Humanoidní roboti zatím v továrnách nebudou. Chybí jim mozek, shodují se experti

Do humanoidní robotiky proudí stovky milionů i miliardy dolarů, v evropských továrnách ale roboti zatím nepracují. V pořadu TechFresh Jana Buriana se investor Michal Šmída z RockawayQ a výzkumník Tomáš Jochman z testbedu pro Průmysl 4.0 na ČVUT shodli, že technologii chybí hlavně „mozek“, spolehlivost a jasně spočítaná návratnost. Průmysl je podle nich běh na dlouhou trať – a uspějí ti, kdo v továrnách opravdu byli.

Spotify

Humanoidní roboti dnes tančí na každém druhém videu na LinkedInu a firmy, které je vyrábějí, získávají miliardové valuace. Michal Šmída ale upozorňuje na zásadní mezeru: „Technologie se vytváří, ale ještě nemá reálný use case. Nemáme nikde továrnu, kde by část linky obsluhoval humanoidní robot.“

Do doby, kdy roboti začnou ve výrobě skutečně přidávat hodnotu, podle něj zbývá tři, pět, možná deset let. Brzdou přitom není hardware, ale software. „Pořád nám chybí mozek. Továrny jsou tak individuální a komplexní, že model, který šroubuje v automotivu, nemůžu jen tak použít na pájení v jiném odvětví,“ vysvětluje. Navíc i levný robot od čínské Unitree stojí přes milion korun – a to bez softwaru a implementace.

Z 99 na 99,9 procenta

Tomáš Jochman, k němuž dnes míří nejvíc poptávek právě po robotice, popisuje stav takzvané physical AI čísly. Současné modely dosahují na úlohách úspěšnosti ve vyšších desítkách procent. „Náš úkol je najít cestu, jak se dostat na 99,9 procenta,“ říká.

Klasické průmyslové roboty se ladily desítky let a jejich poruchovost se počítá v desetinách procenta. Nový hardware žádnou takovou historii nemá. Opomíjeným problémem je podle Jochmana firmware: výrobci vydávají jednu verzi za druhou, a když opraví jednu chybu, často vznikne nová. Přitom sám býval skeptik – ještě v letech 2020 a 2021 považoval řízení robota se čtyřiceti stupni volnosti za mrtvou výzkumnou oblast. Změnily to až jazykové a VLA modely a výkonná GPU.

Fond bez data expirace

Právě proto RockawayQ funguje jako fond s neomezeným investičním horizontem. „Prodejní cyklus do továrny může trvat rok i několik let. Když se tam ale jednou dostanete, zůstanete tam patnáct dvacet let, podobně jako MES nebo ERP,“ říká Šmída. Továrny navíc obvykle pracují s maržemi mezi pěti a deseti procenty, takže nejsou zlatým dolem. Generalistický investor, který chce za pár let zbohatnout na softwaru pro výrobu, tu podle něj neuspěje.

Návratnost, ne krásná vize

Největší slabinou dodavatelů technologií je podle Šmídy neschopnost spočítat návratnost. „Někdo přijde se skvělým digitálním dvojčetem, ale co mi to reálně přinese? Továrny potřebují návratnost do šesti až dvanácti měsíců,“ zdůrazňuje.

Jochman popisuje u českých firem dva extrémy. Dříve slýchal, že věci dělají dvacet let stejně a inovace nepotřebují – často ve firmách bez jediného člověka na výzkum a vývoj. Poslední tři roky jsou naopak „přehypované“ a bez interního odborníka nedokážou oddělit marketing od reality. Malé a střední podniky podle něj navíc brzdí špatná zkušenost ze spolupráce s univerzitami: „Je to pro ně dvojí riziko – technologické i v samotné spolupráci.“

Patnáct firmiček na jednu továrnu

Nejvíc startupů, které Šmída vídá, staví platformy pro sběr a sjednocení dat z výroby. Bez nich podle něj umělá inteligence nefunguje. Problémem je roztříštěnost: aby továrna pokryla kontrolu kvality, prediktivní údržbu i plánování, musela by integrovat patnáct až dvacet dodavatelů.

Jochman připomíná, že standardy jako OPC UA existují dlouho, ale do běžících provozů se zavést nepodařilo. Jeho tým kdysi řešil, jak se napojit na certifikovanou linku bez jejího odstavení a bez souhlasu dodavatele. Data z PLC nakonec neinvazivně stahoval do edge AI zařízení. Řešení funguje dodnes, dál se škáluje a návratnost odhaduje pod rok.

Vibe coding průmysl nepřevrátí

Na obavy, že startup přes noc smete někdo s nově nakódovanou aplikací, má Šmída jasnou odpověď. „Když Continental integruje něco do 190 továren, musí to být extrémně robustní na úrovni bezpečnosti a ochrany dat,“ říká. Většina továren navíc data nedrží v cloudu, ale na vlastních serverech. Vazba na stroje a hardware tak vytváří bariéru, kterou klasický SaaS nemá. Největší konkurencí startupů jsou podle něj interní AI týmy velkých koncernů.

Jochman malým a středním firmám doporučuje stanovit si jasný cíl na rok či dva a začít rozumně – třeba ověřením formou test before invest za pár set tisíc korun místo pracoviště za čtyři miliony. „Radši dám konzultační firmě 150 tisíc za srovnání softwarů, než abych pak řešil licenci za miliony na několik let,“ říká.

Šmída naopak hledá firmy s obratem ideálně mezi 50 a 100 miliony korun, třiceti a více lidmi a nasazením v desítkách továren jednoho klienta. „Zakladatel by neměl být z fintechu jako já. Často se ptáme, kolikrát byli v továrně,“ říká. Cílem RockawayQ je poskládat portfolio tak, aby dokázalo postavit moderní továrnu od plánování až po hardware a software.

Celý rozhovor Jana Buriana s Michalem Šmídou a Tomášem Jochmanem si poslechněte nebo pusťte na FocusOn.cz. Dozvíte se v něm mimo jiné:

• Proč je podle Šmídy německý Mittelstand v digitalizaci paradoxně za českými firmami a kde dosud vládne Excel, tužka a papír
• Jak multifyzikální simulace pomáhají řešit proudění vzduchu v čistých provozech nebo tavení drátu laserem při 3D tisku
• Proč se vyplatí začít s digitálním dvojčetem v bezplatném NVIDIA Omniverse a jak 3D tiskárny šetří peníze i malým firmám
• Jak investoři kolem ETH Curych prověřují zakladatele startupů a odlišují odborníky od těch, kdo se jen vezou na hypu
• Zda má Evropa vyvíjet vlastní humanoidy a proč RockawayQ vsadil na jedinou investici do humanoidní robotiky v USA