Mohou stroje tvořit umění? Ano, robot dopsal skladbu Antonína Dvořáka

Pražská komorní filharmonie v listopadu provedla skladbu Antonína Dvořáka Z budoucího světa, nazvanou na počest skladatelovy 9. symfonie Z nového světa. Autorem původně nedokončeného hudebního díla je také umělá inteligence, vytvořená lucemburskou firmou AIVA Technologies.

První větu poprvé zahrál na jaře v roce 2019 přední český klavírista Ivo Kahánek v Bruselu. Druhá část zazněla loni v létě v rámci koncertu Pražské komorní filharmonie a kapely Vypsaná fixa na festivalu Rock for People. Třetí část měla premiéru v listopadu 2019 a zahrála ji Pražská komorní filharmonie v Rudolfinu za řízení dirigenta Emmanuela Villauma. Sto dvacet let starou skladbu dotvořil stroj – umělá inteligence AIVA (Artificial Intelligence Virtual Artist).

Jak skládá počítač?

AIVA komponuje pomocí neuronových sítí a na základě dat z 30 000 partitur různých skladatelů, včetně 115 děl Antonína Dvořáka. Systém zkouší, podobně jako člověk, rozvinout nějaký motiv a sám sebe pak opravuje podle toho, jestli se mu to líbí, nebo nelíbí. AIVA zatím neumí rozepsat instrumentaci pro celý orchestr, ovšem čtyřhlas zvládá.

Důležitou složkou zůstává provedení skladby: výstupy v MIDI jsou docela kvalitní, ale pořád se jedná spíš o technickou hudbu. Teprve když ji zahraje orchestr, získává lidský rozměr. Záznam z koncertu si můžete poslechnout zde.

Umělý obraz

Jedna z prvních kompozic vytvořených výhradně počítačem vznikla už v polovině 50. let. Průlom ale nastal v roce 1980, kdy skladatel a profesor Kalifornské univerzity David Cope vyvinul systém nazvaný EMI, který dokázal na základě analýzy stávajících skladeb vytvořit novou hudbu.

Stroje se v uměleckém rozletu neomezují jen na hudbu. Obraz namalovaný umělou inteligencí se v říjnu 2019 prodal v aukční síni Christie’s v přepočtu téměř za 10 milionů korun. Portrét Edmonda Belamyho vytvořilo pařížské umělecké sdružení Obvious (Hugo Caselles-Dupré, Pierre Fautrel a Gauthier Vernier) pomocí algoritmu GAB a datového souboru 15 000 portrétů namalovaných od 14. do 20. století. Namísto podpisu je na obraze rovnice použitá při jeho vytváření.

Proces tvorby sdružení Obvious sestával ze dvou kroků: první je „generátor“, který na základě stávajících obrazů vytvoří obraz nový. Potom nastupuje „rozlišovač“, který se pokouší odlišit původní díla od počítačově vytvořených. Pokud označí ve skutečnosti počítačem vytvořený obraz za dílo člověka, pokus se považuje za úspěšný.