Je zřejmě největším českým zaměstnavatelem ve Švýcarsku. Jeho telekomunikační firma v Curychu zaměstnává přibližně 200 lidí – převážně Švýcarů. Dostal se tam náhodou po ztrátě kontraktu v Česku, sedl do auta, plácl si s místní firmou a začal. Dnes řídí investiční skupinu v osmi zemích a říká, že Češi mají v byznysu výhodu díky improvizaci. Roman Řezníček, předseda představenstva Suntel Group a zároveň generální ředitel finanční skupiny DRFG, popisuje, jak funguje podání ruky ve švýcarském obchodním světě a proč je povolovací řízení ve Švýcarsku pomalejší než v Česku. Sledujte švýcarský speciál na platformě FocusOn – sérii rozhovorů s Čechy, kteří žijí v zemi helvétského kříže.
Příběh Romana Řezníčka ve Švýcarsku začal v roce 2010, a to docela nečekaně. „Měli jsme firmu v České a Slovenské republice a po zhruba dekádě jejího trvání jsme přišli o jeden docela zajímavý kontrakt. Podíval jsem se více kolem sebe a protože můj mindset je takový být světák, vždycky jsem působil ve světě, napsal jsem pár emailů a provolal pár kontaktů po Evropě, zda by nepotřebovali pomoc s výstavbou a servisem sítí,“ vysvětluje.
Volal i do Švýcarska, zcela náhodně. „Jedna ze švýcarských firem se mi ozvala a řekla, že by potřebovali pomoc, potřebovali by naše inženýry. Sedl jsem do auta, dojel do Švýcarska, plácli jsme si rychle, že to vyzkoušíme. A to je ten začátek našich aktivit v telekomunikacích ve Švýcarsku.“
Dnes, po patnácti letech, je Suntel Group etablovanou firmou s přibližně 200 zaměstnanci. „Zhruba 60 až 70 procent jsou Švýcaři a 30 procent je ze zahraničí – Češi, Slováci, Italové, Francouzi, Portugalci. Je to mezinárodní společnost a je to obohacení,“ říká Řezníček.
Český „hlad po úspěchu“ vs. švýcarský klid
Když Roman Řezníček přijel do Švýcarska, byly kulturní rozdíly znatelné. „Musím přiznat, že jsme byli ještě vnímáni jako z východního světa. Nebyly to velké předsudky, ale bylo to tam cítit. Čelili jsme otázkám, jak žijeme v tom postkomunistickém světě. Ale uplynulo 15 let a tohle už tady není. Tím, že působíte v zahraničí a potkáváte se s místními lidmi, edukujete ten místní národ a zanecháváte dobré jméno České republiky.“
Pracovní mentalita Čechů a Švýcarů se ale stále liší. „Řekl bych, že pořád je rozdíl mezi lidmi, kteří se narodili ve východní Evropě a lidmi narozenými už v bohatství západního světa. Lidé z východní Evropy mají stále hlad – ne hlad, že by se nemohli najíst, ale hlad po úspěchu, hlad něčeho významnějšího dosáhnout,“ vysvětluje Řezníček.
„Když jsme tady začínali, rozdíl byl extrémní. My jsme chtěli velmi rychle budovat, pořád něco dělat, pořád něco vymýšlet. A ten západní zaměstnanec už byl v klidu, spíš udržovat než tvořit. Dneska už Česká republika za poslední dvě dekády obrovsky zbohatla a i tam cítím, že není už taková touha po růstu a kreativitě. Ale nechci to generalizovat.“
Improvizace vs. pravidla: když se střetnou dva světy
Kombinace českého a švýcarského managementu byla podle Řezníčka občas velmi zajímavá. „Češi a Slováci mají obrovskou flexibilitu a improvizaci. Tady ve Švýcarsku je zase fantastické, že všechno má jasná pravidla. Ale když potřebujete agilně něco řešit, musíte vystoupit z komfortu a trochu zaimprovizovat – a to máme velmi dobrou vlastnost.“
„Kombinace těchto dvou světů chvilkami naráží. Když si to vysvětlíte, je to obrovský benefit. Bavíme se o tom i s naším švýcarským CEO a už i on dnes říká, že je to obrovská výhoda – vidět tu agilitu a najít to dobré z těch dvou světů,“ dodává.
Podání ruky platí i ve Švýcarsku
Řezníček potvrzuje, že ve švýcarském byznysu skutečně platí podání ruky. „Když najdete ty správné lidi, tak to funguje všude. V Čechách jsem si historicky několikrát podal ruku a byznys fungoval desítky let. Tak to funguje i ve Švýcarsku. Když už získáte důvěru, často je ten základní deal na podání ruky.“
Dodává ale, že dnes už velký byznys bez smluv nejde. „Naši zákazníci jsou obrovské globální společnosti, takže bohužel podání ruky už nestačí, protože za vším musí být smlouva. Ale ten princip důvěry tu pořád platí.“
Povolovací řízení pomalejší než v Česku
Překvapivě je povolovací řízení ve Švýcarsku pomalejší než v České republice. „Švýcarsko má velmi posunutou demokracii až na úroveň obcí a kantonů. To způsobuje pomalost v tom, že více lidí se k tomu vyjadřuje a rozhoduje. Neřekl bych, že je tady rychlejší povolovací systém na telekomunikační stavby – je buď stejný, nebo může být i pomalejší než v České republice.“
„Nicméně procesy jsou jasně dané. Když víte, co musíte splnit, má to svou dobu. Lidé s osobním vlastnictvím se můžou vyjádřit, jestli stožár může stát na jejich pozemku nebo v jeho blízkosti. To je čas, který brzdí – a nejen ve Švýcarsku, ale obecně v celé Evropě,“ vysvětluje Řezníček.
Druhý domov s českými kořeny
Roman Řezníček pochází ze Zlína, ale ve Švýcarsku žije s rodinou už sedmým rokem. „Aktivně tu působím dokonce už od roku 2011. Je to náš druhý domov, ale pořád si držíme infrastrukturu v České republice, protože jsme se tam narodili.“
Rozhodnutí přestěhovat se do Švýcarska bylo kombinací byznysu a rodinných priorit. „Byla to kombinace mých byznysových aktivit a snu poskytnout našim dětem kvalitní vzdělání a umožnit jim vystudovat v zahraničí. To byl náš společný cíl s manželkou – dokonce i naši kluci to chtěli. Dnes jsou to takoví pološvícaři a je úžasné pozorovat, jak vám děti vyrůstají v cizím prostředí, v multikulturním prostředí a v jiném školním systému.“
Vzdělání ve Švýcarsku, kdy kvalita má svou cenu
Švýcarské školství má výbornou pověst, ale základní veřejné vzdělání je jako v Česku zdarma. „Když však chcete vystudovat kvalitní vysokou školu, musíte počítat s tím, že to něco stojí.“
Řezníček pozoruje zajímavý trend. „Hodně Švýcarů po gymnáziu chce zkusit vysokou školu v zahraničí. Máme spoustu známých, jejichž děti studují ve Francii, Americe nebo Asii. Naopak my jsme velcí propagátoři toho, že i Česká republika má skvělé vysoké školy.“
K otázce placení školného má jasný názor. „Školství by mělo být trochu rozumně zpoplatněné. Když máte něco zdarma, přestanete si toho vážit. Když si na tom musíte spolupodílet, řeknete si, že se budete snažit a dáte tomu energii.“
110 letů ročně a stále na cestách
Řezníčkův pracovní týden je náročný. „Jsem minimálně dvakrát, třikrát v týdnu v letadle po Evropě. Často lítám do Prahy, protože tam máme headquarters investiční skupiny. Od roku 2019 jsem součástí investiční skupiny DRFG jako akcionář a investujeme v dalších oborech – máme pobočky ve Varšavě, Budapešti, na Slovensku, v Německu, tady ve Švýcarsku, v Rakousku a dalších zemích. Letos mám za sebou už asi 110 letů.“
Výhodou je kvalitní infrastruktura. „Curych má fantastické letiště, ze kterého odletíte každý den téměř kamkoliv. Myslím, že třikrát denně létá přímá linka Praha–Curych, takže Praha je s Curychem velmi dobře spojená.“
Kombinuje dvě role – místopředsedu představenstva DRFG a předsedu představenstva Suntel Group. „V Suntel Group není moje role exekutivní. Hodně se zabývám strategií, kam investovat, přicházím s nápady a diskutuji s managementem. Máme ředitele skupiny a lokální ředitele v jednotlivých zemích, kteří odvedou tu exekuci. Co se týče DRFG, tam jsem v roli CEO poslední tři roky.“
Jak to zvládá? „Každý podnikatel začíná jako jeden člověk – současně podnikatel, ředitel, provozní ředitel i HR. Tomu rozumím velmi dobře. Je to o plánování a disciplíně. Když máte skvělé rodinné zázemí, což se mi daří, máte skvělou ženu a rodinu, můžete se věnovat byznysu. Když přiletíte domů a strávíte víkend s rodinou, je to nádherné a dodá vám to energii.“
Zdvojnásobení skupiny a expanze v energetice
Investiční skupina DRFG má ambiciózní plány. „Jsem šestým rokem v investiční skupině DRFG a jsem jeden ze dvou významných akcionářů. Mým snem je tu skupinu minimálně zdvojnásobit a aby byla pro zaměstnance a investory čitelná a předvídatelná. Vytyčili jsme si čtyři směry, ve kterých jsme velmi aktivní v Evropě – reality, telekomunikace, energetika a finanční služby.“
Ve Švýcarsku uvažují o expanzi do energetiky. „Bavíme se o tom, že by to nemuselo být už úplně jen o telekomunikacích, ale mohlo by to být něco blízko energetice. Ty světy se dnes velmi sbližují – bez telekomunikací energetiku nejde řídit a telekomunikace bez energie nefungují.“
Švýcarsko jako nejlepší země na žití
Na otázku, zda zůstane ve Švýcarsku natrvalo, Řezníček odpovídá opatrně. „Dovedeme si to s manželkou představit, ale ještě nemáme úplně jasno. Je to spojené s rodinou a našimi syny. Necháváme to otevřené. Jsme šťastní a pokládáme Švýcarsko za nejlepší zemi na žití na světě z našeho pohledu. Nicméně Česko patří taky k zemím, kde se žije velmi kvalitně.“
„Milujeme přírodu, hory, lyžování. Letadlem jsme za hodinu, hodinu a půl ve Vídni nebo v Praze. Ta dostupnost vidět naši rodinu je pro nás důležitá, protože rodina v našich životech hraje velkou roli. Teď jsme tady a kde budeme za pár let? Uvidíme.“
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast
- Jak konkrétně probíhá výstavba telekomunikačních sítí pro švýcarské operátory a jaké technologie se používají
- Příběh o tom, jak Roman Řezníček žil v mládí v Americe a jak ho to ovlivnilo v podnikání
- Konkrétní příklady kulturních střetů mezi českým a švýcarským managementem a jak je řešili
- Zkušenosti s investováním v osmi evropských zemích a jaké rozdíly mezi nimi vidí
- Jak vypadá rodinný život ve Švýcarsku a jaké konkrétní školy navštěvují jeho synové
Děkujeme partnerům Švýcarského speciálu, společnostem DRFG, S1 Solutions a Novatop.
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
