Zatímco velké korporace spěchají s přípravou svých prvních ESG reportů, které budou od roku 2025 povinné, mnohé organizace si neuvědomují, že mohou využít již existující certifikované systémy řízení. Jak se vyvíjí situace kolem ESG reportingu, jaké výzvy čekají na auditory a jak se mohou firmy efektivně připravit na nové požadavky? O tom hovořila v pořadu Audit specialistka na strategickou komunikaci a systémy řízení Veronika Soukupová. Pořadem provází Pavol Plevják ze společnosti DQS.
Nefinanční výkaznictví v oblasti udržitelnosti se postupně stává nedílnou součástí korporátního světa. Od roku 2025 budou velké společnosti povinně zveřejňovat informace o svém dopadu na životní prostředí, společnost a způsobu řízení v rámci tzv. ESG reportingu. Tento nový požadavek je součástí širší evropské strategie udržitelného financování a má za cíl přinést transparentnost a srovnatelnost do oblasti podnikové udržitelnosti.
Veronika Soukupová vysvětluje, že přestože požadavky na nefinanční reporting jsou poměrně nové, mnoho organizací už má implementované systémy, které s tímto reportingem úzce souvisí. „ESG hýbe dnešním světem a řada firem se kupodivu probouzí až nyní na začátku roku, ačkoliv o tom, že se jich ta povinnost týká, by měly vědět již dříve,“ říká Soukupová. „Velká skupina velkých firem musí za rok 2025 provést audit, takže by se na to měly již nyní připravovat.“
Co zahrnuje nefinanční reporting a proč je důležitý?
Zkratka ESG označuje tři klíčové oblasti udržitelnosti: Environmental (životní prostředí), Social (společnost) a Governance (správa a řízení). Přestože se často zdůrazňuje environmentální složka jako součást Green Dealu, všechny tři oblasti jsou stejně důležité pro komplexní hodnocení udržitelnosti podniku.
„Část týkající se životního prostředí je samozřejmě velmi obsáhlá a nejvíce zastoupená, ale kromě ní máme ještě sociální oblast, což je zjednodušeně řečeno všechno kolem lidí – nejen zaměstnanců firmy, ale i lidí v rámci celého hodnotového řetězce včetně zákazníků a odběratelů,“ vysvětluje Soukupová. „A pak je tam governance, tedy systém a správa organizace, což je naprosto stěžejní, protože bez dobrého řízení organizace budou ostatní části pokulhávat a požadovaných efektů a výsledků se nedosáhne.“
Dříve byly zprávy o udržitelnosti často využívány především jako marketingový nástroj bez standardizované struktury a obsahu, což znemožňovalo jakékoliv smysluplné srovnání mezi různými organizacemi. „Dříve byly reporty nesourodé. To je jeden z důvodů, proč nefinanční reporting přišel, protože každý reportoval, co uznal za vhodné,“ vysvětluje Soukupová. „Dočetli jsme se, jak je firma skvělá, jak má včelí úl na střeše a jak se výborně věnuje wellbeingu zaměstnanců – pouze ty pozitivní věci. A to, že někde vypouští škodlivé látky, to se nezmínilo.“
Nový systém přináší systematický přístup založený na analýze významnosti témat pro danou organizaci a její okolí. „Pokud chcete do firmy investovat, musíte ji poznat v plné šíři. Potřebujete vědět, jakým směrem se ubírá, co plánuje a jaká jsou negativa, abyste si vyhodnotili, jestli ta investice má smysl, jestli s ní chcete spolupracovat jako obchodní partner nebo pro ni pracovat jako zaměstnanec,“ vysvětluje Soukupová praktický význam nefinančního reportingu.
Harmonogram implementace a dopad na různé typy organizací
Podle harmonogramu implementace se povinnost nefinančního reportingu bude postupně rozšiřovat. „Povinnosti nabíhají postupně od roku 2024, už i nyní po ukončení fiskálu. Každá firma to má trochu jinak, někdo třeba podle kalendářního roku,“ vysvětluje Soukupová.
„Velké společnosti, které již dříve reportovaly udržitelnost podle jiné směrnice, už tuto povinnost měly v předchozím roku a již nyní jsou zveřejněny první reporty, z kterých se všechny ostatní firmy mohou poučit,“ dodává expertka. Tyto prvotní reporty poskytují cennou inspiraci pro ostatní organizace, které se teprve na nefinanční reporting připravují.
Povinnosti se týkají nejen společností v EU, ale i subjektů mimo ni, které mají v EU své dceřiné společnosti, a postupně se budou rozšiřovat i na malé a střední podniky kótované na burze. Harmonogram je nastaven tak, aby dával firmám dostatek času na přípravu a implementaci potřebných procesů.
Dopad však pocítí i organizace, které nejsou přímo povinnými subjekty. „Nefinanční reporting se dotkne prakticky všech organizací, ne proto, že by byly povinnými subjekty, ale protože jsou dodavateli povinného subjektu,“ vysvětluje Soukupová. „Jako povinný subjekt reportujete o sobě, ale i o svém hodnotovém řetězci, což znamená, že potřebujete informace od dodavatelů – ať už o uhlíkové stopě nebo o tom, jak mají nastavená různá pravidla.“
Na scénu přicházejí ESG auditoři
Jednou z největších výzev je kvalifikace auditorů, kteří budou ověřovat nefinanční reporty. Na rozdíl od tradičních finančních auditorů nebo auditorů systémů řízení musí auditor ESG obsáhnout mnohem širší spektrum znalostí a kompetencí.
„Auditoři, kteří budou prověřovat nefinanční reporting, by měli být schopni posoudit firmu od A do Z,“ upozorňuje Soukupová. „To znamená od přístupu k životnímu prostředí, energetický management, whistleblowing, protikorupční opatření, systém řízení organizace, řízení kvality, celou sociální oblast a všechny systémy kolem,“ dodává Soukupová s tím, že organizace potřebuje univerzálního odborníka, který dokonale rozumí všem systémům a dokáže přinést skutečnou hodnotu díky svým hlubokým znalostem.
V České republice i na Slovensku bylo rozhodnuto, že oprávnění k auditování nefinančního reportingu mají pouze finanční auditoři, kteří si museli rozšířit kompetence. „V Čechách je to dotace pěti pracovních dnů. Což není mnoho. Já se těmto systémům věnuji už 20 let, a to jen určitým oblastem, takže si kladu otázku, kolik toho člověk dokáže za pouhých pět dní pochopit natolik, aby mohl odpovědně auditovat všechny tyto oblasti,“ komentuje Soukupová náročnou situaci s přípravou auditorů.
Dalším problémem je, že audit nefinančního reportingu je velmi široký a časově náročný. „Je to tak rozsáhlé, že audit přece nemůžete provádět týden u jedné firmy, a navíc ještě musíte auditovat finance a k tomu zprávu o udržitelnosti,“ upozorňuje Soukupová na praktické limity auditu. Podle ní budou auditoři pravděpodobně kontrolovat hlavně nastavení procesu reportingu, tedy zda organizace správně nastavila postup a jakým způsobem dospěla k tomu, co reportuje.
Propojení nefinančního reportingu s existujícími systémy řízení
Jednou z klíčových výhod, kterou mohou organizace využít, je propojení nefinančního reportingu s již existujícími certifikovanými systémy řízení, jako jsou ISO 9001 (systém managementu kvality), ISO 14001 (environmentální systém řízení), ISO 50001 (energetický management) nebo ISO 45001 (bezpečnost práce).
„ISO 45001 pro systém řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je jediným z těch standardů, který je výslovně zmíněn v rámci nefinančního reportingu,“ vysvětluje Soukupová. „Pokud máte implementován tento standard, uvádíte to v rámci reportu, zatímco další standardy nejsou explicitně zmíněny.“
Soukupová kritizuje, že spolupráce mezi ISO a autory požadavků na nefinanční reporting nebyla dostatečná. „Když se podíváte na strukturu požadavků na reporting, je obdobná jako u systémů řízení. Mluvíme o nastavení strategií a politik, vše stojí na analýze rizik a příležitostí. Definujete strategii, stanovíte cíle, realizujete konkrétní opatření, měříte ukazatele, sledujete, vyhodnocujete a systematicky pracujete v dané oblasti,“ popisuje podobnosti.
Pro organizace, které již mají implementované certifikované systémy řízení, může být příprava na nefinanční reporting výrazně jednodušší. „Když chce firma nabídku na pomoc s nefinančním reportingem a já vidím, že má ISO 9001, 14001, 50001 a 45001, vím, že mají pokryté oblasti v ESG, jsou auditované, řídí to systematicky. Oni si pak jen vyberou ukazatele, které budou reportovat,“ říká Soukupová.
Praktické dopady na dodavatelský řetězec
Nefinanční reporting již nyní vytváří významnou administrativní zátěž pro menší dodavatele. „Už dnes jsme svědky kobercových dotazníků od velkých firem směrem k malým. Připraví standardizovaný dotazník a rozešlou ho všem bez ohledu na to, jestli je to relevantní subjekt nebo ne,“ popisuje Soukupová. „Malý podnikatel, který ani není tak významný, dostane 16 stránek dotazníku a říká si: ‚Proboha, já tomu vůbec nerozumím.‘ A zvažuje, že by raději přestal dodávat, ale to samozřejmě také nemůže.“
Pro usnadnění této situace byla vytvořena zjednodušená pravidla pro nefinanční reporting určená právě pro malé a střední podniky. „Tato pravidla jsou volně zdarma přístupná na stránkách EFRAG ke stažení i v národních jazycích. Jsou určena malým a středním podnikům, které by měly být připraveny reportovat velkým povinným subjektům,“ dodává Soukupová.
Problém je však v tom, že velké firmy často neuzpůsobují své požadavky velikosti a významu dodavatele. „Přitom by stačilo uzpůsobit dotazník určitým skupinám dodavatelů, protože ne pro všechny je vše relevantní. To je práce pro velký subjekt, aby to customizoval,“ říká Soukupová. „Ale pro jistotu se raději zeptají na všechno možné, aby to měli ošetřené.“
Náklady a přínosy nefinančního reportingu
Implementace nefinančního reportingu představuje pro firmy významnou investici času a prostředků. Soukupová však upozorňuje, že tyto náklady mohou být nižší pro organizace, které již mají zavedené systémy řízení.
„U organizací, které vyrostly rychle a najednou zjistily, že to nemohou řídit, protože jsou příliš velké, je ta práce náročnější,“ vysvětluje Soukupová. „Naopak tam, kde už mají implementované ISO normy, je práce mnohem jednodušší. Mohou se odrazit od toho, že už mají pokryté oblasti jako životní prostředí, řízení kvality nebo bezpečnost práce.“
Přes všechny počáteční náklady však nefinanční reporting může přinést firmám řadu výhod – od lepšího přístupu k financování, přes posílení značky, až po přilákání talentovaných zaměstnanců, kteří stále častěji hledají zaměstnavatele s jasnou strategií udržitelnosti.
Budoucnost nefinančního reportingu
Očekává se, že požadavky na nefinanční reporting se budou dále vyvíjet. Soukupová zachytila nepotvrzené informace o možném zjednodušení některých povinností, ale nepředpokládá, že by nefinanční reporting jako takový byl zrušen.
„Jsou indicie, že by nyní mělo probíhat jednání o zjednodušení povinností v oblasti nefinančního reportingu,“ říká Soukupová. „Předpokládám, že se to bude týkat spíše parametrů, které jsou povinné k reportingu – že některé přejdou z povinných do dobrovolných ukazatelů. Ale neočekávám, že by to spadlo pod stůl nebo bylo zastaveno, protože už je to příliš rozjeté.“
Zároveň zdůrazňuje, že v prvních letech implementace nebude očekávána dokonalost. „Nikdo neočekává, že v prvním roce povinného reportingu bude vše perfektní. Firmy na to nemají kapacity,“ vysvětluje. „A i auditoři budou mít spoustu práce sami se sebou, takže nějakým způsobem se začít musí, a začíná se takhle.“
Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:
- Jak konkrétně probíhá školení auditorů pro nefinanční reporting a jaké jsou praktické limity jejich práce vzhledem k šíři požadovaných znalostí?
- Jakým způsobem provádějí velké společnosti analýzu materiality (významnosti) témat pro nefinanční reporting a jaké jsou nejčastější metodologické chyby?
- Jaké konkrétní dotazníky posílají velké firmy svým dodavatelům a proč je důležité uzpůsobit je podle velikosti a relevance dodavatele?
- Jak by podle odborníků měla vypadat ideální integrace existujících certifikačních systémů do auditů nefinančního reportingu a proč k ní zatím nedošlo?
- Jaké specifické zkušenosti mají firmy ze Slovenska s implementací požadavků na nefinanční reporting a jak se liší od českého přístupu?
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
