Komunismus vypadá hezky, ale nefunguje. David Černý vysvětluje, proč se v Česku nedá tvořit

Od soch za miliony korun přes kontroverzní projekt v Nových Butovicích až po kritiku české byrokracie a médií. Známý český umělec David Černý v pořadu Next Stop Jana Klašky na platformě FocusOn.cz nabízí pohled do zákulisí vzniku monumentálního umění a vysvětluje, proč se podle něj inovativní projekty v Česku rodí mnohem obtížněji, než by musely.

Spotify

Monumentální umění ve veřejném prostoru vyžaduje značné finanční investice, které běžné galerie ani veřejné instituce často nemohou pokrýt. David Černý připouští, že vytvořit například desetimetrovou kinetickou sochu je bez spolupráce s privátním sektorem nebo developery velmi obtížné.

Soukromý kapitál proto považuje za důležitou součást realizace rozsáhlých projektů. Sám upozorňuje, že ve světě fungují zcela jiné finanční možnosti i mecenášské vztahy než v Česku. ,,Nejsem Anish Kapoor, který zavolá Mittalovi a řekne: Chtěl bych udělat dvanáctimetrové dílo, které bude stát asi tři miliony dolarů. A Mittal mu odpoví: Tak dobře, co s tebou mám dělat.“ říká Černý. Podle něj je proto propojení umění s developerskými projekty v českém prostředí často praktickou nutností.

Nové Butovice pod palbou: Padesát stížností proti jedné lodi

Významnou část rozhovoru věnoval Černý projektu připravovanému v pražských Nových Butovicích. Stavba pracující s motivem lodi nyní prochází schvalovacím procesem a podle autora naráží na řadu administrativních překážek. Černý uvedl, že stavební povolení by mělo být vydáno během nejbližší doby, avšak pravděpodobně půjde pouze o nepravomocné rozhodnutí, proti kterému budou následovat další odvolání.

Výraznou roli podle něj hraje i odpor části veřejnosti. ,,Je tam už teď asi padesát stížností. Kuriózně jsou všechny samozřejmě ve stylu: ‚Nám se to nelíbí,‘‘ popisuje. Současně upozorňuje, že systém podle něj umožňuje evidovat především negativní stanoviska, zatímco pozitivní podpora projektu se při rozhodování prakticky nezohledňuje. ,,Tohle je padesát stížností, no a tady máme osmdesát nějakých pochval,“ uvádí jako příklad situace, kterou by podle něj bylo vhodné zohledňovat také.

Mezi symbiózou a parazitismem: Jak sochy mění architekturu

Vztah mezi architekturou a uměním patří k tématům, kterým se David Černý dlouhodobě věnuje. Zdůrazňuje přitom rozdíl mezi základní funkcí architektury a funkcí uměleckého díla.

Architektura podle něj musí být především utilitární a funkční. Budova musí sloužit svému účelu a umožňovat lidem bydlet či pracovat. Socha naopak nemusí plnit praktickou funkci a jejím hlavním úkolem je nést myšlenku. Přesto se podle něj oba světy často prolínají.

Jako příklad uvádí svá známá miminka na Žižkovské televizní věži, jejichž umístění původně nevyvolávalo jednoznačné nadšení.

Spolupráci s architektem Václavem Aulickým, autorem žižkovské televizní věže, dodnes považuje za příklad toho, jak mohou architektura a umění vzájemně fungovat. ,,Nejdřív z toho nebyl příliš nadšený, ale časem zjistil, že tato symbióza nakonec prospěla oběma stranám,“ říká Černý. Vztah architektury a umění proto často popisuje jako kombinaci symbiózy a parazitismu. Umění podle něj může architekturu nejen doplňovat, ale také provokovat a posouvat novými směry

Zahraniční zkušenost, umělá inteligence a kritika českých médií

Na Černého tvorbu měly vliv také zahraniční zkušenosti. V roce 1994 absolvoval Whitney Independent Study Program v New Yorku, který s nadsázkou označuje za prostředí silně ovlivněné marxistickými teoriemi. Vzpomíná, že se tehdy americkým kolegům snažil vysvětlovat vlastní zkušenost s komunismem.

,,Komunismus vypadá hezky, ale nefunguje,“ shrnuje své tehdejší argumenty. Kriticky se vyjadřuje také ke stavu současných médií. Inspiraci nachází například u agentury Reuters, která podle něj staví na jednoduchém předávání ověřených informací.

,,Reuters podává zprávy. Suchý fakt,“ říká. Naopak českým médiím podle něj často dominují komentáře a názory. ,,V Česku je devadesát devět procent jakéhokoli zpravodajství o tom, co si myslí lidé,“ tvrdí. Podle něj by měly mít větší prostor samotné informace a menší prostor osobní interpretace.

Umělá inteligence jako nástroj, nikoli tvůrce

Aktuální výstava Davida Černého v Benátkách se věnuje tématům války, zbraní a lidské odpovědnosti. Součástí expozice jsou také videoprojekce, při jejichž přípravě sáhl autor k využití umělé inteligence. Nešlo však o kreativní rozhodnutí, ale o praktické řešení situace, kdy nebylo možné získat práva k původním filmovým materiálům.

Podle něj umělá inteligence zatím nepředstavuje zásadní součást jeho tvůrčího procesu. Vnímá ji především jako nástroj, který může v určitých situacích usnadnit práci, nikoliv jako prostředek nahrazující vlastní autorskou tvorbu. 

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast

1. Jaké umělecké dílo má David Černý ze všech nejraději?
2. Proč odmítá prozradit více detailů o svém ztvárnění Donalda Trumpa v Benátkách?
3. Jaký technický problém musel řešit při instalaci pohyblivých motýlů na obchodním domě Máj?
4. Kdo je tajemný druhý pilot, o kterém hovoří v souvislosti se svými novými díly?
5. Jaké další hrozby kromě válek a umělé inteligence podle něj mohou vést k úpadku civilizace?