Sjíždět na kole aktivní sopku, která chrlí kameny velikosti koňské hlavy. Hlídat se před 5000 medvědy v rumunských horách. A nechat se vrtulníkem vyhodit do divočiny s elektrokolem. To je běžný pracovní týden Richarda „Gaspiho“ Gasperottiho, českého bikera, který se specializuje na extrémní adventure jízdy po celém světě. V rozhovoru pro pořad Přežít, který moderuje Amar Ibrahim, expert na přežití v extrémních podmínkách, popisuje Gaspi, jak funguje helibiking v Rumunsku, proč pasteveckým psům ustřihují ucho, a co dělat, když vedle vás padají sopečné kameny.
Richard „Gaspi“ Gasperotti není běžný biker. Zatímco většina cyklistů jezdí po značených trasách, on se nechává vrtulníkem vyhodit do divočiny rumunských Karpat, kde operuje přes 5000 medvědů. „Zabrousil jsem do Rumunska a zjistil jsem, že tam operují kluci, kteří dělají heliskiing. Shodou okolností jsou podporovaní stejnou firmou jako já – španělskou značkou Mondraker. Slovo dalo slovo a začali jsme rozjíždět helibiking,“ vysvětluje Gaspi začátky projektu.
Helibiking znamená, že vrtulník odveze skupinu bikerů s elektrokoly vysoko do hor, odkud pak sjíždějí zpět. „Helikoptéra nás vyhodí někde opravdu vprostřed hor a my se vracíme. Jeli jsme přes mystickou horu Gugu, která je pro Dáky něco podobného jako pro nás Říp – tam přišli první Dáci, kteří založili Rumunsko. Byli jsme první lidi vůbec, kteří se dostali na elektrokolech na horu Gugu,“ popisuje hrdě jednu z expedic.
Proč zrovna elektrokola? Bezpečnost skupiny
Častá otázka zní: proč elektrokola, když můžete vyjet běžnými koly? „Kdo tam nebyl, tak neví. Přetraverzovat všechny ty údolí na normálním kole je náročné a nedáte takový kus cesty. Já funguju jako vysokohorský guide a musím být připravený. Elektrokola mi dávají jistotu, že tu skupinu dokážu udržet pohromadě,“ vysvětluje Gaspi praktické důvody.
„Když je každý na jiné fyzické i technické úrovni, jedni jsou naštvaní, že čekají na druhé, a druzí mají pocit, že skupina čeká na ně. S elektrokoly je dokážu udržet pohromadě. A máme na telefonu helikoptéru, kdyby se něco stalo,“ dodává.
Medvědi, vlci a pastevečtí psi: pravidla přežití v Karpatech
Amar Ibrahim, který se přežití v extrémních podmínkách věnuje profesionálně, se ptá na bezpečnost: „Setkal jsi se tam s nějakým útokem medvědů nebo vlků?“
Gaspi popisuje realitu rumunských hor: „Medvěda přes den nevidíte, ten vidí vás. Ale přebýváme v horském šale, srubu. Jsou tam dva šerpové s tisíc ovcemi. Ukazovali nám, že 300 metrů od nás medvěd skolil jednu ovci. Nikdo tam nechce spát venku přes noc.“
Praktická pravidla? „Držíme hlídky, po dvou hodinách se střídáme. Určitě netahat s sebou klobásky nebo potraviny, které vyvolávají zápach – medvěd má čich až na několik kilometrů. Řešíme vítr, abychom mu nepřivolávali medvěda do spacáku.“
Vlci jsou podle Gaspiho jiný problém. „Pokud vidíte vlka samotáře, je to v klidu. Pokud vidíte dva, už víme, že bude problém – dva znamená smečka a jsou na kontrolní hlídce.“
A co pastevečtí psi? „Jsou to docela velká hovada, vycvičení. Je dobré slízt z kola. Oni vidí, že tam nepatříš. Po tobě jdou, ale jakmile vědí, že se zastavíš, nehrozí útok. Oni hlídají stádo.“
Ustřižené ucho jako radar: rumunská tradice
Jedna z nejzajímavějších informací se týká pasteveckých psů. „Všiml jsem si, že všichni psi mají ustřižené jedno ucho. Ptal jsem se proč,“ vypráví Gaspi. „Mají to kvůli tomu, aby ho měli zvedlé, aby furt slyšeli. Když má pes normální ucho splášnuté a fouká vítr, neslyší. Oni mu jedno ustřihnou do oblouku a on má furt postavené ucho – jako radar.“
Fogo: Sopka, která chrlí kameny každých 20 minut
Jedním z nejextrémnějších zážitků byla sopka Fogo v Guatemale. „Je to jedna z nejaktivnějších sopek na světě. Má průměrnou erupci každých 27 nebo 28 minut, ale to není pravidelně. Tři dny je v klidu a pak začne prskat – třeba po dvou minutách. To nikdo neodhadne,“ popisuje Gaspi.
Amar Ibrahim se ptá: „Byli jste tam zrovna, když začala prskat?“
„Ano. Musel jsem jít do base kempu, který je skoro 4000 metrů nad mořem. Měl jsem lokální guidy – kluci, kteří guidují od osmi let. Jeho dědeček byl první oficiální guide na tyto sopky. A řekl mi, že tohle ještě nezažil,“ vzpomíná Gaspi.
„Vyšel jsem do nebezpečné zóny, kde všude padají kameny. Nečekali jsme to. V jednu chvíli přišla velká erupce a do vysílačky jsem zaregistroval, že musím ujíždět. Padaly šutry za mnou – koňské hlavy. Vyflusne to třeba až do tříkilometrové výšky. To není příjemné,“ popisuje dramatický moment.
„Měl jsem strach o kameramana a fotografa. Táhneš tam tým s sebou. Kameraman si dával batoh na hlavu, kdyby něco přilítlo. Ale kdyby něco přilítlo, stejně by byl placatý,“ dodává s černým humorem.
Sedm aktivních sopek: Od Guatemaly po Kapverdy
Fogo v Guatemale byla jeho sedmá aktivní sopka. „Teď jsem se vrátil z Kapverd a dal jsem si další challenge. Na elektrokole jsem vyjížděl od Atlantiku do skoro 3000 metrů – 2830 je Pico do Fogo, vrchol,“ popisuje další expedici.
„Když si představíte, že je to jeden z kapverdských ostrovů, je to obrovská sopka s obrovským kráterem. A v tom kráteru vyrostla další sopka. Musel jsem od Atlantiku dostat do jednoho kráteru a z toho kráteru nahoru na vrchol. A tam jsem sjížděl ještě do dalšího kráteru.“
Lékárnička s jehlem a nitěmi: Sám si šije rány
Amar Ibrahim, který má s první pomocí v extrému bohaté zkušenosti, se ptá na bezpečnostní vybavení: „Máš nějakou lékárnu, kdyby něco?“
„Lékárnu určitě. Mám batoh, který jsem pomáhal designovat s českou firmou. Je uzpůsobený na lehké adventure. Lékárnička obsahuje sterilní věci a mám tam i sterilní šití, které už jsem několikrát použil. V Maroku jsem si zašíval bok nebo bradu,“ vypočítává Gaspi.
„Když se ti to stane na noze, kde jsou chlupy, musíš to oholit – mám tam holící žiletku. Musíš to vysterilizovat. Když je to na blbém místě, které se ohýbá, musíš udělat dva stehy nebo víc. Nebo to funguje i s vteřínovým lepidlem,“ dodává praktickou radu.
Testování výbavy v extrémních podmínkách
Gaspi spolupracuje s českou firmou Pinguin na vývoji batohů a outdoor vybavení. „Používám jejich spacáky a všechny ty věci. Úzce spolupracuji na vývoj a testování nových batohů – jak pro denní ježdění, tak na adventure. Co mám osazené na kole, to ještě ani není v prodeji. Kde se to nejlíp ozkouší? Než někde v divočině,“ vysvětluje.
Kola jezdí španělská Mondraker. „Jsem tam 13 let, teď nastupuji na čtrnáctý rok. Vážím si toho, že to je firma, která jde s dobou, tlačí do elektrokol. Má super technologie, super designéry. A co mě baví: má jednoho majitele a jednoho ředitele. Neprodali se žádné finanční skupině, takže se s nimi dá mluvit,“ chválí značku.
Sopečný popílek: Když za tři dny máš holou gumu
Jízda po sopkách má svá specifika. „Naučil jsem se číst sopečný popílek. Pro mě je nejlepší tréninkové centrum Etna na Sicílii – má 3300 metrů. Tam jezdím pravidelně, teď se připravuji na jarní tréninkový kemp na 14 dní,“ popisuje přípravu.
„Sopečný popílek vypadá jako škvárové fotbalové hřiště, ale je všechno ostré – funguje to jako žiletky. Úplně to neprořízne pneumatiku, ale dokáže z těch pneumatik ty figury a kostičky úplně vykousat. Dá se říct, že za tři dny ježdění máš úplně holou gumu,“ vysvětluje praktický dopad.
Vrtulník schopný vyletět na Everest
Technické zajištění helikingu je na vysoké úrovni. „Helikoptéra od Airbusu je schopná vyletět až na Everest. Je vedena i jako záchrana, takže můžeme za provozu tankovat. Je schopná tahat cargo materiál,“ popisuje Gaspi.
„Do jednoho rámu se vejde 12 kol, do druhého až 24. Helikoptéra letí nejdřív s koly bez lidí, pak tam lifruje lidi. Já už vím, jak připojovat elektroniku, odpojovací hák – to děláš normálně za provozu, kdy nad tebou je helikoptéra,“ dodává technické detaily.
Kdo může jet: Kategorie od začátečníka po hobby profíka
Amar Ibrahim se ptá na praktické podmínky účasti: „Máš nějaké omezení věkové nebo fyzické?“
„Vyplňovací formuláře nejsou úplně jednoduché. Člověk se dá do kategorie – buď začátečník, pokročilý, nebo už hobby profík. Mám soupis lidí, ale je to vždycky individuální. Někdo si o sobě myslí, že jede dobře, a ve skutečnosti je na tom hůř, a naopak,“ vysvětluje Gaspi.
„Máme rozdělovací sekci první den. Jsme tam dva guidi a na pětidenní kemp dokážeme 6-7 lidí přerozdělit na dvě skupiny. Jedeme dohromady, ale dokážeme se postarat i o ty méně zdatné.“
Amar se ptá: „Měl jsi nějaký problém, musel ses něco řešit?“
„Zatím jsme nemuseli řešit nic zásadního,“ odpovídá s úsměvem Gaspi.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast, kde se dozvíte:
- Jak přesně funguje helibiking v rumunských Karpatech a proč je elektrokolo bezpečnější než klasické kolo při průjezdu divočinou
- Detailní příběh o sjíždění sopky Fogo v Guatemale, kde padaly kameny velikosti koňské hlavy a erupce přichází každých 20 minut
- Proč rumunští pastevci ustřihují psům jedno ucho a jak poznat, kdy je medvěd nebezpečný a kdy vlci tvoří smečku
- Jak si Richard Gaspi sám šije rány sterilní jehlou a nití v Maroku nebo používá vteřinové lepidlo na rány v terénu
- Jaké jsou konkrétní požadavky na účastníky helibiking kempů a proč na telefonu mají číslo na helikoptéru jako pojistku
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
