Co Čechům chybí v jídle a proč saháme po Ozempicu místo vlákniny?

Na sociálních sítích ji sleduje přes 120 tisíc lidí, přesto odmítá rychlá řešení, detoxy i tlak na „dokonalé tělo“. Nutriční koučka Týna Honajzer upozorňuje, že většina lidí nehubne kvůli nedostatku informací, ale kvůli nerealistickým očekáváním. V pořadu Avokádo na webu FocusOn kritizuje také trend léků na hubnutí, jako jsou Ozempic nebo Mounjaro, a varuje: „Rychlé zkratky nefungují – a často nás vrátí zpátky na začátek.“

Spotify

Týna Honajzer se do širšího povědomí dostala díky profilu „To jídlo“, který dnes sleduje více než 120 tisíc lidí. Původně ale žádný influencer marketing neplánovala – její motivace byla čistě profesní.

„Můj cíl nebyl být influencerem. Chtěla jsem mluvit k více lidem než jen v poradně jeden na jednoho,“ popisuje. Právě zkušenost z individuálních konzultací ji přivedla k tomu, že změna životního stylu není jen o informacích. Často podle ní selhává aplikace v reálném životě. Instagram jí umožnil oslovit širší publikum a zároveň reagovat na trendy, které považovala za problematické, například extrémní diety typu low carb nebo sacharidové vlny.

Instagram vs. Realita

Jedním z klíčových témat rozhovoru je rozdíl mezi realitou a obrazem na sociálních sítích. Podle Honajzer je zásadní si uvědomit, že obsah, který sledujeme, je často součástí práce jeho tvůrců. „Tvůrci na sociálních sítích mají jiný režim. Tvorba obsahu je jejich práce,“ říká.

To vede k častému zkreslení očekávání, zejména u lidí, kteří se snaží změnit svůj životní styl. „Máme pocit, že všichni mají stejných 24 hodin. Ano, počtem ano, ale reálně to srovnávat nejde,“ dodává. Právě toto srovnávání podle ní stojí za frustrací mnoha klientů, kteří očekávají rychlé výsledky v podmínkách běžného života.

Nerealistická očekávání

V praxi se Honajzer často setkává s klienty, kteří přicházejí s jasnou představou – rychlá změna, přesný plán, okamžité výsledky. „Představa, že nastavím režim a ten bude fungovat až do konce života, je bláhová,“ říká.

Podle ní je klíčové pochopit, že životní styl se neustále mění – s prací, rodinou i prostředím. „My v životě začínáme mnohem častěji, než si myslíme. Důležité je naučit se, jak začínat,“ vysvětluje. Tato schopnost adaptace je podle ní zásadnější než samotný jídelníček.

Ozempic a rychlé hubnutí: „Je to nebezpečný trend“

Velkou část rozhovoru věnuje fenoménu léků na hubnutí, jako je Ozempic. Ty podle ní mají své místo – ale pouze u pacientů s vážnými zdravotními problémy. „Tyto léky patří lidem, kteří je skutečně potřebují, například s morbidní obezitou,“ zdůrazňuje.

Problém vidí v jejich masovém využívání pro estetické účely. „Dostává se to mezi lidi, kteří chtějí shodit jen pár kilo. To nabourává celou mentalitu zdravého přístupu,“ říká. Zásadní riziko spočívá v tom, že léky řeší důsledek, nikoliv příčinu.

„Je to rychlá zkratka. Neřeší návyky, pohyb ani jídelníček. Pravděpodobnost návratu na začátek je vysoká,“ upozorňuje. Zmiňuje také vedlejší efekty: od nedostatku živin až po ztrátu svalové hmoty. „Není to zdravá redukce. Tělo ztrácí svaly a často ani výsledek nevypadá dobře,“ dodává.

Proteinové produkty a „light“ potraviny

Dalším výrazným trendem jsou podle ní proteinové a „light“ produkty, které zaplavují trh. „Každý trend má nějaký reálný základ. Problém je, když se ho chytí marketing,“ vysvětluje. U proteinových výrobků upozorňuje, že jejich označení není vždy regulované. „Není jasně dané, kolik bílkovin musí výrobek obsahovat, aby se mohl označit jako proteinový,“ říká.

Spotřebitelé tak často platí více za minimální rozdíl. „Může jít jen o jeden gram bílkovin navíc, ale zaplatíte o několik korun víc,“ dodává. Zásadní je podle ní číst složení a vnímat kontext celého jídelníčku, nikoliv jednotlivé produkty.

Co skutečně chybí v jídelníčku Čechů

Namísto hledání „zakázaných potravin“ doporučuje zaměřit se na to, co ve stravě chybí. „Neřeším, co vyřazovat, ale co přidávat,“ říká. Podle její zkušenosti mají Češi dlouhodobě deficit zejména v těchto oblastech:

• vláknina,
• luštěniny a celozrnné produkty,
• ryby.

„Vláknina nám často chybí. A není to jen zelenina – velké množství získáme z luštěnin nebo celozrnných výrobků,“ vysvětluje. Změna přístupu pak automaticky omezuje méně vhodné potraviny.

Kalorické tabulky jsou užitečný nástroj, ale ne na celý život

Sledování kalorií podle ní dává smysl, ale pouze jako krátkodobý nástroj. „Je to skvělý nástroj učení, ale neměl by s námi být dlouhodobě,“ říká. Dlouhodobé používání může být podle ní kontraproduktivní. „Když někdo zapisuje všechno dva roky, je to extrém a zatěžující,“ dodává. Cílem by mělo být porozumění vlastnímu tělu a přechod k intuitivnímu stravování.

Motivace neexistuje. Přichází až po akci

Jedním z klíčových závěrů je pohled na motivaci, kterou lidé často přeceňují. „Motivace přichází až s činností. Ne naopak,“ říká Honajzer. Podle ní je nutné začít, i bez ideálních podmínek. „Když začnu něco dělat, teprve potom přijde motivace a návyk,“ vysvětluje. Zásadní je také flexibilita a schopnost přizpůsobení.

Zdravý životní styl není perfektní plán, ale dlouhodobý proces

Celkově Honajzer odmítá rigidní přístup ke stravování i pohybu. „Výživa není o dokonalém plánu, ale o hledání toho, co funguje konkrétně vám,“ říká. Doporučuje přistupovat k sobě jako k experimentu, bez extrémů, ale s otevřeností ke změně. „To, co funguje dnes, nemusí fungovat za deset let,“ uzavírá.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

• Jak konkrétně vypadá „reálný den“ nutriční koučky mimo Instagram?
• Co přesně řeší klienti v poradně a jaké chyby se opakují nejčastěji?
• Jak funguje spolupráce s klientem krok za krokem v praxi?
• Jaké konkrétní situace vedou k selhání změny životního stylu?
• Jaké osobní zkušenosti má Týna Honajzer se změnami pohybu a motivace?