Ekologicky vyráběný vodík je dnes ještě dražší než vodík vyráběný s využitím fosilních paliv. Výrobní cena zeleného vodíku však bude pravděpodobně klesat. Elektrolytické systémy pro výrobu vodíku mají účinnost kolem 65–67 %. Teoreticky může tato účinnost dosáhnout až 75 %, a to zejména přímým využitím stejnosměrného proudu.
I při dosud nepříliš vysokém objemu výroby nákladová cena vodíkových vozidel, zejména autobusů, v uplynulé dekádě poklesla o 65 %. Jedním z důležitých faktorů je nižší cena nádrží na vodík, nižší cena elektrického pohonu a lepší propojení vodíkových článků s elektrickými lithum-iontovými akumulátory, jejichž cena také (zatím) klesá.
Klesá rovněž celková cena vlastnictví (total cost of ownership, TCO), vodíkových autobusů. Vyšší nákupní cena vodíkového autobusu oproti elektrickému je vyvážena nižší cenou celé čerpací infrastruktury, a to díky úsporám z rozsahu. Tutéž čerpací stanici pro vodíkové autobusy může sdílet i sto vozidel. U elektrických autobusů působí opačný efekt: se zvýšením počtu elektrobusů stoupá i cena infrastruktury na jedno vozidlo, a to kvůli rostoucí spotřebě energie. Podle studie konzultantské firmy McKinsey povede snížení nákladů k produkci kolem 150 000 vodíkových vozidel ročně. Ve výrobě užitkových vozidel na vodík může být rentabilní i roční produkce kolem 10 000 vozidel.
Vodíkové články mají ještě jednu další výhodu před bateriemi: nejsou tolik závislé na ceně a dostupnosti surovin, například vzácných kovů, jako je lithium. Vodíkové palivové články se vyrábějí většinou z široce a levně dostupných materiálů, jako jsou uhlík, ocel a hliník.
Autor: Petr Bílek
