Pražský most za miliardy. Přežil tři primátory a zakončí ho světla z Vatikánu i Buči

Praha získává po desetiletích nový most přes Vltavu. Dvorecký most, jehož návrh vzešel z mezinárodní soutěže se 47 návrhy, má ambici stát se nejen dopravní tepnou pro MHD, ale i katalyzátorem proměny veřejného prostoru. Architekt Radek Šíma z Ateliéru 6 v pořadu Next Stop na platformě FocusOn popisuje, jak vznikal projekt, který propojuje techniku, urbanismus i umění.

Spotify

Dvorecký most vznikl na základě mezinárodní dvoukolové soutěže, která patřila k největším architektonickým kláním v Praze posledních let. V prvním kole se představilo celkem 47 návrhů, do finále postoupilo pouze sedm týmů.

Konkurence byla přitom anonymní: architekti nevěděli, proti komu stojí. Až zpětně se ukázalo, že mezi účastníky byl i světově uznávaný architekt Santiago Calatrava. Radek Šíma přiznává, že právě tato anonymita sehrála klíčovou roli: „Soutěž byla anonymní, takže jsme nevěděli, kdo tam je. Člověk se tím vlastně nezabývá a soustředí se jen na samotný návrh.“

Výsledek pak přišel překvapivě rychle. „Jeden den jsme se z médií dozvěděli, že jsme vyhráli, šli jsme to oslavit. A druhý den jsme zjistili, kdo skončil druhý, a šli jsme to oslavit znovu.“

Most jako součást města, ne dominanta

Zásadní rozhodnutí padlo už na začátku návrhu: most neměl být ikonickou dominantou, ale přirozenou součástí městského celku. Tento přístup vychází z analýzy historických pražských mostů, které – navzdory různým epochám – sdílejí společné rysy: obloukové konstrukce, absenci horní mostovky a masivní pilíře přes celou šířku.

Podle Šímy právě respekt k tomuto kontextu rozhodl: „Uvažovali jsme o Praze a o tom místě jako takovém. O plastičnosti města a o tom, co z něj dělá Vltava.“ Výsledkem je most, který se nesnaží konkurovat Vyšehradu ani vytvářet novou dominantu, ale zapadá do panoramatu.

Kubismus jako důsledek techniky, ne stylu

Výsledná podoba mostu, která evokuje český architektonický kubismus, nebyla podle Šímy primárním estetickým záměrem, ale vyplynula z extrémně náročných technických parametrů. Most musí překonávat dvě zásadní šikmosti: půdorysnou, kdy osa mostu svírá s tokem řeky ostrý úhel, a výškovou, neboť most stoupá o téměř 10 metrů, aby překonal Strakonickou ulici a napojil se na Zlíchovskou estakádu.

Tato geometrická hra s prostorem vedla k vytvoření unikátního tvarosloví. Šíma vysvětluje, že při skloubení požadavků na plnou šířku pilířů, obloukový motiv a šikmé vedení mostu se v návrhu postupně začal objevovat fenomén šikmosti. Když pak tým převedl návrh do 3D modelu, ukázalo se, že se v něm zrodil kubismus. Most tak reaguje na blízkou Podolskou vodárnu i kubistické domy pod Vyšehradem, čímž organicky zapadá do historického kontextu Prahy.

Aktivace vnitřní periferie skrze umění a landart

Ekonomický a společenský přínos stavby nespočívá pouze v dopravě, ale také v kultivaci zanedbaných území na obou březích. V Podolí i na Zlíchově vznikají díky spolupráci s výtvarníkem Kryštofem Kinterou multifunkční prostory, které mají přilákat veřejnost. V Podolí vzniká pod mostem, jenž je široký 16 metrů a zastřešuje plochu o délce 40 metrů, zóna pro volnočasové aktivity včetně arény pro divadlo či autorská čtení nebo schodů do vody pro otužilce.

Na zlíchovské straně, která byla dříve zanedbaným místem plným odpadu, vzniká unikátní instalace „Světla proti temnotě“. Tým architekta Šímy a Kryštofa Kintery zde po dobu dvou a půl roku sbíral pouliční lampy z měst celého světa, včetně Vatikánu nebo ukrajinské Buči. Cílem je vnést do prostoru novou atraktivitu, přitáhnout sem lidi a proměnit dosud opomíjené místo v živou součást města. Prostor má fungovat v režimu 24/7 a stát se vyhledávaným cílem místních i návštěvníků.

Projekt tří politických reprezentací

Dvorecký most je výjimečný i z hlediska veřejné správy. Jeho realizace probíhala napříč třemi politickými vedeními Prahy: Adriany Krnáčové, Zdeňka Hřiba a Bohuslava Svobody.

To je v českém kontextu spíše výjimečné. Součástí projektu byla i veřejná debata o názvu mostu, do níž se zapojilo téměř 7 600 Pražanů.

Architektura jako odpovědnost

Vedle technických a urbanistických aspektů zdůrazňuje Šíma i osobní rovinu práce architekta. „V první řadě musíte přesvědčit sebe, abyste mohl přesvědčit ostatní.“

S tím je spojená i velká míra nejistoty: „Člověk se někdy probouzí ve tři ráno a přemýšlí, jestli z miliardy možných řešení vybral to správné,“ říká Radek Šíma. Právě tato odpovědnost podle něj odlišuje kvalitní architekturu od pouhého designu.

Dvorecký most je podle Šímy příkladem propojení více disciplín: od inženýrství přes architekturu až po umění a sociologii. „Je to propojení techniky s urbanismem, designem, výtvarnem i sociologií.“ Cílem bylo vytvořit celek, který přesahuje samotnou dopravní funkci. „Člověk si říká, kolikrát za život dostanete šanci na takovém místě něco vytvořit. Tak do toho dáte všechno,“ dodává na závěr.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jaké kompromisy musel architekt dělat během stavby a kde naopak odmítl ustoupit?
2. Proč měl Dvorecký most během realizace mezi stavbaři i „hanlivé přezdívky“?
3. Jak probíhala komunikace s Kryštofem Kinterou a proč se nakonec rozhodl „nezasahovat“ do samotného mostu?
4. Jaké konkrétní situace vedly architekta k pochybnostem o správnosti návrhu?
5. Jak dnes Ateliér 6 pracuje s umělou inteligencí a jak ovlivňuje návrhový proces?