Bývalý příslušník BIS: Většina držitelů zbrojních průkazů s pistolí neumí

Bývalý příslušník BIS Petr Mrňa dnes školí civilisty v bezpečnostní střelbě a sebeobraně. V rozhovoru pro pořad Přežít na platformě FocusOn odhaluje, proč většina držitelů zbrojních průkazů s pistolí skutečně neumí, jak vypadá realistický výcvik a proč je důležité mít u sebe nejen zbraň, ale i prostředky první pomoci.

Po 18 letech u Bezpečnostní informační služby se Petr Mrňa věnuje výcviku civilistů v bezpečnostní střelbě. Jeho kurzy kombinují teorii s praxí – od základů manipulace se zbraní až po pokročilé techniky včetně výcviku s označovací municí. Moderátor Amar Ibrahim, expert na přežití, s ním probral nejen technické aspekty střelby, ale i psychologické připravenost na krizové situace.

Zbrojní průkaz je teprve začátek

„Pro mě zbrojní průkaz ověřuje úplně základní kompetenci. Člověk zná bezpečnou manipulaci se zbraní, trefí terč, ví, že to lítá dopředu, ale to je úplně první krok a vůbec to z něj nedělá člověka, který tu zbraň je schopný nějak ovládat,“ vysvětluje Mrňa hlavní problém současného systému licencování.

Srovnání s řidičským průkazem je podle něj přesné – „Je to jako kdyby 500 metrů odjel autem a dostal řidičák,“ doplňuje moderátor Ibrahim své zkušenosti z kurzů přežití.

Skutečné zvládnutí zbraně vyžaduje podle Mrni „řekněme 10 000 suchých opakování“ – tedy trénink doma bez střelby, kdy si člověk procvičuje úchop, míření a spoušťění.

YouTube nenahradí instruktora

Velký problém vidí expert v tom, že „lidi se učí YouTube – jsou schopní říct: ‚Já to viděl na YouTube, tohle bude dobrý.‘ To je vytržený z kontextu.“

„Jednou za půl roku jenom zajít na střelnici, to je o ničem,“ souhlasí Ibrahim.

Mrňa doporučuje pro běžné držitele licencí navštěvovat střelnici „dvakrát měsíčně, nebo alespoň jednou měsíčně, ale mezitím musí být ten suchý trénink.“

Realistický výcvik s označovací municí

Jednou z nejpokročilejších forem výcviku je použití označovací munice – systému podobného paintballu, ale s realistickými zbraněmi.

„Je to úplně realistické, lidé, co trénují s klasickým fixem s ostrými, tak v rámci reálných nácviků mají možnost si to vyzkoušet jenom se zbraní, kterou nikoho nezabijou,“ popisuje Mrňa výhody tohoto systému.

Označovací střela „bolí“ a poskytuje okamžitou zpětnou vazbu o tom, zda byl zásah úspěšný. Účastníci mají ochranné pomůcky včetně kvalitních helem.

Nebezpečná neznalost na střelnicích

Oba experti se shodují na problematické situaci na veřejných střelnicích. „Už se mi stalo, že se na mě frajer otočil a udělal: ‚Hele, mě to nevystřelilo,‘ anebo se podíval do hlavně. A on měl zbroják,“ popisuje Ibrahim nebezpečné chování.

Mrňa má podobné zkušenosti: „Stalo se mi na civilní střelnici několikrát… pán měl revolver, vždycky udělal jednu ránu a pak s tím revolverem namířil na nás. Šel jsem slušně poprosit, jestli by toho mohl nechat, tak jsem dostal seřváno.“

Výběr správné zbraně

Klíčové je podle Mrni, aby zbraň „sedla do ruky“. „Důležitý je úchop. Pokud dokážou udělat dobrý úchop na zbrani, tak si ji koupím a pak přizpůsobím garderóbu tomu, abych to mohl nosit.“

Varuje před populárními kompaktními zbraněmi: „Hodně lidí si koupí slimline zbraně… je to super na nošení, ale pak se jim z toho hrozně špatně střílí, zjistí, že mají větší ruce, nedokážou udělat pořádný úchop.“

Mrňa má pragmatický přístup k nošení zbraně: „To, kde mám tu zbraň, u mě diktuje ta situace a ne to, co říká někdo jiný.“

Jako příklad uvádí letní obchodní schůzku: „Budu mít košili, kalhoty, ale je to s člověkem, kdy tu zbraň chci mít nutně u sebe. Anebo si seženu tašku, která je k tomu uzpůsobená, bude mít civilní vzhled.“

První pomoc jako součást výcviku

Důležitou částí Mrňových kurzů je také výuka první pomoci. „Když už použiju zbraň proti útočníkovi, tak ho pak musím následně ošetřit, pokud to neohrozí mě na životě,“ vysvětluje Ibrahim nutnost znalosti zdravotnických postupů.

Mrňa zdůrazňuje praktickou stránku: „Mám v autě lékárničku hned vedle v opěrce hlavy. Pro mě v momentě, kdy to mám takhle připravené a dostanu se k nehodě, tak jenom sáhnu a ty základní věci, který potřebuju, tam mám.“

Doporučuje mít u sebe turniket a „izraelský obvaz“ – „Když to chytne tepnu, tak je potřeba u sebe mít a umět ho použít sám na sebe.“

Psychologie útoku nožem

Nůž považuje Mrňa za „extrémně nebezpečnou věc“ – „zabíjí to potichu, je to blbě vidět, má to dneska kdekdo.“

„V momentě, kdy vidím nůž, tak to je okamžit, kdy se bude střílet. Já v tomhle nejsem fanda toho rvaní s někým na nože a ani to neumím. Vždycky říkám, i když se budete s někým prát na nůž a budete sebelepší, stejně končíte pořezaný.“

Klíčová je situační pozornost: „Získává ten čas k té reakci. V momentě, kdy se nechám nachytat nebohatých, kdy si nechám toho útočníka dojít na půl metru a bude mít nůž, tak už se nehraje.“

Reakce v krizové situaci

Základní reakce podle obou expertů jsou „uteč, schovej se a braň se“, ale jak zdůrazňuje Mrňa: „Jsou situace, kdy nejde zdrhnout – když tam budu mít dvě malé děti, tak já nemůžu utéct.“

Problémem může být „paralýza systému“ – „často se pojí k základním reakcím. Ten nápor stresu je na nervovou soustavu takový, že to neustojí a ten člověk zamrzne. Na to se dá připravit tréninkem dlouhodobým, kvalitním.“

Ibrahim sdílí osobní zkušenost: „Jednou na mě vytáhl pistoli… já jsem na něj začal hrozně ječet a hrozně sprostě nadávat a šel jsem. On úplně vykoulil oči, zastrčil pistoli a odešel.“

Aplikace a moderní výuka

Oba experti spolupracují na projektu aplikace „Corty“, která má poskytovat vzdělávací obsah v oblasti osobní bezpečnosti a krizových situací.

„Je to dávkované super formou, je to po krátkých částech, že to člověka úplně nezahltí. Ten člověk si tam může vybrat, co ho zajímá – někdo primárně bude řešit, co má dělat v případě blackoutu a někoho zajímá, co dělat, když ho bude otravovat někdo v tramvaji,“ popisuje Mrňa koncept.

Závěrečné ponaučení

„Jediný, kdo může zastavit toho špatného se zbraní, je někdo dobrý, kdo zbraň má. Policie nemůže být všude,“ uzavírá Mrňa diskusi o osobní odpovědnosti za bezpečnost.

Oba experti se shodují, že kvalitní výcvik, pravidelný trénink a především správný mentální přístup jsou klíčové pro efektivní sebeobranu.

Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video: 

• Zbrojní průkaz je jen začátek – Skutečné ovládání zbraně vyžaduje tisíce hodin „suchého“ tréninku doma a pravidelné návštěvy střelnice (minimálně jednou měsíčně)
• YouTube nevynahradí instruktora – Sebevzdělávání z videí je nebezpečné, protože poskytuje informace vytržené z kontextu bez praktické zpětné vazby
• Nůž je nebezpečnější než pistole – Útok nožem je tichý, rychlý a těžko rozpoznatelný, proto při jeho spatření expert doporučuje okamžitě použít střelnou zbraň
• První pomoc je nezbytná – Každý držitel zbraně by měl umět poskytnout první pomoc sobě i ostatním, včetně použití turniketu při poranění tepny
• Situační pozornost zachraňuje život – Klíčové je všímat si okolí a nevchodit do situací s „hlavou v telefonu“ a sluchátky v uších, protože útočník potřebuje jen půl metru vzdálenosti