Stát rozpustil krizový tým, ušetřil minimum. V další krizi ale může zaplatit miliony
Státní aparát prochází tichou, ale zásadní restrukturalizací. V pořadu Rušičky na platformě FocusOn upozorňuje bývalý vedoucí Krizového informačního týmu (KRIT) na Ministerstvu vnitra Jan Paťawa, že tým, který koordinoval komunikaci během povodní i migračních vln, končí ve své dosavadní podobě a jeho agenda se rozpouští v běžném PR oddělení.
Podle něj jde o riskantní krok, který může v době budoucích environmentálních či bezpečnostních hrozeb vést k nejednotnosti státních institucí a oslabení důvěry občanů. Zatímco v Británii na podobných agendách pracují tisíce lidí, české jádro o osmi expertech nyní ztrácí autonomii.
Situace na Ministerstvu vnitra není izolovaným incidentem, ale součástí širšího trendu v rámci státní správy. Jak v rozhovoru upozornila moderátorka Veronika Víchová, podobný osud potkal i odbor strategické komunikace na Úřadu vlády, který byl rozpuštěn, a agendu na Ministerstvu zahraničních věcí, jež se přesunula přímo pod gesci ministra. Tato fragmentace odborných pracovišť vzbuzuje otázky o dlouhodobé stabilitě informační bezpečnosti státu.
Jan Paťawa potvrzuje, že krizová komunikace se nyní přesouvá pod oddělení PR. Podle něj je však mezi těmito pojmy zásadní rozdíl. ,,PR dělá opravdu public relations ministrovi, popřípadě úřadu, kdežto krizová komunikace se snaží mít ve středu občana, tak, aby byly veškeré výstupy podřízeny jeho potřebám,“ vysvětluje Paťawa. Upozorňuje, že bez autonomního týmu hrozí, že v momentě krize převáží politické zájmy nad čistě informativní službou veřejnosti.
Pět lidí proti tisícům v zahraničí
Při pohledu na personální zajištění strategické komunikace působí český tým ve srovnání se západními spojenci skromně. Jan Paťawa v rozhovoru upřesnil, že jeho tým tvořilo pouhých 5 kmenových zaměstnanců a 3 externí spolupracovníci. Přestože šlo o malou skupinu, jejich ambicí bylo vytvořit metodické zázemí, které by umožnilo státu mluvit „jednou řečí“. Pro srovnání Paťawa uvedl, že například ve Velké Británii disponují obdobné útvary kapacitami čítajícími až tisíce členů.
Důvodem pro zrušení těchto týmů mohou být i politické sliby. Paťawa připouští, že řada vládních stran měla zrušení této agendy přímo ve svých předvolebních programech. Zároveň však vidí chybu i na straně expertů: ,,Nebyli jsme schopni srozumitelně vysvětlit a přesvědčit představitele státu o naší potřebnosti,“ dodává. Ekonomický dopad rozpuštění osmičlenného týmu na státní rozpočet bude minimální, avšak ztráta know-how a vybudovaných kontaktů může být v budoucnu vyčíslena mnohem dráže.
Lekce z povodní a riziko informačního vakua
Význam koordinované komunikace se v praxi ukázal během povodní v roce 2024. Stát tehdy začal s varováním tři dny dopředu a veškeré aktivity členů vlády byly koordinovány tak, aby občan dostával ucelené informace na jednom místě. Podle Paťawy je právě toto moment, kdy se investice do strategické komunikace vrací. Bez centrálního koordinačního prvku hrozí chaos, kdy různé úřady vydávají protichůdná sdělení a občan neví, čím se řídit.
Dalším rizikem je nárůst spekulací v informačním prostoru. Paťawa používá teorii „krabice a balónků“ – informační prostor (krabici) je nutné zaplnit ověřenými fakty (balónky), jinak jej zaplní dezinformace. Jako příklad uvedl nedávný incident v Pardubicích, kde se i přes snahu policie v prostoru okamžitě objevily spekulace o „falešných operacích“ nebo předčasné závěry o vinících. Pokud stát neumí pracovat s mírou nejistoty a včas komunikovat, ztrácí nad tímto prostorem kontrolu.
Firemní sektor jako opomíjený partner
Strategická komunikace se netýká pouze jednotlivců, ale i klíčové infrastruktury a byznysu. Paťawa přiznává, že dialog mezi státem a firmami je v Česku stále v plenkách. ,,Největším překvapením pro mě byl rozpor v tom, co stát očekává od firem a co firmy očekávají od státu,“ popisuje zkušenosti z krizových simulací. Firmy často tápou v tom, co pro ně prakticky znamenají jednotlivé krizové stavy a jaká pravidla v nich platí.
Změna přístupu je nutná. Stát by se měl k firmám i občanům začít chovat jako k partnerům, nikoli pouze jako k adresátům příkazů. Úspěch projektů, jako je „72 hodin“, ukázal, že pokud stát nabízí ověřené informace formou nabídky, a ne rozkazu, je veřejnost ochotna je přijmout. Data z vyhodnocování kampaní potvrdila, že míra přijetí těchto preventivních rad byla nad očekávání vysoká.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
- Proč přesun krizové komunikace pod PR může v praxi znamenat chaos v informování veřejnosti?
- Jak fungovala koordinace státu během povodní a proč bylo klíčové, aby všechny instituce „mluvily jednou řečí“?
- Jaké know-how, metodiky a kontakty tým KRIT budoval – a co hrozí, že jeho zánikem zmizí?
- Proč se stát a firmy míjejí ve vzájemných očekáváních během krizí a co to znamená pro fungování infrastruktury?
- Jak stát pracuje s informacemi v krizových situacích a proč je klíčové zaplnit informační prostor dřív než dezinformace?