a jen o ní píšou. Je to stále jeden a ten stejný dluhopis a pak to vypadá, že problematických dluhopisů jsou mraky.“