Češi chodí k lékaři dvakrát častěji než Švýcaři. Spoluúčast pacienta na péči je nevyhnutelná

Zatímco průměrný Čech navštíví lékaře osmkrát za rok, Švýcar o polovinu méně. Rozdíl není v kvalitě péče, která je v obou zemích na špičkové úrovni, ale v nastavení systému spoluúčasti a osobní odpovědnosti. Adam Janek, ředitel Očního centra Praha, a František Vlček, vrchní ředitel pro strategii a inovace v AKESO Holdingu, v pořadu Czech Swiss Connect popsali, proč české zdravotnictví podle nich naráží na problém „morálního hazardu“, proč si tuzemské pojišťovny nekonkurují jako ve Švýcarsku a proč je téma oficiálních nadstandardů stále politicky citlivé.

Spotify

Zásadním rozdílem mezi oběma zeměmi je míra spoluúčasti, která ovlivňuje chování lidí. Ve Švýcarsku si každý hradí pojištění sám a část nákladů na zdravotní péči musí do určité výše zaplatit z vlastních peněz. Spoluúčast pacientů v České republice se pohybuje kolem 15 % celkových nákladů, ale v přímých platbách u lékaře ji většina lidí výrazně nepociťuje. To vede i k rozdílům v návštěvnosti ordinací.

„Jakákoliv dlouhodobá absence spoluúčasti není udržitelná. Myslím si, že je nutné nastavit určitou osobní odpovědnost za péči, protože pokud mají pacienti pocit, že je zdravotní péče zdarma, vede to k nezodpovědnému chování. A to je krásně vidět i na datech, kdy český pacient navštíví lékaře v průměru osmkrát ročně, zatímco ve Švýcarsku třikrát až čtyřikrát,“ vysvětlil Adam Janek. Zároveň ale zdůraznil, že spoluúčast nesmí mít vylučovací funkci a bránit lidem v přístupu k péči.

František Vlček dodal, že s vyšší mírou solidarity roste i riziko takzvaného morálního hazardu. „S vyšší mírou spoluúčasti stoupá osobní odpovědnost a důraz na prevenci. Je to stejné jako u pojištění auta. Snažíte se vyvarovat nehodám, jinak by vám zvýšili pojistné. Naopak s vyšší mírou solidarity roste riziko morálního hazardu, tedy toho, že důsledky našeho nezodpovědného chování ponese někdo jiný nebo se o ně podělíme s ostatními,“ uvedl Vlček.

Konkurence pojišťoven jako chybějící motor inovací

Dalším tématem byla role zdravotních pojišťoven. Ve Švýcarsku si podle hostů pojišťovny konkurují cenou i různými balíčky služeb. V Česku podle nich spíše jen alokují finanční prostředky. „Naše pojišťovny si nekonkurují cenou ani produkty zdravotní péče. Ve chvíli, kdy fungují jako přerozdělovač financí, tak ten systém zkrátka není uchopitelný,“ uvedl Janek.

Vlček upozornil i na to, že čeští pacienti mají sice přístup ke svým zdravotním účtům, ale aktivně je sleduje jen malé procento lidí. „Statistika toho, kdo se skutečně o tyto informace zajímá, je poměrně nízká. Je to do deseti procent lidí, kteří opravdu průběžně kontrolují výdaje, které generovali péčí, protože stejně nakonec péči neplatí,“ doplnil.

Praktici a „gatekeeping“ jako cesta k úsporám

Velká část debaty se věnovala i roli praktických lékařů. Petra Savino popsala, že ve Švýcarsku často chybějí praktičtí lékaři a pacienti místo toho využívají takzvané „walk-in“ kliniky. Tam je ošetří kdokoliv, kdo má aktuálně kapacitu. Podle Františka Vlčka je právě silná primární péče jedním z nejdůležitějších prvků efektivního zdravotnictví.

„Praktický lékař zná pacienta, jeho rodinu i anamnézu a umí efektivně rozhodnout, jakou péči skutečně potřebuje. Tím významným způsobem zlevňuje zdravotní systém a zároveň zlepšuje kvalitu života pacienta,“ vysvětlil.

Dodal také, že v některých zemích funguje systém takzvaného „gatekeepingu“, kdy pacient potřebuje doporučení praktického lékaře, aby mu byla další péče proplacena z veřejného systému.

Mýtus dvoukolejného zdravotnictví a politický strach

Velkým tématem diskuse byly nadstandardy a možnost připlácet si za lepší materiály nebo služby. Moderátorka popsala svou zkušenost ze Švýcarska, kde privátní pojištění může znamenat například lepší materiál při operaci nebo možnost výběru konkrétního lékaře.

Podle Františka Vlčka je v Česku podobná debata dlouhodobě politicky citlivá.

„Kdykoliv se toto začne řešit, okamžitě se objeví odpor s argumentem, že vznikne dvoukolejné zdravotnictví. Přitom už dnes existuje obrovská šedá ekonomika a lidé, kteří mají prostředky, si rychlejší nebo kvalitnější péči stejně dokážou zajistit,“ uvedl. Adam Janek doplnil, že například v oftalmologii již dnes pacienti využívají prémiové implantáty a nadstandardní programy.

„Nebavíme se o tom, že by někdo dostal horší chirurgický výkon. Bavíme se o tom, jestli dostanete lepší materiál nebo lepší nitrooční čočku. Je to jako když si někdo koupí Škodovku a někdo Mercedes. Oba dojedou do cíle,“ popsal.

Odborníci se zároveň shodli, že české zdravotnictví je z pohledu kvality na velmi vysoké úrovni, což potvrzuje i zájem zahraničních pacientů. Podle hostů ale bude systém do budoucna čelit rostoucímu tlaku kvůli demografii i dlouhodobé finanční udržitelnosti.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. V rozhovoru se také dozvíte:

1. Proč podle odborníků současný systém zdravotních pojišťoven v Česku nefunguje jako skutečná konkurence a v čem se zásadně liší od švýcarského modelu, kde si pojišťovny soupeří cenou i nabídkou služeb?
2. Jak funguje takzvaný „gatekeeping“ ve zdravotnictví, proč je role praktického lékaře podle expertů klíčová pro kvalitu péče i úsporu nákladů a proč může absence praktických lékařů systém výrazně prodražovat?
3. Proč si méně než deset procent českých pacientů pravidelně kontroluje svůj zdravotní účet u pojišťovny a jak by větší přehled o skutečných nákladech zdravotní péče mohl změnit chování pacientů?
4. Jaké výhody přinášejí ve Švýcarsku konkurenční zdravotní pojišťovny, proč nabízejí balíčky zaměřené na prevenci, fitness či další benefity a proč podle hostů podobný model v současném českém systému prakticky nemůže fungovat?
5. Proč je téma nadstandardů a možnosti připlácet si za lepší zdravotnické materiály nebo komfort v Česku stále politicky kontroverzní, jak fungují prémiové programy například v oftalmologii a proč podle odborníků obavy z „dvoukolejného zdravotnictví“ neodpovídají realitě?