Konec světa, jaký jsme znali. Co válka na Blízkém východě znamená pro naši energetickou bezpečnost?

Napětí v oblasti Hormuzského průlivu znovu ukazuje, jak křehká je globální energetická infrastruktura. Stačí omezení jednoho klíčového uzlu a dopady se řetězí napříč kontinenty, od cen pohonných hmot přes výrobu hnojiv až po geopolitickou rovnováhu sil. Na FocusOn.cz to v pořadu Amper Jana Palaščáka popisuje expert na energetickou bezpečnost z Masarykovy univerzity Martin Jirušek, podle kterého současná situace připomíná ropný šok 70. let, jen v modernější a komplexnější podobě.

Spotify podcasty.cz

Hormuzský průliv patří mezi nejkritičtější body světového obchodu. Jak vysvětluje Martin Jirušek, jde o tzv. „úzké hrdlo“, kterým proudí zásadní část globální produkce ropy. Průliv je přitom extrémně úzký. Navigační koridory mají místy jen několik kilometrů, což při provozu tankerů dlouhých až 400 metrů představuje logisticky i bezpečnostně velmi citlivé prostředí.

Význam regionu vychází především z koncentrace těžby v oblasti Perského zálivu. Jakmile dojde k omezení průjezdu, okamžitě se to promítá do globálních toků surovin. „Je to tepna světového obchodu,“ vysvětluje Jirušek a dodává, že právě tato kombinace významu a zranitelnosti činí z Hormuzu strategickou páku v mezinárodních vztazích.

Asymetrická síla v praxi

Navzdory slabší ekonomické i vojenské pozici dokázal Írán situaci otočit ve svůj prospěch. Klíčem je právě kontrola nad průlivem, kde není potřeba masivní vojenské síly. „Stačí už jen ta hrozba, že by mohl přijít útok. Írán dnes drží prst na spoušti,“ popisuje Jirušek.

Tento asymetrický efekt znamená, že i relativně slabý aktér může zásadně ovlivňovat globální trhy. Situace podle něj připomíná ropný šok z roku 1973, kdy producenti poprvé naplno využili energetiku jako geopolitickou zbraň.

Politicky tak Írán paradoxně posiluje. Režim přežil očekávaný tlak a dokázal mobilizovat nejen domácí scénu, ale i regionální spojence, kteří tlačí na uklidnění situace kvůli vlastním ekonomickým zájmům.

Dominový efekt: ropa, plyn i hnojiva

Dopady konfliktu se neomezují pouze na ropu. Výpadky zasahují širší spektrum komodit. Jde o:

• zkapalněný zemní plyn, zejména z Kataru
• suroviny pro výrobu hnojiv, například síru
• inertní plyny, jako je helium pro výrobu čipů

„Méně hnojiv znamená menší úrodu. To může spustit celou kaskádu od růstu cen až po migrační vlny,“ upozorňuje Jirušek.

Zásadní je i časové zpoždění dopadů. Zatímco ceny pohonných hmot reagují téměř okamžitě, průmyslové a potravinové efekty se mohou projevit až s odstupem měsíců.

Globální trh je navíc natolik propojený, že i regiony, které nejsou přímo závislé na dodávkách z Perského zálivu, pocítí sekundární efekt v podobě růstu cen.

Náhradní trasy nestačí

Alternativy k Hormuzskému průlivu sice existují, jde například o ropovody přes Saúdskou Arábii nebo Spojené arabské emiráty. Jejich kapacita je však omezená. „Ani při využití veškeré infrastruktury se nedostaneme na původní objemy. Budou chybět miliony barelů denně,“ říká Jirušek.

To vytváří tlak na ceny a nutí odběratele hledat nové dodavatele. Výsledkem je přeplácení na globálním trhu a další destabilizace cenových hladin. Nejvíce zasažená je Asie, která byla hlavním odběratelem ropy z regionu. Evropa a USA dopady pocítí především nepřímo, prostřednictvím cenových šoků.

Kdo na krizi vydělává

Krize má jasné geopolitické a ekonomické vítěze i poražené. Mezi vítěze patří Írán, který politicky posiluje, producenti ropy mimo region a Rusko, které profituje z vyšších cen. Mezi poražené se řadí státy Perského zálivu kvůli výpadkům exportu a spotřebitelé po celém světě.

„Spotřebitelé nakonec zaplatí víc za energii a tím pádem za všechno,“ shrnuje Jirušek.

Zajímavý je i dopad na Rusko. Navzdory sankcím dokáže využívat tzv. stínovou flotilu, zatímco vysoké ceny ropy mu poskytují významný finanční impuls.

Problém není jen cena benzínu

Evropská reakce je podle Jiruška strukturálně omezená. Energetika zůstává v kompetenci členských států, což komplikuje koordinaci. Zásadní roli hraje energetická transformace. Snížení závislosti na fosilních palivech znamená vyšší bezpečnost, ale také vyšší náklady. „Energetická bezpečnost má tři vrcholy: bezpečnost, dostupnost a udržitelnost. Nelze maximalizovat všechny najednou,“ vysvětluje.

Česká debata podle něj zůstává příliš krátkozraká. Místo systémových řešení se soustředí na krátkodobé efekty, jako jsou ceny na čerpacích stanicích. Přitom strukturální otázky, například transformace automotive sektoru, který tvoří zhruba 10 % HDP, zůstávají nedořešené.

Nový světový řád. Návrat geopolitiky

Současná situace není podle Jiruška výjimkou, ale návratem k normálu. „Geopolitika nikdy nezmizela. Jen jsme ji v Evropě přestali vnímat,“ říká. Dochází k posunu směrem k realistickému pojetí mezinárodních vztahů, v němž státy sledují především vlastní zájmy.

Zároveň se mění globální těžiště. Evropa postupně ztrácí své dominantní postavení, Spojené státy se stále více orientují na Čínu a Rusko se snaží udržet svůj vliv v klíčových regionech. „Dvacáté století bylo o Evropě. To jednadvacáté už není,“ uzavírá Jirušek.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak přesně funguje „vyděračský potenciál“ Íránu v praxi a jak na něj reagují velmoci?
2. Co se děje v zákulisí obchodování s ropou a plynem a jak funguje stínová flotila a „přebarvování“ komodit?
3. Jak konkrétně reagují jednotlivé ekonomiky na výpadky dodávek a jak rychle hledají alternativy?
4. Jaká opatření na řešení této krize jsme přijali v Evropě, potažmo v Česku??
5. Proč je česká i evropská debata o energetice stále provinční a co by se mělo změnit?