Od uhlí k solárům: Jak Česko zvládá energetickou revoluci

Česko si nedávno vyzkoušelo, jak vypadá „blackout“. Nebyl to konec světa, ale varování. Energetická soustava, stavěná na uhlí a jádro, musí zvládnout tisíce malých solárních zdrojů, chytré měniče i nová pravidla pro sdílení elektřiny. Co nás čeká a jak se mění pravidla hry? Odpovědi přináší pořad Amper na platformě FocusOn, kde o budoucnosti české energetiky debatovali Pavel Hrzina z ČVUT a právník Pavel Doucha. Moderuje Jan Palaščák.

Rozhovor odstartoval pohledem na nedávný výpadek elektřiny, který byl médii označován za „polo-blackout“. Podle Pavla Hrziny však situace nebyla tak dramatická:
„Byl to v podstatě dvou až tříhodinový výpadek. Pod pojmem blackout si představíme katastrofické filmy, a to se tady nestalo, i když samozřejmě vznikly hospodářské škody,“ uvedl.

Zdůraznil, že současná elektrizační soustava byla desítky let budována pro centralizované zdroje, zejména uhelné a později jaderné elektrárny. „Najednou jsme se dostali do situace, kdy je nutné zapojit i malé výrobce, a to je pro síť obrovská změna. Fotovoltaika je úžasný zdroj. Nepotřebuje palivo a dá se instalovat na střechy i méně kvalitní půdu. Jenže najednou máme zdroje rozptýlené všude kolem a dosavadní model to neumí dobře počítat,“ vysvětlil Hrzina.

Nevíme, kam energie z malých fotovoltaik teče

Jedním z klíčových problémů je nedostatek moderních měřicích zařízení. „My nevíme, kam ta energie z malých fotovoltaik opravdu teče. Zda skončí v bojleru u sousedky, nebo až v Ostravě. To zjistíme až tehdy, když dobudujeme měření na všech odběrných místech. Zatím má Energetické datové centrum jen asi 30 tisíc klientů, ale v Česku je téměř šest milionů odběrných míst. Teprve až se tato síť pokryje, budeme schopni systém skutečně řídit,“ zdůraznil Hrzina.

Podle něj se fotovoltaika chová jako „jedna velká elektrárna“, když nad větší oblastí vysvitne nebo naopak zmizí slunce. „Když je oblačno v celých Čechách nebo na celé Moravě, celý systém reaguje stejně. Síť je proto nutné řídit jinak než doposud,“ dodal.

Rizika dálkového ovládání

Dalším tématem byla bezpečnost nově připojovaných zdrojů a možnost centrálního řízení měničů přes internet. Jan Palaščák se ptal, zda to nepředstavuje významné kybernetické riziko. Hrzina reagoval: „Internet je sice rychlý, ale rozhodně není tak bezpečný. Riziko je dvojí – buď se někdo zvenčí nabourá do samotného střídače, nebo výrobce zařízení může prostřednictvím aktualizací ovlivňovat jeho fungování. I proto stát nově získal možnost určit, která zařízení určitého původu se v Česku nesmí instalovat,“ upozornil.

Doucha doplnil ještě jeden aspekt: „U domácností může být rizikem i samotný router. Pokud si někdo koupí levnou krabičku na internetu a přes ni proudí komunikace, může to být slabina. Je proto jasné, že přijde regulace, například povinné využívání chytrých elektroměrů, které budou komunikovat přes zabezpečené sítě distributorů,“ řekl.

Zdlouhavý proces, ale i pozitivní změny

Právní rámec zatím za technologickým vývojem zaostává. „Od roku 2005 vidíme dramatický nástup domácí výroby elektřiny, zejména fotovoltaiky. Vrchol přišel v letech 2009–2010, pak to na chvíli zamrzlo a od roku 2016 se to znovu rozjíždí díky programu Nová zelená úsporám. Regulace ale zaostává. Změnit zákon je vždy složitější než dovézt technologii z Číny,“ vysvětlil Doucha.

Zlomem byla až novela zákona o podporovaných zdrojích z roku 2023, která poprvé právně ukotvila akumulaci elektřiny a otevřela cestu komunitní energetice. Hrzina k tomu řekl: „Právní úprava ukládání elektřiny se řešila už od roku 2018 a schválena byla až loni. Je to paradox, protože právě bateriová úložiště mohou významně pomoci stabilitě sítě.“

Komunitní energetika jako mediální hype

Velkou pozornost veřejnosti vzbudila myšlenka energetických společenství. Odborníci se však shodují, že očekávání byla zčásti přehnaná. „Z mého pohledu to byl spíše mediální hype. Vyvolalo to dojem, že se elektřina najednou začne objevovat sama od sebe. Ve skutečnosti energetické společenství je jen právnická osoba, která může provozovat cokoliv v oblasti energetiky, třeba i nabíječky pro elektromobily. Sdílení elektřiny je ale úplně jiný institut,“ vysvětlil Hrzina.

Sdílení umožňuje, aby například majitel rodinné fotovoltaické elektrárny poslal přebytečnou elektřinu na chatu nebo rodičům. Zákon umožňuje sdílení v rámci skupiny až 11 členů. Podle Douchy už firmy tento nástroj využívají: „Máme klienty, kteří díky sdílení uzavírají dlouhodobé smlouvy PPA. Výrobce může mít až deset zákazníků, se kterými si domluví, jaká část výkonu půjde kterému z nich. Funguje to ideálně a vlastně to eliminuje potřebu tradičních obchodníků,“ uvedl.

Kdo na změnách vydělá a kdo prodělá?

Zásadní překážkou rychlejšího rozvoje zůstává zastaralá tarifní struktura, která se dodnes odvíjí od spotřebních křivek ze 70. a 80. let. Jan Palaščák k tomu poznamenal: „Počítalo se s tím, že si všichni v šest ráno uvaří kávu a pak jsou v práci. To ale dneska vůbec neodpovídá realitě.“

Hrzina potvrdil, že změna je na stole: „Reforma tarifní struktury pro vysoké a velmi vysoké napětí je už schválena a má vejít v účinnost příští nebo přespříští rok. Poté se teprve bude připravovat reforma nízkého napětí. Ale vždycky existuje riziko, že některá skupina obyvatel na změně prodělá – pamatujeme si třeba obavy chatařů v letech 2014–2015.“

Doucha k tomu dodal, že podobné problémy řeší i jinde: „Často se ptáme, jak to dělají v Německu nebo v Holandsku. A ukazuje se, že i tam se potýkají se stejnými problémy. Takže nejsme poslední, jsme na stejné vlně jako ostatní,“ řekl.

Dva kroky dopředu, jeden zpátky

Na závěr diskuse se oba hosté shodli, že Česká republika sice postupuje pomaleji, ale rozhodně není na chvostu Evropy. „Vidím to spíš stylem dva kroky dopředu, jeden zpátky. Máme novou legislativu, která něco zjednodušuje, ale hned se objevují návrhy, které to komplikují. Přesto věřím, že směr je správný,“ uzavřel Hrzina.

Doucha dodal: „Pozitivní je, že v mnoha ohledech na tom nejsme špatně – s elektronizací i legislativními úpravami jsme v evropském srovnání spíše vpředu. Ale energetika je běh na dlouhou trať a musíme mít realistická očekávání.“

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak vypadala konkrétní zkušenost Pavla Douchy s jeho domácí solární elektrárnou během nedávného „polo-blackoutu“?
2. Jak funguje služba, která na dálku řídí baterii v domácnosti podle cen na denním trhu?
3. Proč jsou bytová družstva podle Pavla Hrziny „nejhorším zákazníkem“ v oblasti energetiky?
4. Jaké absurdní požadavky se objevují v připravované legislativě pro větrné elektrárny?
5. Jak vypadá situace s energetikou v zahraničí, například na Floridě, ve srovnání s Českem?