Čína teď ztrácí, ekonomika postavená na levné práci se vyčerpala, říká šéf průmyslové firmy

Technologický gigant Atos se bude rozdělovat. Nový název firmy nabízející služby v oblasti high-tech budeme vědět v příštích dnech. Co je však už známo, je strategie, se kterou bude nová firma přistupovat k vývoji sofistikovaných služeb. Jiří Bavor, dosavadní ředitel pro zpracovatelský průmysl firmy Atos, bude kontinuálně pokračovat ve vedení nové entity. Povídali jsme si s ním nejen o budoucnosti globálního korporátu, ale i přístupu, se kterým je nutno přistupovat k digitalizaci českého průmyslu. V našem rozhovoru předává své mnohaleté zkušenosti.

S tím, jak se IT průmysl vyvíjí, rozšiřuje se i firma Atos. „Co se u nás teď děje, je globální transformace,“ popisuje zásadní změny v uspořádání společnosti Bavor. „Rozdělíme se na dvě firmy. Jedna se bude věnovat víc standardní IT infrastruktuře – serverům, outsourcingu a podobným věcem. Té zůstane značka Atos. Druhá firma se bude zabývat high-in záležitostem, jako je zpracování dat, high-performance computing, umělá inteligence a optimalizace. Pro ni vznikne nová značka, která ještě není ohlášená. Mělo by k tomu dojít začátkem dubna.“ 

Každá z firem by pak měla lépe obsluhovat své zákazníky. „Je potřeba říct, že bude pokračovat právní kontinuita. Samozřejmě máme spoustu stávajících zákazníků i smluv, které normálně pokračují dál. Pro zákazníky se nic nezmění,“ nepřipouští jakékoli obtíže ředitel pro zpracovatelský průmysl firmy Atos. Nejde navíc o první společnost, která přistoupila k takovému způsobu optimalizace procesů. Již dříve se k podobnému kroku uchýlili giganti IBM a HP.

Zvýšit efektivitu, flexibilitu a rychlost

Jak demytizovat slovo digitalizace? To je otázka, se kterou se Jiří Bavor potýká pravidelně. „Potřebujete zvýšit efektivitu, flexibilitu a rychlost firmy a k tomu všemu vám může pomoct digitalizace. Není to cíl, ale nástroj.“ A dává jednoduchý příklad: „Když přijdete za finančním ředitelem a řeknete mu, že chcete digitalizovat, asi vám peníze jen tak nedá. Ale když mu řeknete, že víte, jak zvýšit efektivitu výroby o deset procent, a bude tam návratnost půl roku, je to úplně jiná diskuze.“

„Pořád se mi nejvíc líbí definice, kterou kdysi dávno vymyslel Sam Palmisano z IBM. Tehdy se to jmenovalo ‚on demand‘ a definovalo tak, že je potřeba propojit všechny procesy ve firmě, jak horizontálně, tak vertikálně. Využívat data a propojit se s dodavateli i odběrateli. Když firma bude propojená, bude i schopná rychle reagovat na potřeby zákazníků a na změny na trhu. A o to teď jde,“ má jasno ředitel ve firmě Atos.

Standardní průběh „polovičaté“ digitalizace líčí Bavor takto: „Bohužel dost často se začíná tím, že přijde šikovný obchodník zvenčí a firmě prodá nějaké dílčí řešení – ideálně prostě pod razítkem ‚industry čtyři‘. A potom ve firmách vznikají ty pověstné ostrůvky, které dost často spolu nekomunikují. Má to daleko menší přínos, než by mohlo mít, kdyby se začínalo úplně seshora.“

Čítankově ukázkový proces přibližuje Bavor na příkladu firmy, který vyrábí automobily. I když existují různé značky aut, tak každá je vyrábí pro jiné zákazníky, s jiným cílem a s jinou přidanou hodnotou. „A taková firma by si měla položit otázky: Co je to za výrobek, pro koho je, co je na něm nejdůležitější? Chci být nejrychlejší na trhu, nebo je důležitá nejlepší kvalita a na ceně tolik nezáleží? Neprodávám na cenu, ale prodávám na kvalitu? A v čem se chci tedy zlepšit?“

„Potřebuji mít přesně změřenou a zmapovanou výrobu, kde vznikají odchylky a jak je odstraňovat. A z toho mi zase vyplyne, kde potřebuji digitalizovat,“ odpovídá sám sobě Jiří Bavor. „Budu sledovat efektivitu vytížení strojů i lidí. A když začnu, vyplyne mi z toho, které řešení potřebuji a v jakém pořadí. A nebudu obětí obchodníků, kteří chtějí prodávat nějaká ostrůvková řešení.“

Value chain

A proč v České republice roste produktivita práce výrazněji pomaleji než mzdy? „Je hrozně ošemetné hovořit o průměru České republiky,“ odpovídá Jiří Bavor. „Jsou tady naprosto špičkové firmy, které mají produktivitu vysokou. Spíš záleží na tom, kde se firma nachází v tzv. potravním řetězci, v tom value chainu. Když jste firma, která je na špičce svého oboru a vyrábí produkt, který nikdo jiný neumí a lidi ho chtějí, máte pak jiné marže a jinou produktivitu.“

Firmy v České republice tak mají některé vysokou, některé nízkou produktivitu. „Bohužel je pravda, že průměr je asi nižší než v Německu,“ uvědomuje si ředitel ve firmě Atos. „Je to tedy spíš o vlastnické struktuře ekonomiky. Když jste koncový výrobce, máte jiný marže a jinou produktivitu. Potřebujeme tu mít více firem, které mají vlastní produkt a jsou koncovými výrobci.“

Globální ekonomika prochází v posledních desetiletích markantními změnami. „Nejdříve se výroba ve velké míře odsunula do jihovýchodní Asie,“ vysvětluje Bavor. „Byla založena na ruční práci, která tehdy byla levná, jenže teď už není, a tak se to zase posunuje jinam. Hlavně se jednoduchou výrobu podařilo zautomatizovat a ta se často přesouvá zpátky, protože potřebujete být blízko k zákazníkům.“ Už tak podle něj nejsou potřeba „levní“ dělníci, na to už máme automatizováno výrobu. Potřebujeme spíše inženýry, kteří umějí naprogramovat stroje.

Jiří Bavor doporučuje zajít se podívat do takto automatizované výroby, třeba svařovny ve Škodě. „Je to totální sci-fi film,“ nechává se unést ředitel ve firmě Atos. „Na začátku se tam založí placatý plech a na konci vyjede karosérie, auta svařená, a mezi tím není nikdo. Ve Škodovce je 1000 robotů, kteří karosérii vyrobí. Poměr strojů vůči lidem je tam ještě daleko větší.“

S nástupem bota GPT se zase vynořily spekulace, že stroje vezmou lidem, nyní hlavně tvořivou, práci. Podle Bavora to tak jednoduché není. „Když to umí stroje, nejde zas o tak tvořivou práci,“ upozorňuje. „Napsat. originální text není jednoduché. GPT sice může nahradit některé aspekty novinářské práce, ale je tam ještě otázka zdrojování, autorských práv atd.“ Stroje tak podle něj zvládnou mechanickou práci, mohou asistovat člověku, ale vymyslet, o čem článek bude, ještě neumí.

Musíte pracovat s daty

Při vyšších cenách všech vstupů firmy určitě napadne, jestli by jim automatizace nepomohla snížit energetickou náročnost. „Jsou tam dvě cesty,“ podotýká k tomu Jiří Bavor. „Buď můžu snižovat přímo energetickou náročnost, anebo zlepšuji produkci. Prvním krokem musí být změřit, který stroj mi sebere kolik energie a jestli je to vůbec potřeba – už tam mohu dosáhnout velké úspory.“

„Stát se teď vychloubá, že v kancelářských budovách ušetřil 20 %,“ dává jednoduchý příklad Bavor. „Všichni víme, že tam bylo totálně přetopeno. Dosáhli toho ale hlavně tím, že se konečně začalo měřit, protože se vědělo, že to je důležité. Uspořilo se tak poměrně snadno a v podstatě vůbec to nebolelo. Dovedu si dost dobře představit, že ve spoustě firem takový prostor ještě je.“

Už několikrát tu zaznělo, jak důležité je pracovat s daty. „Hlavně je vyhodnocovat,“ souhlasí Jiří Bavor, „a volit cestu, která je energeticky méně náročná. Nejdřív ze všeho měřit a zveřejňovat výsledky měření. U stroje musí být viditelný budík – měřák, oznamující, jestli je zapnutý, nebo vypnutý, kolik spotřebovává energie atd.“

Podle Bavora se nemusíme po řešeních ohlížet v zahraničí, máme u nás řadu firem, které dělají zpracování dat nebo podnikají v oboru umělé inteligence. „Těžko můžeme soutěžit s firmami typu Siemens v dodávkách automatizace,“ je mu jasné, „ale můžeme velice dobře konkurovat tomu, jak data zpracovávat a využívat.“

Šílené kvantum regulací

Nejostřeji se teď vnímá konkurence mezi hlavními globálními aktéry – Evropou, USA a Čínou. Jak si v této soutěží stojí Česko jako součást evropského bloku? „Čína teď zcela evidentně trochu ztrácí,“ začíná s odpovědí trochu zeširoka ředitel ve firmě Atos. „Její dynamika byla před pár desítkami let postavena na levné práci – a to se vyčerpalo. Snaží se teď otočit do know-how, ale moc se jí to nevede, spousta technologií je pořád ještě kopírovaných.“

„V Evropě je zase šílené kvantum různých regulací, úplně zbytečných, které kdyby se zrušily, tak to pomůže,“ obrací se hovor do místních končin. „Část regulací je určitě cena za to, že se nám tady žije docela pohodlně. Máme vyspělou sociální síť v porovnání s Amerikou nebo Čínou.“ 

Slovo regulace se teď v Evropě často skloňuje i v souvislosti s umělou inteligencí, ale ne úplně v pozitivním smyslu. „Bohužel funguje to tak, že se nejdříve vyhlásí dotační titul a inovační plán atd.,“ vyjadřuje se kriticky Jiří Bavor. „A mezitím nějaká malá firma z Ameriky rovnou umělou inteligenci pustí do světa, neptá se na žádné plány a dotace. A takto ty revoluce vznikají. Ne tím, že si uděláte pětiletý inovační plán a dotační titul.“