Poslední klidné léto? Zpravodajci dávají Česku dva roky do možného útoku

Politika 12. 03. 2026
Autor: redakce

Evropa vstupuje do období zvýšených bezpečnostních rizik. Hybridní operace, sabotáže i dezinformace podle expertů sílí a státy se musí připravit i na možné výpadky infrastruktury. […]

Evropa vstupuje do období zvýšených bezpečnostních rizik. Hybridní operace, sabotáže i dezinformace podle expertů sílí a státy se musí připravit i na možné výpadky infrastruktury. V pořadu Deep State na platformě FocusOn to uvedly Andrea Michalcová a Veronika Víchová z Centra pro informovanou společnost. Podle nich je Evropa už dnes terčem desítek operací připisovaných Rusku.

Evropa podle bezpečnostních expertů vstoupila do období zvýšeného geopolitického napětí. Podle některých zpravodajských služeb existuje v následujících letech riziko další eskalace konfliktu mezi Ruskem a Západem.

„Podle odhadů některých zpravodajských služeb může existovat okno pro případný konflikt mezi Ruskem a NATO v horizontu dvou až tří let,“ uvedla Andrea Michalcová.

Odhady se liší podle jednotlivých institucí. Například náčelník Generálního štábu Armády ČR Karel Řehka hovoří o období tří až šesti let, kdy by se bezpečnostní situace mohla zásadně změnit.

Podle odbornic však Evropa není v klasickém období míru už dnes. Hybridní operace a sabotáže jsou podle nich realitou posledních let. „Za poslední čtyři roky evidujeme zhruba 151 incidentů atribuovaných Rusku, ať už jde o sabotáže nebo vlivové operace,“ uvedla Veronika Víchová.  Skutečný počet může být podle ní ještě vyšší, protože ne všechny operace se podaří identifikovat nebo jednoznačně připsat konkrétním aktérům.

Rusko posiluje armádu, Čína hraje strategickou roli

Bezpečnostní situaci podle expertů nelze posuzovat izolovaně pouze v kontextu Ruska. Důležitou roli hraje také spolupráce s dalšími státy, zejména s Čínou. „Rusko je schopné pokračovat ve válce a zároveň navyšovat své zásoby zbraní i díky zahraniční podpoře,“ uvedla Michalcová. Podle ní přichází velká část komponentů potřebných pro výrobu zbraní právě z Číny nebo z dalších partnerských zemí. Čína má podle expertů vlastní strategické cíle. Usiluje o posílení svého globálního vlivu a dlouhodobě se připravuje na možné konflikty v oblasti Indopacifiku, například v souvislosti s Tchaj-wanem.

Víchová zároveň upozorňuje, že bezpečnostní hrozby se dnes prolínají a nelze jednoduše určit jednu dominantní. „Ruská hrozba je dnes možná bezprostřednější. Čínská má naopak silný ekonomický rozměr, například v oblasti dodávek léků nebo technologických komponent,“ říká.

Dezinformace mohou krizi výrazně zhoršit

Hybridní konflikty se podle odbornic neodehrávají pouze na vojenské nebo kybernetické úrovni. Velkou roli hraje také informační prostor. Podle Víchové existuje relativně malá skupina lidí, kteří pravidelně sledují proruské dezinformační kanály. Jejich vliv je ale širší, než se může zdát. „Skupina lidí, kteří věří nejtvrdším konspiračním teoriím a sledují čistě proruské kanály, tvoří zhruba čtyři až deset procent populace,“ uvedla.  Problém podle ní vzniká ve chvíli, kdy se tyto narativy začnou šířit dál prostřednictvím politiků, aktivistů nebo sociálních sítí.

Podle různých průzkumů může být až kolem třiceti procent obyvatel náchylných k tomu, že podobným informacím uvěří nebo je budou dále sdílet. Podobný scénář se podle expertů odehrál během pandemie covidu-19. „Až 98 procent dezinformačních webů se tehdy prakticky přes noc přeorientovalo na témata pandemie a očkování,“ připomněla Víchová.

Největší riziko pro stát?

Jednou z největších hrozeb podle odbornic není jeden konkrétní incident, ale kombinace několika krizí zároveň. „Na menší krize je stát relativně připravený. Problémem jsou takzvané polykrize, kdy se potká více problémů současně,“ vysvětlila Michalcová. 

Může jít například o kombinaci kybernetického útoku, výpadku elektřiny, sabotáží infrastruktury a masivního šíření dezinformací. V takové situaci by podle expertů mohlo dojít k rychlému narušení běžného fungování státu. „Platební systémy přestávají fungovat prakticky okamžitě. Mobilní signál může vydržet přibližně dvě hodiny, než se vyčerpají záložní baterie vysílačů,“ uvedla Michalcová.

Stát začíná připravovat obyvatele na krizové scénáře

Evropská unie proto doporučuje, aby státy připravily obyvatelstvo alespoň na první tři dny krizové situace. Ty jsou podle expertů klíčové. Česká vláda proto spustila informační kampaň zaměřenou na pravidlo 72 hodin. Podle dat Ministerstva vnitra se informační materiály dostaly přibližně ke čtyřem milionům obyvatel.

„Zhruba dva miliony lidí se z nich dozvěděly nové informace,“ uvedla Víchová.  Průzkumy zároveň ukazují, že mezi 80 a 90 procenty obyvatel souhlasí s tím, že je potřeba se na krizové situace připravovat.

Součástí doporučení je například zásoba vody, trvanlivých potravin, hotovosti nebo bateriového rádia. „Základ je mít vodu, trvanlivé jídlo, přístup k informacím a také určitou hotovost, protože platební systémy nemusí fungovat,“ uvedla Michalcová.

Firmy jsou klíčovou součástí krizového řízení

Významnou roli při zvládání krizí podle odbornic hraje také soukromý sektor. V Česku má podle nové legislativy spadat do systému kritické infrastruktury přibližně šest tisíc subjektů. „Stát ale nemá dostatečné kapacity na to, aby se všem těmto firmám systematicky věnoval,“ upozornila Michalcová. 

Podle ní proto chybí širší spolupráce mezi státem, firmami a dalšími institucemi. Inspirací mohou být podle expertů severské země, kde dlouhodobě funguje sdílení informací mezi veřejným a soukromým sektorem a pravidelná krizová cvičení.

„Bez společných cvičení stát, firmy ani další instituce nebudou schopny podobné krize zvládnout,“ dodala.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

  1. Jak přesně fungují hybridní operace a sabotáže, které jsou připisovány Rusku v Evropě?
  2. Jak mohou dezinformace během krizové situace destabilizovat společnost?
  3. Jak vypadá scénář takzvané polykrize a jaké dopady může mít na fungování státu?
  4. Jaké zkušenosti mají severské země s přípravou obyvatel na krizové situace?
  5. Jak mohou firmy pomoci státu zvládnout velké bezpečnostní nebo infrastrukturní krize?