Česká zdravotní sestra ze Švýcarska: Doma máte lepší zdravotnictví, než si myslíte

Švýcarské zdravotnictví patří dlouhodobě mezi nejlépe hodnocené systémy na světě. Přesto realita, jak ji popisuje zdravotní sestra Šárka Patermannová, která ve Švýcarsku pracuje a zároveň dobře zná české prostředí, není tak jednoznačná. V rozhovoru pro FocusOn popisuje rozdíly v paliativní péči, přístup k asistované sebevraždě i ekonomickou realitu švýcarských seniorů.

Spotify

Jedním z největších rozdílů mezi českým a švýcarským zdravotnictvím je podle Šárky Patermannové přístup k paliativní péči. Ve Švýcarsku nejde pouze o specializovanou službu pro terminálně nemocné, ale o základní filozofii zdravotnického systému. „Paliativní péče nedává vašemu životu více dnů, ale těm dnům více života,“ říká Patermannová a dodává, že tento princip se promítá do fungování nemocnic, sanatorií i domovů pro seniory.

Podle ní se tento přístup neuplatňuje jen u pacientů na konci života. Principy paliativní péče se ve Švýcarsku používají i u lidí s chronickými onemocněními. Cílem je maximální kvalita života, důstojnost a respekt k přáním pacienta.

V českém prostředí se podle ní situace postupně zlepšuje, ale stále jde spíše o specializovanou oblast než o systémový standard. Patermannová přitom připomíná vlastní zkušenost z České republiky, kde její otec zemřel na jednotce intenzivní péče v brněnské nemocnici. „Ta péče byla špičková a navíc zdarma. Češi často nevědí, jak kvalitní zdravotnictví vlastně mají,“ popisuje.

Transparentnost zdravotní péče a přístup k informacím

Výrazný rozdíl vidí zdravotní sestra také v přístupu k pacientské dokumentaci. Ve Švýcarsku je podle ní běžné, že rodina má okamžitý přístup k informacím o zdravotním stavu pacienta.

„Když přijde rodina a chce vidět dokumentaci, zapnu počítač a všechno jim ukážu,“ popisuje praxi ze švýcarské nemocnice. V Česku se podle její zkušenosti stále setkává s administrativními bariérami. Rodina musí o dokumentaci často oficiálně žádat a čekat na vyřízení žádosti.

Dalším důležitým prvkem švýcarského systému je dokument nazývaný Patientenverfügung, tedy předem sepsaná zdravotní vůle. V něm může člověk určit, jaké zákroky chce nebo nechce podstoupit například při vážném úrazu nebo na konci života.

„Je to dokument, kde máte sepsáno, jestli chcete resuscitaci nebo ne. Pokud ho záchranáři najdou, musí se podle něj řídit,“ vysvětluje Patermannová. Tento dokument není povinný, ale ve Švýcarsku ho podle ní používá velká část populace.

Asistovaná sebevražda jako součást systému

Švýcarsko je jednou z mála zemí, kde je legální asistovaná sebevražda. Patermannová zdůrazňuje, že realita se často liší od představ veřejnosti. „Nejde o to, že lékaři vypnou přístroje. Člověk musí jed vypít sám,“ vysvětluje.

Proces má několik podmínek. Pacient musí být členem organizace, která asistovanou sebevraždu zajišťuje, musí být schopen samostatného rozhodnutí a musí mít potvrzenou nevyléčitelnou nemoc.

Členství v jedné z organizací stojí přibližně 40 až 45 švýcarských franků ročně, tedy zhruba 1000 korun. Pokud člověk není dlouhodobým členem, může celý proces stát například kolem 1500 franků.

Samotný akt probíhá mimo zdravotnická zařízení, obvykle v prostorách organizace, za přítomnosti lékaře, svědka a policie.

Patermannová považuje možnost rozhodnout o vlastní smrti za součást demokratické společnosti. „Myslím si, že by měl mít každý právo rozhodnout o tom, co chce dělat se svým životem,“ říká.

Mýtus bohatých švýcarských důchodců

Rozhovor se dotkl také ekonomické reality seniorů ve Švýcarsku. Podle Patermannové je představa, že švýcarští důchodci jsou automaticky bohatí, často mylná. „Jsou dobře oblečení, mají kvalitní hodinky a brýle, ale často je mají třeba padesát let. Oni prostě přemýšlejí jinak,“ vysvětluje.

Podle ní je typické, že Švýcaři preferují dlouhodobě kvalitní věci a nepodléhají rychlé spotřebě. To může vytvářet dojem většího bohatství, než jaké ve skutečnosti mají.

Navíc i ve vysokém věku musí švýcarští důchodci platit řadu výdajů, které jsou v Česku částečně dotované. Například zdravotní pojištění si senioři platí sami, každoročně podávají daňové přiznání a většinu služeb hradí z vlastních prostředků. Na druhou stranu tam funguje silný sociální systém. Pokud senior nemá dostatek peněz na pobyt v domově důchodců, náklady převezme stát.

Podle Patermannové může pobyt v domově pro seniory stát přibližně 10 000 franků měsíčně, tedy více než 250 tisíc korun. Pokud však člověk nemá úspory ani majetek, systém mu péči garantuje.

Smrt jako běžné téma veřejné debaty

Jedním z největších kulturních rozdílů mezi oběma zeměmi je podle Patermannové otevřenost, s jakou Švýcaři mluví o smrti. „Smrt je součást života a mluví se o ní úplně běžně,“ říká.

Podle ní je právě komunikace v rodině klíčová. Lidé by měli vědět, zda si jejich blízcí přejí resuscitaci, jaký chtějí pohřeb nebo jaké mají náboženské či kulturní rituály.

Ve švýcarských nemocnicích se přitom podle ní klade velký důraz i na respekt k náboženství a kulturním tradicím pacientů. „Zdravotník musí znát rituály různých náboženství a respektovat je,“ popisuje.

Mezi dvěma světy

Patermannová sama přiznává, že se stále rozhoduje mezi životem ve Švýcarsku a návratem do České republiky. Na jedné straně oceňuje transparentní zdravotnický systém, možnost předem rozhodnout o své péči i otevřený přístup k tématu smrti. Na druhé straně vnímá výhody českého sociálního systému a silnější rodinné zázemí.

„V Česku mám rodinu, dům a dobré zdravotnictví. Ve Švýcarsku zase funguje systém poslední vůle a jiné věci, které u nás nejsou,“ říká. Rozhodnutí, kde jednou prožije stáří, proto zatím nechává otevřené.

Zkušenosti z života mezi oběma zeměmi přitom sdílí i veřejně. Patermannová je mezi Čechy žijícími ve Švýcarsku známá také pod přezdívkou Švýcarská Drbna. Pod tímto názvem založila blog a online projekt, ve kterém popisuje každodenní realitu života ve Švýcarsku, sdílí praktické informace a propojuje českou komunitu.

„Švýcarská drbna učí lidi žít ve Švýcarsku, ale já se zároveň učím od nich,“ říká Patermannová o projektu, který postupně vytvořil komunitu Čechů a Slováků žijících ve Švýcarsku.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak přesně probíhá proces asistované sebevraždy ve Švýcarsku a jaké situace ho mohou zkomplikovat?
2. Jaké konkrétní zkušenosti má Šárka Patermannová z práce v domovech pro seniory ve Švýcarsku?
3. Jak funguje komunita Čechů ve Švýcarsku a proč vznikl projekt „Švýcarská Drbna“?
4. Jaké kulturní rozdíly v přístupu ke smrti a umírání vnímá mezi Českem a Švýcarskem?
5. Proč podle ní mnoho lidí vůbec neví, na jaké sociální a zdravotní služby mají ve Švýcarsku nárok?