Rok na americké střední škole, bez rodičů, bez kamarádů a s telefonem odloženým stranou. Pro mnoho rodin to zní jako riziko, Martin Langpaul ze společnosti FLAG Czech Republic v tom ale vidí ideální příležitost. V pořadu FlagShip, který se věnuje životu ve Spojených státech, vysvětluje, proč je věk 15 až 18 let pro výměnný pobyt optimální, jak se vybírají hostitelské rodiny, co se mění s vízy a kolik celý rok v USA stojí.
SpotifyStředoškoláci podle Langpaula už nejsou úplně děti, ale ještě ani dospělí – a právě proto je to pro odjezd do zahraničí nejlepší čas. Obavu, že dnešní teenageři tráví většinu života online a odloučení nezvládnou, obrací v argument.
„Naší ideou je jít trochu proti proudu: vypněte mobily, odpojte se a jeďte poznat svět takový, jaký opravdu je.“
Zároveň dodává, že program není pro každého. Každý zájemce prochází přijímacím pohovorem, při kterém organizace mapuje jeho motivaci a očekávání. Nejlepší šanci uspět mají studenti, u nichž o výjezdu stojí jak oni sami, tak jejich rodiče.
Amerika bez růžových brýlí
FLAG je původně americká organizace a česká pobočka je jejím oficiálním partnerem. Na otázku, zda není dnešní Amerika pro studenty riskantní volbou, Langpaul odpovídá, že organizace je politicky nezávislá.
„Jednou může být u moci vláda, která je nám politicky bližší, jindy někdo, kdo nám tolik sympatický není. My jsme ale o tom, že má smysl tu zemi poznat – každodenní život, malé město, to, jak lidé přemýšlejí a slaví svátky.“
Změny ale organizace cítí. Hlavní program běží na vízech J-1 určených pro výměnné pobyty a součástí procesu může být i to, že si konzulární úředník prohlédne uchazečův Facebook či Instagram. Studentům proto radí, aby si před návštěvou ambasády zkontrolovali, jak se na sociálních sítích prezentují, a nezveřejňovali extremistické názory. Programu přitom říkají mezikulturní výměna: učí se nejen čeští studenti, ale i americké rodiny, které chtějí poznat evropský pohled na svět.
Schůzka naslepo
Setkání studenta s hostitelskou rodinou přirovnává Langpaul, který sám výměnným pobytem prošel, ke schůzce naslepo. Vybírá rodina – prohlíží si profily více studentů a podle společných zájmů, například sportu, zvolí toho, koho chce hostit. Student si naopak pětičlennou rodinu se psem objednat nemůže.
FLAG působí přes třicet let a velká část rodin hostí opakovaně. Organizace je akreditovaná u amerického ministerstva zahraničí a má předepsané povinnosti při posuzování motivace, zázemí a bezpečnosti rodin. Barva pleti ani politická orientace přitom roli nehrají. Hostitelé nejsou finančně motivovaní, jde o dobrovolníky. Pobočka vztah po celých deset měsíců sleduje, a když soužití nefunguje, lze rodinu vyměnit.
Malé město místo Beverly Hills
Studenti nemají počítat s velkoměstem. Typickým cílem je obec s pěti až deseti tisíci obyvateli, kde je střední škola s kapacitou pro výměnné studenty, klidnější život a paradoxně i větší domy. Aljašku a Havaj FLAG nenabízí.
„Když někdo působí tak, že chce být v Beverly Hills a potřebuje bydlet u pláže, to není Amerika, kterou umíme nabídnout.“
Organizace navíc záměrně drží nízkou kapacitu programu. Cílem není honit počty, ale udržitelnou podporu a garantované umístění do rodiny. „Nestane se, že bychom studentovi na konci srpna řekli: promiň, nemáme pro tebe místo, vracíme peníze,“ říká Langpaul.
Studená sprcha patří k věci
Angličtina dnešních středoškoláků je podle Langpaula, který se oboru věnuje 21 let, výrazně lepší než dřív, a vstupní test proto nemusí dopadnout výborně. Kulturní šok ale přijde vždycky.
„Člověk vystoupí po sedmnácti hodinách z letadla, rodina na něj začne chrlit: ahoj, vítej – a najednou má před sebou tři sta dní. To k tomu patří a je to přesně ta věc, kterou tam jde překonat.“
Jako dobrou přípravu vidí krátké školní pobyty v Anglii či Německu. Přání odjet s kamarádem organizace spíš nevyhovuje; oporou jsou ostatní výměnní studenti z Norska, Španělska a dalších zemí, se kterými vznikají dlouholetá přátelství. Největší chybou je podle něj idealizace, pomáhá proto spojení s absolventy. A dodává, že odloučení často snášejí hůř rodiče než samotní studenti.
Batoh měkkých dovedností
Co si studenti z Ameriky přivezou? Podle Langpaula ne perfektní angličtinu ani automatickou práci v americké firmě, ale soft skills: schopnost navazovat vztahy, řešit konflikty a problémy. Hostitelská rodina se často stane druhou rodinou – a vztah s tou vlastní se podle něj spíš posílí.
„Když sleduji, na jakých pozicích absolventi po světě pracují, není to proto, že zamávali diplomem z alabamské střední. Naučili se tam něco, co jejich dráhu definovalo. Vylétnou z hnízda, dostanou křídla a naučí se s nimi lítat.“
Kolik to stojí
Roční program na vízech J-1 vychází zhruba na 300 tisíc korun; ceny jsou kvůli kurzu uváděny v dolarech. Zahrnuje zajištění hostitelské rodiny, ubytování, péči před odjezdem, během pobytu i po návratu a vízovou administrativu. Vysoká cena podle Langpaula souvisí i s tím, že najít a opečovávat dobrovolné rodiny je nákladné.
Navíc je třeba počítat s kapesným, které FLAG definuje přímo ve smlouvě – doporučuje 250 až 300 dolarů měsíčně. Celkově se náklady mohou blížit půl milionu korun.
„Možná je to jediný okamžik, kdy do vzdělání musíte dát opravdu velký balík peněz. Středoškolský pobyt pak často otevře dveře k vysokoškolským stipendiím v Americe i v Evropě.“
Celý rozhovor s Martinem Langpaulem najdete v pořadu FlagShip na FocusOn.cz, kde se budeme životu v USA věnovat i v dalších dílech. Dozvíte se v něm také:
- jak to po návratu funguje s českou školou a kdy se dá jít zpět do původní třídy přes rozdílové zkoušky
- proč FLAG neumí vyhovět dvacetiletým zájemcům a co znamená život v hostitelské rodině s pravidly
- jak postupovat, když rodič o pobytu sní, ale dítě odjet nechce, a co dokáže vrstevnická podpora
- zda Martin Langpaul jednou pošle do světa i své vlastní děti
- proč je FLAG Czech Republic bilaterální a kam odkazuje studenty se zájmem o jiné země