Jiří Basl prošel během kariéry u policie i armády nejnebezpečnějšími situacemi. Dnes svoje zkušenosti předává učitelům, zdravotníkům a zaměstnancům firem. V rozhovoru pro podcast Přežít s Amarem Ibrahimem na platformě FocusOn popisuje, proč nestačí teoretická příprava, jak vypadá realistický výcvik a proč by měl být předmět osobní bezpečnosti součástí školní výuky.
Začínal v divoké Praze devadesátých let, kdy každá druhá šichta znamenala útoky, střelbu a bodání. Později se stal instruktorem speciálních jednotek, policejním vyjednavačem a nakonec metodikem pro speciální jednotky na policejním prezidiu. Jiří Basl má za sebou i dramatické zkušenosti z Afghánistánu, kde přežil čtyřhodinový útok Talibanu na hotel. Dnes všechny tyto poznatky využívá při školení měkkých cílů.
Když se teorie střetne s realitou
„Jeden průšvih je, že teorie vám nepomůže. Příručka vám řekne zachovejte klid, jednejte rychle. Jak se vždycky ptám – ukažte mi prosím nějaký mechanismus, jak to funguje,“ vysvětluje Basl zásadní problém současné přípravy na krizové situace.
Podle jeho zkušeností je klíčové překonat propast mezi vědomým jednáním a automatickou stresovou reakcí. „Musí to být velmi praktické. Druhá věc je rozbít některé mýty a představy těch lidí. Jsou to lidé, kteří mají představy hodně deformované filmovou tvorbou. Teprve když přijdeme a ukážeme reálné situace, ukážeme spoustu videí a příběhů, začneme náš výcvik, který je hlavně o praktických ukázkách a simulacích, tak teprve pochopí rozdíl mezi představou a realitou.“
Když se objeví muž se sekerou na rodičovské schůzce
Basl pracuje s autentickými případy ze škol a institucí. Jedním z nich je příběh učitelky, kterou navštívil na rodičovské schůzce neočekávaný host.
„Na rodičovskou schůzku přišel jeden z rodičů – takový vousatý, statný pán, v ruce měl sekeru a přišel, sednul si do poslední lavice a neřekl ani slovo. Sedí vám tam člověk se sekerou a kouká na vás. Co dělat?“ popisuje reálnou situace Basl.
Učitelka se zachovala příkladně – autenticky sdělila ostatním rodičům, že musí pro seznam, odešla, zavolala policii a nevyvolala paniku. „Policie provedla služební zákrok. Pán vytáhl z kapsy účtenku z OBI a řekl, že už by to nestihl do OBI si koupit sekeru, že asi chápe, že to neudělal úplně fajn.“
Problém s pseudoodborníky
Basl kritizuje nárůst firem a „expertů“ bez odpovídajících zkušeností: „Vyrojilo se spousta firem a odborníků. Všichni bojovali v Izraeli, všichni brali rukojmí a teď přijdou do školy a první, co ukážou – takhle se odzbrojuje nebezpečný pachatel.“
Namísto toho se zaměřuje na běžnější situace: „Potřebuji připravit lidi na nebezpečné situace, které jsou běžnější. Verbální agrese, učit je vyhodnotit situaci, nepodcenit ji a vědět, jak reagovat. Nejenom jak reagovat sám, ale máte tam třeba děti – jak zvládnout děti? Ty jsou emocionální houby.“
Afghánské peklo jako životní lekce
Nejdramatičtější zkušenost prožil Basl v Afghánistánu během útoku na hotel: „Bylo to čtyřhodinové peklo. Útok začal klasicky výbuchem několika kilo výbušnin, granáty vyřadili místní ochranku a pak klasický aktivní útok několika útočníků, kteří zabíjeli každého, koho potkali.“
Tato zkušenost mu ukázala, jak může selhat i dokonalá příprava: „Můžete mít přípravu dokonalou, máte tři náhradní trasy útěku. Jedna nefungovala, protože byla zbořená, druhá se těžce bojovala, třetí zabarikádovaná řetězy. Příručka říká nikdy nepoužívejte výtah k nouzové evakuaci – jediný výtah byl možný způsob, jak odejít.“
Filmová kaskadéřina jako duševní hygiena
Po odchodu od policie se Basl věnuje i filmové kaskadéřině. Účastnil se natáčení oscarového filmu Na západní frontě klid: „Je to podobný svět profíků jako policie nebo armáda. Když se oblečeš do uniformy německého vojáka a jdeš po šedesáté umřít na bojové pole – je to parádní psychohygiena.“
Autenticita natáčení ho donutila zamyslet se nad oběťmi první světové války: „Opravdu bahno do pasu, hrozná zima, skutečné zákopy. My jsme měli fakt zimu, ale když skončil natáčecí den, šli jsme do tepla. Teď si uvědomíš, že ti lidé tam skutečně byli, v té krvi, v tom blátě.“
Výzva pro školy: Bezpečnost jako předmět
Basl se často setkává s tím, že žáci sami vnímají důležitost přípravy na krizové situace: „Stává se mi, že žáci za mnou přijdou a řeknou – proč to není jako předmět? Jsou to věci důležité do života, ty děti samy vidí, že je to důležité.“
Kritizuje však současný stav: „Někteří ředitelé chtějí jenom papír, že něco udělali. Ale škola by měla mít bezpečnostní dokumentaci – definování hrozeb, vytvoření bezpečnostních procedur. Když se stane tohle, máš dělat za prvé, za druhé, za třetí.“
Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video, kde se dozvíš:
- Jak probíhají realistické simulace útoků s využitím kaskadérů a speciálních efektů
- Proč je lepší říkat „pravděpodobně jde o cvičení“ než „teď je to doopravdy“
- Jak funguje varovný systém ve školách a proč nestačí SMS zprávy
- Jaké jsou nejčastější chyby při evakuaci a proč může být nebezpečné utíkat rovnou ven
- Proč „kopnutí mezi nohy“ nefunguje a jaké jsou reálné možnosti sebeobrany
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
