Průmysl tvoří více než čtvrtinu českého HDP, přesto investice do něj klesají už sedmým rokem v řadě. V pořadu Industry in Motion na platformě FocusOn mluví partner investiční skupiny RockawayQ Michal Šmída o tom, proč jsou české továrny stále řízené „pocitově přes papír a Excel“, proč digitalizace a automatizace nejsou luxus, ale nutnost k přežití, a proč se Česko nachází na prahu druhé ekonomické transformace.
Český průmysl se nachází v obtížné situaci. Investice do výrobních podniků klesají už sedm let po sobě, tlak na marže roste a konkurence ze zahraničí je stále silnější. Podle Michala Šmídy ale nejde jen o krizi, nýbrž o historickou příležitost. „Krize vždycky vytváří prostor pro fundamentální změnu. Je to okamžik, kdy se dá celý systém přestavět,“ říká investor, který se dlouhodobě věnuje technologickým firmám dodávajícím řešení pro průmysl.
Připomíná, že průmysl stále tvoří více než 25 procent českého HDP. Rezignovat na něj by znamenalo vzdát se jedné z klíčových konkurenčních výhod země. Podle Šmídy ale současný model naráží na své limity.
Excel místo dat. Realita českých továren
Jedním z hlavních problémů je způsob řízení výroby. Šmída otevřeně popisuje, že řada firem je stále řízena velmi primitivně – bez komplexního pohledu na data, procesy a ekonomiku provozu.
„České firmy jsou často řízené pocitově, přes papír a Excel. A to není nadsázka,“ říká. Jako příklad uvádí návštěvu německé továrny s miliardovým obratem, kde místo moderního ERP systému fungovaly jen složité tabulky. Problém podle něj není v tom, že by Excel nefungoval, ale v tom, že dnešní výroba generuje obrovské množství dat. „Těch informací je tolik, že je nedokáže pojmout ani lidská hlava, ani tabulka. Bez systémového nástroje už dnes továrnu efektivně řídit nejde,“ vysvětluje.
Každá čtvrtá firma se automatizaci vyhýbá
Podle Šmídy se zhruba 25 procent českých firem automatizaci stále vyhýbá. Důvodem není neochota, ale nejistota. Majitelé často nemají spočítanou návratnost investic a bojí se vysokých vstupních nákladů.
„Když vám někdo nabídne výrobní linku za padesát milionů korun a vy máte marži pět procent, je strašně těžké říct: jdu do toho,“ popisuje realitu. Firmám navíc chybí partner, který by jim dokázal technologie zasadit do kontextu celého byznysu. Dodavatelé často nabízejí izolovaná řešení, která sama o sobě problém nevyřeší. Výsledkem je chaos a zablokovaná rozhodnutí.
Generační zlom: mladí chtějí změnu, starší generace váhá
Zásadní rozdíl vidí Šmída mezi generacemi. Při předávání firem z rukou zakladatelů na jejich děti se často mění přístup k technologiím. „Mladší generace má výrazně větší chuť automatizovat a digitalizovat. U starších majitelů je pořád silná nedůvěra: dvacet třicet let to fungovalo, proč to měnit,“ říká.
Jenže právě tato setrvačnost může být podle něj existenční hrozbou. Trh, pracovní síla i náklady se mění rychleji než dřív.
Energie jako klíčový náklad. Technologie jako cesta k úsporám
Jedním z největších problémů českého průmyslu jsou ceny energií. Ty patří k nejvyšším v Evropě a zásadně ovlivňují konkurenceschopnost výroby. „Největší náklad dnes není práce. Jsou to energie a vstupní materiál,“ shrnuje Šmída.
Právě zde mohou technologie pomoci. Automatizace umožňuje zkrátit výrobní čas, snížit počet směn nebo přesunout energeticky náročné operace do nočních hodin. „Existují provozy, kde na konci směny zmáčknete tlačítko a továrna vyrábí přes noc, kdy jsou energie levnější,“ popisuje princip tzv. lights-out production.
Roboti lidem práci neberou. Mění její podobu
Obavy z toho, že automatizace a roboti připraví lidi o práci, považuje Šmída za zjednodušené. Český průmysl podle něj naráží spíš na nedostatek pracovní síly a změnu očekávání mladé generace. „Dnešní dvacetiletý člověk, zvyklý na technologie, nechce stát u stroje a mačkat tlačítko,“ říká.
Budoucnost vidí v tom, že lidé budou řídit výrobu prostřednictvím digitálních nástrojů, kontrolovat kvalitu a optimalizovat procesy. To je práce s vyšší přidanou hodnotou než manuální obsluha.
AI není vstup. Je to výsledek dobře zvládnuté transformace
Umělá inteligence je velké téma, ale podle Šmídy se kolem ní vytváří řada iluzí. „AI není kouzelné řešení, které se nasadí na nefunkční výrobu,“ upozorňuje.
Aby mohla AI fungovat, musí mít továrna automatizované procesy, kvalitní sběr dat a stabilní výrobní architekturu. „Bez dat AI nefunguje. Je to spíš třešnička na dortu než první krok,“ říká. V praxi se dnes AI uplatňuje hlavně v prediktivní údržbě nebo kontrole kvality, kde dokáže odhalovat vady rychleji než člověk.
RockawayQ: technologie jako dlouhodobé partnerství
RockawayQ se podle Šmídy nesnaží být jen investorem. Skupina investuje do technologických firem, které dodávají řešení pro průmysl, a zároveň pomáhá jejich implementaci přímo v továrnách. „Nejde o jeden software nebo jednu linku. Jde o sekvenci kroků, které firmu dovedou k tomu, že ji lze řídit datově,“ vysvětluje.
V konkrétních případech se díky kombinaci technologií podařilo výrazně snížit chybovost výroby nebo zavést plnou dohledatelnost produktů, což je klíčové například pro automotive sektor.
Evropa má šanci. Pokud propojí výrobu a software
Na závěr Šmída upozorňuje, že Evropa – a Česko zvlášť – má unikátní pozici. Zná fyzickou výrobu a zároveň má silné technologické zázemí. „Amerika je extrémně silná v softwaru, ale nezná výrobu. My známe obojí. A právě v tom je naše šance,“ říká.
Podle něj nejde jen o byznys, ale o dlouhodobou prosperitu země. „Žiju v Česku a chci, aby český průmysl zůstal konkurenceschopný. Technologie jsou cesta, jak toho dosáhnout,“ uzavírá.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
- Jak konkrétně funguje „lights-out production“ a kolik může firmám ušetřit na energiích?
- Proč se české firmy stále bojí automatizace, i když bez ní ztrácejí konkurenceschopnost?
- Jaké chyby firmy nejčastěji dělají při zavádění digitalizace a ERP systémů?
- Kde dnes dává smysl využití umělé inteligence v průmyslu a kde ještě ne?
- Jak může Evropa využít své know-how ve výrobě a softwaru proti tlaku USA a Číny?
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
