STANu už zbyl jen Rakušan. Pro opozici bude snadným cílem, říká protikorupční expert

Foto zdroj: Focuson.cz
Lidé 04. 07. 2022

STANu už zbyl jen Rakušan. Pro opozici bude snadným cílem, říká protikorupční expert

Médii rezonuje kauza Dozimetr, do které jsou namočeni vrchní představitelé hnutí STAN. Vláda nám slibovala změnu. Slibovala nový přístup a odpovědnost. Pánové ze STANu se tvářili jako skauti, teď to však vypadá, že byli namočeni do organizovaného zločinu. A o to víc je zklamání hlubší, říká David Ondráčka, konzultant a bývalý ředitel Transparency International.

Pětina rozpočtu Prahy jde na Dopravní podnik, který jste nedávno nazval krmelcem. Dá se odhadnout, kolik z těch šestnácti miliard končí za hranicí legálnosti, respektive etiky? 

To je hodně těžká otázka, protože na to nejsou úplně přesná data. Já jsem se zabýval městskými firmami a obzvlášť Dopravním podnikem mnoho let a viděl jsem opakující se scénáře nájezdů těch politických srnek, takže proto jsem to nazval krmelcem. Ale samozřejmě část peněz jde na tzv. mandatorní výdaje, což znamená, že se platí energie, lidi jezdící metrem a tramvajemi a podobně. Je to obří podnik, který má spoustu velkých zakázek, jak na stavební věci – opravy, budování nových tras a podobně –, tak samozřejmě na věci, které souvisí s developmentem kolem stanic metra a tam to uniká nejvíc, protože to je trošku šedá zóna a dá se tam s tím hodně pohrát. Můj skromný odhad je, že se tady bavíme o jedné až dvou miliardách, které jsou každoročně v Dopravním podniku ohroženy. Neříkám, že se automaticky ukradnou, ale že kolem nich krouží různí zákulisní hráči.

Radní pro dopravu Adam Scheinherr podal před dvěma lety trestní oznámení, které mělo přispět k rozkrývání kauzy Dozimetr. Zároveň pak ale musel 2 roky přihlížet rozkrádání Dopravního podniku. Existuje nějaká možnost řešení, jak tomu šlo zabránit třeba dříve? Šlo něco udělat, aniž by bylo narušeno vyšetřování?

Radní Scheinherr zvolil jednu variantu. To znamená, že se stal předsedou dozorčí rady, je radním pro dopravu, takže zodpovídá za tuto oblast, a samozřejmě přišel do prostředí, které je velmi komplikované, existuje tam spousta vztahů, spousta vazeb z minulosti, ale vznikají i nové, a v podstatě má statutární odpovědnost dozorčí rady dělat vše pro to, aby se ve firmě neděly nějaké nekalosti a aby se mu de facto nerozkrádala pod rukama. Jedna z věcí je, že pokud se dozví závažné informace o tom, že například někdo bere úplatky nebo manipuluje zakázky, je správné se ihned obrátit na policii. Ale logika policie je vždy: „Nic nedělejte, nikomu nic neříkejte, nechte nás sbírat důkazy a nenarušujte nám naše vyšetřování.“ Jenže to se trochu tluče s logikou předsedy dozorčí rady, který musí dělat vše pro to, aby firma zůstala netknutá a aby management fungoval opravdu efektivně. Jenže to se v tomto případě moc nedělo. Takže to jeho postavení je velmi hraniční. Ale co by se dalo dělat, Dopravní podnik má v sobě strašné množství vnitřních předpisů, které jsou často rozporné, takže se smývá odpovědnost – kdo za co přesně odpovídá. Do toho má spojené jednotlivé podniky – například podnik metro a podnik tramvaje, které jsou rozděleny po divizích a často to jsou taková samostatná království. To hlavní ale asi je, aby fungovala „vnitřní compliance“ uvnitř té firmy, protože si myslím, že právě to dnes příliš nefunguje. Také je ale potřeba, aby zde byla určitá politická podpora. Jedná se o podnik, který je stoprocentně vlastněný Prahou, a právě politici rozhodují, jak bude dozorčí rada fungovat, kdo bude v managementu a jaké dá podniku zadání. 

Vnímáte tuto kauzu jako systémovou chybu, nebo jako pochybení jednotlivců?

Bohužel to je spíš systémové. Já v Dopravním podniku zažil několik kauz a bohužel tam pravidelně chodí policie a dělá zátahy. Samozřejmě potom řešíme dlouhé roky, co se u soudu prokáže a co ne. Takže je to určitě do značné míry systémové, ale zároveň to vůbec neospravedlňuje jednotlivce. Ti jednotliví lidé chtějí krást a podnik zneužívat. Vidí v něm obrovské lákadlo a vážně si myslím, že to začíná u politického zadání rady města, která řekne: „Tohle od Dopravního podniku chceme.“ Oni ho poté dotují, každý rok mu pošlou 16 miliard korun, což znamená pětinu rozpočtu, takže si můžou říct, pokud se nebude dít to a to, peníze nepošleme všechny, chceme vidět průběžné výsledky a chceme vidět profesionály na všech stranách. 

Dalo by se podobným incidentům zabránit?

Kdo nechce krást, nemusí krást. To je celkem banální. Ale opravdu nechci říct, že je to takhle černobílé. Celá situace je velmi složitá a je tu poměrně velká politická rovina, kdy si pokládáte otázku, jestli jsou ti politici, kteří sedí v dozorčí radě města, valná hromada pro Dopravní podnik a jestli jsou schopni uhlídat všechny zakázky, kterých jsou tisíce. Čili bylo by ideální tam mít jasněji určenou odpovědnost, aby byl například generální ředitel opravdu zodpovědný téměř za vše. Dnes mám pocit, že se to v tom představenstvu strašně rozmělňuje. Potom je potřeba od něho chtít pravidelné reporty, jak to probíhá, a ideálně dát i do těch dozorčích rad odborníky, kteří se nenechají opít rohlíkem. 

Když se kauza Dozimetr objevila, velmi zarezonovala v médiích. Jak vnímáte reakce STANu, potažmo celé vlády na tuto kauzu?

Pro hnutí STAN je to obrovský průšvih. Evidentně to odhalování ještě nekončí a nikdo neví, co ještě může vyplavat na povrch – jednak díky vyšetřování –, ale lidé samozřejmě mohou začít mluvit, což se přesně dotklo špiček politického hnutí STAN. Narážím teď na ministra Gazdíka a Polčáka, což jsou lidé, kteří hnutí STAN založili, no, a dnes jsou v tom pěkně namočeni. Je evidentní, že o tom věděl i ministr vnitra a předseda STANu. Velmi podivné věci se děly i kolem pana náměstka Hlubučka, který teď takzvaně kalí vodu, což znamená, že se z toho snaží nějak vybruslit a chce to ustát. Je to složitá věc, protože jde na jedné straně o komunální kauzu, která se dotýká komunální politiky městské firmy Prahy. Samozřejmě to ale přerůstá do mnohem většího problému, který se dotýká i vlády. Vláda to teď nemá jednoduché, protože má opozici, která do ní buší, a je trochu podivné slyšet Babiše s Okamurou, kteří mají své problémy a své vlastní máslo na hlavě, jak kritizují vládu. Ale je pravda, že tato vláda slibovala změnu. Slibovala nový přístup, odpovědnost a podobné věci. Pánové ze STANu se tvářili jako skauti, a teď to vypadá, že byli namočeni do organizovaného zločinu. A o to víc je zklamání hlubší. Takže já si myslím, že to vláda ustojí, jen bude hnutí STAN docela velkou zátěží, protože jsou poškozeni velmi silně. Jejich jedinou cestou je nyní dramaticky obměnit vedení a pokusit se získat důvěru s novými lidmi. 

Když se budeme konkrétně bavit o panu Gazdíkovi, který není z ničeho podezřelý, měl podle vás odstoupit?

On sice zatím není podezřelý, ale je jen otázkou času, co všechno vyplave na povrch. Je evidentní, že měl s těmi polomafiánskými strukturami přímý kontakt a stýkal se s nimi – používali například zašifrovaný telefon, což je výrazně nad rámec normálního kontaktu. Do toho byl samozřejmě dlouhé roky předsedou hnutí STAN a skupina kolem pana Redla ze Zlína hnutí financovala, takže ono je to více než jen malinké podezření. Čili já si myslím, že je jeho odstoupení z ministerského křesla úplně na místě. Skoro si říkám, že by měl v politice skončit úplně, a to znamená i ve sněmovně. Ale vidíte, že třeba pan Polčák nedělá nic. Ten zůstane europoslancem a řekne, že pozastaví členství ve straně. Ale myslím si, že to takhle snadno nepůjde ustát. Ale uznávám, že jsou ve velmi těžké pozici, a já nejsem jejich poradce, abych jim radil, co mají dělat. Mě zajímá, proč lidé, kteří věděli tak dlouho, že se část vedení STANu stýká s lidmi z podsvětí a s lidmi, kteří byli v kontaktu s Krejčířem a těmito regulérními mafiány, s tím nic nedělali. Asi to nechávali vyhnít a doufali, že se na to nepřijde, že to nikdy nepraskne. No, jenže ono to prasklo.

Neměl by, podle vás, nést politickou odpovědnost pan Rakušan, jakožto předseda strany?

Už jsem to trochu zmiňoval, myslím si, že je jasné, že o tom věděl. Věděl také o tom, že má pan Hlubuček uprostřed politického prostředí velmi zvláštní konexe, a neřešil to. No, ale hnutí STAN už prakticky nezbyl nikdo jiný než pan Rakušan, takže musí sázet na něj a chtějí za každou cenu ho udržet jako předsedu strany a zároveň jako ministra vnitra. Čili já si myslím, že by politickou odpovědnost nést měl, a jestli to znamená, že má skončit jako předseda, to už je jen na jejich vnitřní diskusi. Bude ho to ale dále zatěžovat a pro opozici to bude velmi snadný cíl. 

Spekuluje se také, že může jít o řízenou kauzu. Novináři mají k dispozici nejrůznější informace. Co si o tom myslíte?

To je nesmírně složitá otázka, protože jedna věc je, když je obviněna celá velká skupina lidí a sdělení obvinění koluje mezi desítkami dalších lidí. Potom může uniknout cokoliv od kohokoliv, třeba od nějakého advokáta. Druhá věc je, když začnou unikat odposlechy. Jsou případy, kdy to opravdu cíleně pouští obžalovaní nebo obvinění, kteří chtějí zpochybnit celý ten proces. Oni mají právo dělat všechno možné, aby se z toho dostali. A samozřejmě jsou i případy, kdy byla policie opravdu děravá a různé informace utíkaly. Nemyslím si, že je na to úplně zlaté řešení, samozřejmě policejní inspekce by to měla vyšetřit, pokud existuje domněnka, že to uniklo od policie nebo od státního zastupitele, ale jinak je třeba brát to s odstupem a s klidem. Roli zde hrají i novináři, kteří by v ideálním stavu měli filtrovat informace, ne všechny jen přetiskávat, protože pokud by se z toho měla stát bulvární kauza, kdy budeme sledovat, kdo s kým chodil na nějaké kokainové večírky, bude to vlastně podružné tomu, o co primárně šlo. 

Slyšel jste, vy osobně, v minulosti o panu Redlovi a sledoval jste jeho aktivity?

Příliš ne. To jméno jsem slyšel, psalo se o něm, že měl návaznost na Krejčíře, a samozřejmě na tom Zlínsku měl určitou pověst. Já sám s ním ale do jakéhokoliv kontaktu nepřišel. Faktem ale je, že jsem se zabýval některými podezřelými smlouvami kolem stanic metra mezi Dopravním podnikem a developery.

Když se vrátím zpátky ke kauze Dozimetr, jak si myslíte, že dopadne?

Těžko říct, ale myslím, že to bude mít standardní průběh. Teď se to bude dlouhé měsíce vyšetřovat, potom dojde k nějakému shrnutí a podání obžaloby a samozřejmě celé to vyšetřování a tato přípravná fáze může mít poměrně dramatický průběh. Někdo může začít mluvit, začnou unikat další informace, může se rozšířit počet potenciálně obžalovaných a pak to půjde k soudu. To je ta trestní linie. Druhá linie je politická. Tady řešíme, jak to dopadne na STAN a další zainteresované lidi. No, a třetí rovina je, co s tím Dopravním podnikem. Za pár měsíců máme komunální volby, takže to bude poměrně velké téma. Poslední rovinou je, že je potřeba si uvědomit, že všichni tito lidé jako Redl, jakkoliv byli bezostyšní, pořád to jsou takoví čarodějové druhé až třetí kategorie v byznysu. Je tady první liga, která tu hru dokáže hrát mnohem efektivněji a elegantněji. Dokáže si upravovat pravidla hry tak, aby legitimizovala svou činnost, takže potom už nikdo nemůže tvrdit, že to není legální. A tam se točí desítky miliard. Jenže tito lidé mají opravdu tak velké krytí a dělají to tak elegantně, že je málokdy chytí při činu. 

Odkud by, dle vás, mohly tyto systémové změny přijít a kdo by jim mohl pomoct, aby to do budoucna bylo opravdu jinak, než jste popsal? Může být nějaký stát inspirací?

Já jsem o tom, jak se to opakuje a každé čtyři roky vrací, mluvil poměrně skepticky. Samozřejmě to neznamená, že se věci nemění. Poučení tam nějaké je, v Praze jsme dlouhé roky měli zákulisní kmotry, kteří také spadli z lopatky, a i ty strany si uvědomily, že když na ně budou příliš napojené, budou tím ztrácet. A když máte zkažené jablíčko, tak ho máte tendenci z košíku vyhodit. Druhá rovina je, že ta systémové opatření nejsou všelék. I když bude dokonalý systém, lidé v něm můžou fungovat různě, ale trochu to definuje mantinely odpovědnosti. Česko je vyspělá země, která má všechna základní pravidla nastavena. Samozřejmě, můžeme se bavit o každém dílčím zákoně, jestli nemůže být udělaný trochu lépe, ale není to tak, že by nefungoval. Máme tu právní stát a musíme ho vynucovat, musíme ho používat, a to ne pouze formálně. Korupce je samozřejmě v určité míře v každé zemi, ale jsou země, které říkají: hele, my politickou kulturu stavíme tak, že i dílčí prohřešky nastaví stopku. U nás to je tak, že i politici, kteří jsou obžalováni z trestné činnosti a stojí před soudem, říkají „nikdy neodstoupím“, a to proto, že mají strach, že by to byl jejich politický konec. Když se na to potom dívá normální člověk, řekne si, že pokud těmto lidem hrozí obžaloba za milionové věci, co potom budete vyčítat mně? Já mám platit daně, já nemám podvádět a mám se chovat jako anděl? Politika má sílu nastavovat nějaký standard chování, protože ti lidi jsou tak viditelní, že mají schopnost ovlivňovat celou společnost.

Autor: redakce

FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.

Další články