Mezinárodní měnový fond předpovídá, že Česká republika dosáhne v roce 2030 HDP na obyvatele okolo 75 000 dolarů — a Itálie bude tehdy nižší. Přesto Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank, varuje před unáhleným optimismem: náskok, který Česko vybudovalo od pádu železné opony, ostatní země regionu systematicky stahují, automobilový průmysl čelí existenčním výzvám a demografické stárnutí nastavuje podmínky pro scénář, jehož se ekonomové bojí nejvíce — stagflaci. V rozhovoru pro eMoney rozebírá, co Česko drží nahoře, co mu hrozí a kde hledat nový motor růstu.
SpotifyPremiant regionu, ale vavříny jsou nebezpečné
Česká republika je podle prognózy MMF nejbohatší zemí střední a východní Evropy — a má jí zůstat i v roce 2030 s HDP na obyvatele okolo 75 000 dolarů. Kovanda za tímto výsledkem vidí dobrou výchozí pozici z 90. let, ale zdůrazňuje, že není důvod k přílišné spokojenosti.
„Česko mělo dobrou výchozí pozici a dosud se o ni nenechalo připravit. Ale Polsko, Rumunsko a další země náš náskok intenzivně stahují. Z toho rozdílu, který byl značný po pádu železné opony, nebudeme žít věčně,“ říká Kovanda.
Čísla jsou přitom překvapivá i v evropském srovnání: Německo by mělo být v roce 2030 na 86 000 dolarech, Velká Británie na 76 000 — ale Itálie na pouhých 73 000. Česká republika by tedy měla být bohatší než Itálie. Kovanda sám podotýká, že srovnávat se výhradně s Německem nebo Švýcarskem je zavádějící: Česko zaostává za skutečnou elitou evropských ekonomik, ale v širším kontextu obstojí.
Automobilový průmysl pod tlakem a zbrojení jako náhrada
Největším strukturálním rizikem české ekonomiky je podle Kovandy závislost na automobilovém průmyslu — a jeho kombinovaná hrozba ze tří stran najednou: nástup elektromobility, konkurence čínských výrobců a deindustrializace německé ekonomiky, která je naším klíčovým odběratelem.
„Česká republika bude muset nalézt zástupný zdroj růstu, který alespoň do určité míry doplní výpadek, jenž lze očekávat v automobilovém průmyslu. Jedním z odvětví, které by to mohlo částečně zastoupit, je zbrojní průmysl — v českých zemích má solidní tradici a geopolitická situace mu nahrává,“ říká Kovanda.
Cla, která Evropská unie zavedla na čínské elektromobily, situaci zmírňují, ale Kovanda je nepovažuje za dostačující: konkurenceschopnost čínských výrobců je příliš vysoká na to, aby ji tarify dlouhodobě neutralizovaly.
Polsko: konkurent i partner za humny
Polsko Česko v žebříčku HDP na obyvatele stále nedohání — ale je o tom slyšet stále víc. Kovanda navrhuje na Polsko pohlížet ne jen jako na soupeře, ale i jako na příležitost: sílící polská ekonomika znamená sílící poptávku po dovozu.
„Část exportérů se dnes učí hledat odbytiště mimo Německo a Polsko je přirozenou destinací. Čím silnější bude polská ekonomika, tím větší může být poptávka po českém zboží a službách. Ano, je to konkurent — ale blízká úspěšná ekonomika může mít i podpůrný efekt,“ vysvětluje Kovanda.
Závislost českého zahraničního obchodu na Německu se podle Kovandy pomalu snižuje — data posledních deseti patnácti let ukazují, že čeští exportéři diverzifikují cílové destinace. Trend bude podle něj pokračovat přirozeně, jak bude celý region bohatnout.
Čtyři mega hrozby a pátá domácí
Kovanda pojmenovává čtyři hlavní vnější rizika pro českou ekonomiku: geopolitiku a obchodní války (Česko jako malá otevřená ekonomika je na mezinárodním obchodu extrémně závislé), automobilový průmysl, drahé energie a technologická přeměna. K nim přidává pátou hrozbu — čistě domácí.
„Nepříznivý demografický vývoj, stárnutí populace, bude zatěžovat penzijní systém i veřejné zdravotnictví. Stát se bude výrazněji zadlužovat, úrokové sazby na státních dluhopisech porostou — a od nich se odvíjejí sazby firemních úvěrů i hypoték. Budou se omezovat investice, pracovní síla bude dražší a méně dostupná. Výsledkem může být stagflace — stagnace ekonomiky při vysoké inflaci. Je to černý scénář, ale reálný,“ varuje Kovanda.
Mezinárodní obchod navíc podle Kovandy klesá od roku 2008 — ještě před nástupem Trumpa. Svět prošel hyperglobalizací a nyní je v éře deglobalizace, což malé exportní ekonomiky jako Česká republika pociťují přirozeně citlivěji než větší, soběstačnější státy.
HDP nestačí: zdravotnictví jako skrytá výhoda
Hrubý domácí produkt na obyvatele je jen jedno číslo. Kovanda připomíná, že srovnání životní úrovně vyžaduje širší pohled — a v něm Česká republika vychází lépe, než by holé HDP naznačovalo.
„Česká republika je ve dvaceti nejvyspělejších zemích světa — potvrzuje to i žebříček OSN. Najde se málo zemí s lepší veřejnou zdravotní péčí v poměru k jejím nákladům. Spojené státy mají lékařskou péči extrémně kvalitní, ale pro ty, kteří si ji mohou zaplatit. Kdybych se zeptal kdejakého Čecha, jestli by chtěl žít ve Spojených státech se vším všudy, tuším, že by mnohý raději zvolil nižší HDP, ale jistotu české zdravotní péče,“ říká Kovanda.
Čtyři Češi v Bloombergově stovce a otázka privatizace
V první stovce nejbohatších lidí světa podle Bloombergu figurují čtyři Češi. Žádný Polák, žádný Slovák, žádný Maďar — žádný jiný zástupce ze zemí bývalé východní Evropy. Kovanda nabízí dva konkurenční výklady.
„Pravicový pohled říká: jsou to zdatní podnikatelé, tady prostě je živý podnikatelský duch. Levicový pohled říká: privatizace 90. let otevřela prostor pro výraznou koncentraci majetku, takže podstatná část bohatství připadá zlomku nejbohatších. Oba pohledy nejsou nutně v rozporu — obojí může platit zároveň,“ říká Kovanda.
Polsko si klíčové energetické podniky a banky ponechalo z velké části ve státních nebo polostátních rukou. To podle Kovandy přirozeně omezilo prostor pro vznik soukromě vlastněného bohatství v řádu miliard dolarů — a vysvětluje, proč polský seznam bohatých nevypadá jako český.
Výhled 2040: mezi bohatší část Evropy
Na otázku, kde bude Česká republika v roce 2040, Kovanda odpovídá bez váhání: mezi bohatšími zeměmi Evropy. A zdůvodňuje to konkrétně.
„Česko zaostávalo za Západem kvůli čtyřiceti letům socialismu. Tento handicap se nám podařilo setřít. Pokud si takhle povedeme i v dalších třiceti čtyřiceti letech, musíme se nutně zařadit mezi bohatší část celé Evropy — ne nutně mezi úplně nejbohatší, ale určitě ne mezi chudší,“ shrnuje Kovanda.
Kovanda přitom výslovně nestaví na politicích — jejich role je vytvářet podmínky. Klíčem budou podnikatelé: v IT, zbrojním průmyslu a dalších odvětvích, kde Česko podle něj nemusí za svými západními protějšky nijak zaostávat, i když se neumí dostatečně prodat.
Celý rozhovor s Lukášem Kovandou si poslechněte v podcastu eMoney na FocusOn.cz. V epizodě zaznělo ještě:
- Proč Kovanda nepovažuje nedostupné bydlení za hlavní příčinu nízké porodnosti — a co za ní podle něj skutečně stojí
- Německo: dožene ho Česko za 50 let, nebo nikdy? Kovanda o ideologickém slepém místě Berlína a o tom, kde se otevírá prostor
- Praha versus zbytek Česka — a jak je na tom v tomto srovnání Polsko, Slovensko a Maďarsko
- Proč se v českých rodinách z dítěte stal investiční projekt a co to dělá s porodností
- Může Polsko nahradit Německo jako průmyslová mocnost střední Evropy — a co to bude znamenat pro český export