Umělá inteligence nahradí programátory, ale jen ty špatné, říká šéf IT firmy

Najmout programátory už zase není až takový problém. O tom, jak se propouštění ve velkých technologických firmách projevilo na trhu práce, ale i o investování do startupů nebo digitalizaci české státní správy jsme si v rozhovoru povídali s Ondřejem Krajíčkem, technickým ředitelem společnosti Y Soft a viceprezidentem Americké obchodní komory v České republice.

Vedle Americké obchodní komory působíte také jako technický ředitel IT firmyY Soft. Můžete nám představit, v čem podniká?

Je to česká firma, která existuje od roku 2000. Někdy v roce 2003 jsme se začali zabývat tiskovými řešeními a digitalizací dokumentů. Já konkrétně působím ve firmě od roku 2007, kdy jsme zahájili mezinárodní expanzi. Dnes už se snažíme prostředí tisků přerůstat a rozšiřujeme své působení o jiné technologie i trhy – zabýváme se třeba robotikou, dalšími aplikacemi v oblasti HR apod.

Určitě zaměstnáváte spoustu programátorů. Teď se hodně řeší umělá inteligence ChatGPT, mají  pracovníci v IT strach o své budoucí uplatnění?

To je otázka, na kterou jsou dvě odpovědi. ChatGPT podle mě nahradí hlavně špatné programátory. Na druhou stranu už se začínají objevovat i studie, které říkají, že nikdy nenahradí práci vývojářů jako celek, ale spíš je bude posouvat dál v tom, čím se zabývají. Místo toho, aby člověk musel trávit mnoho času šílenou rutinou, bude víc zapojovat intelektuální schopnosti, protože robot za vás stereotypní činnosti vyřeší.

Jak je vůbec dnes složité sehnat programátory?

Kdybyste se mě zeptali před třemi čtyřmi měsíci, asi bych tady plakal, jak je to strašně těžké. Doba se ale trochu mění, trh začíná lehce rezonovat tím, co se dělo v Americe zhruba půl až tři čtvrtě roku zpátky, kdy velké firmy začaly propouštět. Covidový růst byl takový zvláštní paradox. Už se to začíná projevovat i v Evropě.

V České republice je ale obecně v tomto oboru velký nedostatek kvalifikovaných lidí. Zlepšuje se to trochu s tím, jak se propouští a trh se zklidňuje?

Propouštění v IT není úplně přesný termín. Spíš se spousta firem snaží přijít na to, jak vlastně mají být velké. Média třeba mají hodně ráda propouštění ve Facebooku, Amazonu a Microsoftu. Když firmy na špičce technologického rozvoje najednou začnou propouštět, musí to věštit nějakou strašnou katastrofu. Ale vše je trochu jinak. Podívejte se, o kolik z hlediska počtu zaměstnanců vyrostly právě během covidových let. Teď ale epidemie začíná ustupovat, přichází nové disruptivní technologie a oni počítají, jestli dokážou růst udržet, lidi dostatečně uživit a zachovat si hospodářský výsledek. A přicházejí na to, že lidí nabrali moc. Propouštění pak není žádná katastrofa.

IT specialista junior má nástupní plat 50–60 tisíc měsíčně, ti talentovaní až 150 tisíc. Nepřispějí právě tak vysoké nástupní platy nakonec k rychlejšímu vývoj umělé inteligence, která tyto lidi nahradí?

Určitě ano. Je to jeden z hlavních tlaků, proč zrovna tyto technologie vznikají. Vezměte si jako příklad firmu, která zaměstnává tisíce lidí, přitom ne všichni jsou stejně kvalitní. Chcete samozřejmě si zachovat ty, kteří jsou opravdu dobří, těch je třeba 30 %. Ale 70 % ostatních byste rádi nějakým způsobem nahradili, protože jejich práce může být relativně snadno automatizovatelná. U malých firem je to ovšem jinak. V týmu 10 lidí budou šikovní všichni. Tam vám zase technologie mohou pomoct nahradit růst, který byste jinak museli realizovat v lidských zdrojích. 

A vy sami konkrétně ChatGPT v práci používáte?

Kolegové v některých týmech zmiňované aplikace používají. Máme hodně velkou autonomii na úrovni týmů, kdy některé to používají, některé ne. Co se týče ChatGPT a podobných nástrojů, které jsou postavené na kodexových modelech, zatím ještě nejsou ve stavu, že byste jim mohli úplně věřit, pokud jde o programování. Spíš je využíváte, když si potřebujete s někým popovídat a chcete třetí názor – je to  technologie, které se můžete zeptat, a postřehy, které vám řekne, když to dokážete kriticky zhodnotit, jsou užitečné.

Y Soft investuje i do startupů. Kde je hledáte?

Pro nás jde o poměrně specifickou věc. Máme relativně úzce vymezené pole působnosti jako firma, která je od začátku hardwarová a softwarová dohromady – jedno z našich specifik. Většinou se ve velkých firmách tyto věci moc nekombinují, je to hodně náročné. Snažíme se investovat do startupů, kterým dokážeme i pomoct a něco jim poradit – tedy do těch, které jsou nám v něčem podobné. Trh je pak pro nás řádově menší, než je celá  startupová scéna třeba ve střední Evropě. Velice často se nám stává, že startupy za námi přicházejí na nějaké doporučení nebo si nás opravdu samy najdou. Protože fondů, které by se zaměřovaly na toto konkrétní pole, zas tolik není.

Jak taková investice vůbec probíhá, jak je to časově náročné a co musí startupista splnit, aby to takříkajíc klaplo?

Tak to je due diligence. Proces, který někdy může být i velice rychlý. Jde o to, jak si sedneme lidsky – to tam hraje obrovskou roli. Nemusíme být kamarádi, o to vůbec nejde, ale musíte vidět, že člověk, který chce investici od Y Softu, vyznává podobné hodnoty, že si s ním budete rozumět. A když už bude dělat rozhodnutí, kam investuje peníze od vás, udělá to slušným a poctivým způsobem. Hraje tam roli také nějaký přesah a příběh i to, jaký má firma produkt, službu, obchodní potenciál a jestli má rozumný byznys plán. I když na druhou stranu, my velice často firmám pomáháme takové podklady vůbec dát dohromady.

O jak velké investice jde? O jakých řádech se tady bavíme, tj. kolik jste schopní minimálně nebo maximálně vložit do startupu?

Máme dva venture fondy – jsme malý investor. Spíše se snažíme do toho vkládat zkušenosti a zázemí Y Softu. Když se podíváte na některé startupy, do kterých jsme investovali, tak my jim třeba poskytneme naše výrobní kapacity, pomáháme s globální logistikou nebo obchodně a technologicky. Většinou na investicích spolupracujeme s nějakým dalším českým venture fondem. Jsme tzv. smart money, tedy jedná se o částky ve stovkách tisíc až milionech eur.

Bezesporu najdete spousty pozitivních příkladů. Máte ale v paměti i nějaký, kdy to vyloženě nevyšlo?

Určitě by jich pár bylo. Zkusili jsme třeba kdysi dávno pár investic do startupů, které nám podobné nebyly, a nekriticky jsme si museli vyhodnotit, že takovým firmám nemáme co poradit, že jejich byznysu ani nerozumíme, a že tedy byla chyba se o něco takového snažit. To je asi jedna taková relativně draze vykoupená zkušenost.

Dokážete si představit, že investujete i do zahraničních startupů?

Potenciálně ano. Doufám, že teď na nikoho nezapomenu, ale všechny naše investice jsou tady ve středo- a východoevropském regionu. Důvod je ten, že když se zabýváte hardwarem, tak někde musí být výrobní hala, kde se hardware vyrábí, kompletuje a testuje. A tu my máme v Brně, takže se orientujeme na startupy blíže k moravské metropoli. Ale spolupracujeme i s týmy po celé České republice a v zahraničí.

Takže platí, že Brno je takové moravské Silicon Valley…

Já to nemám moc rád. Silicon Valley je příběh, který je zaprvé strašně specifický, v podstatě se nedá zopakovat, a zadruhé, ani si nemyslím, že je něco takového potřeba. Máme zde velice zajímavý potenciál, ale nemusíme tomu hned říkat Silicon Valley. Brno je určitě světové centrum – třeba mikroskopie, třetina elektronových mikroskopů se vyrobí tady. To je úžasný příběh. A se Silicon Valley nijak nesouvisí.

V předešlém našem rozhovoru jste zmiňoval digitalizaci státní správy, dával jste jako příklad hodný obdivu Estonsko. Čím bychom se u něj jako Česká republika mohli inspirovat?

Estonský příběh je třeba pro mě osobně nesmírně silný. Oni v podstatě k digitalizace byli donuceni okolnostmi – jednak politickým, kulturním a hospodářským tlakem z Ruské federace, jednak stavem vlastní ekonomiky. Našli přitom vůli, aby si řekli: Možná, když budeme mít transparentní a dobře fungující státní správu, tak to naší zemi pomůže. Nedigitalizovali proto, že by se jim strašně líbily technologie a že by chtěli mít občanku s čipem, ale proto, že to byla cesta z hospodářské i společenské krize – a cesta nesmírně úspěšná. Jeden z problémů, které vnímám v Česku, je, že nás sice strašně baví povídat si o technologiích, ale digitalizace jako taková o technologiích zas tak není. Spíše právě o tom, čeho se snažíme jako země dosáhnout.

Pirátská strana od svých počátků mluví o tom, že prosadí digitalizaci. Překvapilo vás nějakým způsobem, jak rychle, nebo pomalu v tom nyní jako člen vládní koalice postupují? 

Je tam vidět velká vůle a odhodlání se tomu tématu věnovat, což je nesmírně pozitivní, protože to přece jenom vytváří společenské povědomí, že bychom se tím měli zabývat. Vydali jsme se centrální cestou, kdy se snažíme mít národní plán, národní strategii a národní agenturu. Nemyslím si, že to je nutně špatná cesta, ale kdybychom si možná kladli menší cíle a spíš se snažili řešit dílčí projekty – třeba hodně se mluví o stavebním zákoně a o tom, jak schvalujeme stavební povolení –, tak by to rychleji přineslo pozitivní dopad na život běžného člověka. Na druhou stranu, možná se ukáže, že když budeme mít instituci, která digitalizaci zastřeší, potom vše půjde nesmírně rychle. A na to se těším.

Troufnete si odhadnout, kdy budeme ve volbách hlasovat online? 

Netroufnu. Není to totiž technická otázka, ale politická. A já nejsem politik.

Technicky by to už šlo, ale není politická vůle…

Vůbec nevím, jestli tam je, nebo není politická vůle. Ale pokud budeme chtít jednou volit online, musí tam být.