Je zakladatelem studia Dravec, ilustrátorem, výtvarníkem, pedagogem a boxerem. Vladimír Strejček kreslí na zakázku i zevnitř, učí, tvoří, ale hlavně – nikdy se nebál sáhnout po jakékoli příležitosti. V pořadu Next Stop na platformě FocusOn mluví o tom, proč je ilustrace často otázkou ekonomického přežití, co znamená dělat malby ve veřejném prostoru a jak se vyrovnává s nástupem nových technologií. Moderuje Jan Klaška, světový architekt.
Strejčkova cesta k profesi nebyla řízená uměleckou vizí, ale nutností. „Kreslil jsem, protože někdo potřeboval něco nakreslit a já potřeboval zaplatit nájem. A když přišla další zakázka, kreslil jsem znovu. Tak se z toho stal koloběh,“ vzpomíná. Jeho kariéra začala spontánně – bez strategie, bez podpory a bez finančního zázemí.
„Neměl jsem žádný polštář od rodičů, žádné dědictví. Prostě jsem koukal na další měsíc, jak to udělat, abych přežil a mohl si dál dělat svoje věci,“ říká upřímně. Postupně se kolem něj vytvořil tým, z nějž později vzniklo studio Dravec. Úspěch vnímá jako důsledek otevřenosti vůči zakázkám a pokory v přístupu: „Nikdy jsem nad ničím neohrnoval frňák. Zakázky jsem neodmítal – pokud to samozřejmě nebylo něco za hranou.“
Velké malby a veřejný prostor: murály v ekonomice města
Malby na zdi – tzv. murály – se staly v posledních letech jedním z klíčových prvků, které Vladimír se svým týmem vytváří. „Je fakt, že my do toho šlapeme už třeba osm, deset let, ale teď ty poslední dva, tři roky to opravdu jako docela nabírá,“ říká o rostoucím zájmu. Malba ve veřejném prostoru podle něj není jen umění, ale zásah do architektury i prostoru města.
„Ten, kdo postavil ten dům, by měl mít právo říct, jestli tam ten mural chce – protože je to zásah do architektury,“ upozorňuje na často opomíjený aspekt. Přesto se v praxi málokdy děje, že by byl mural součástí původního architektonického návrhu. „Nevím o tom, že by se to tady zatím dělo,“ dodává.
Murály podle něj často plní různé funkce – od připomínky (například malba Milady Horákové od Toy Box), přes čistě vizuální dekor, až po podporu komerce. „Teď jsem dělal v Brně mural s Belmondem na kole. Tam šlo o to, že byla šedá zeď, která nevypadala dobře. Tak se tam udělalo něco, co nebude člověk složitě zkoumat – prostě obyčejný dekor.“
Komerce? Ano. Ale ne za každou cenu
Strejček se nikdy nevyhýbal komerčnímu aspektu své práce – ale ví, kde jsou jeho hranice. „Politické věci nedělám. Ne že bych na to neměl názor, ale nebaví mě to. A volný čas radši věnuji tématům, která mě baví a naplňují,“ říká rozhodně. Přiznává ale, že výběr témat je vždy otázkou situace a hranice může být i ekonomická.
„Nechtěl bych se dostat do takových úzkých, abych musel třeba kreslit něco pro komunistickou stranu. To je třeba něco, co bych nechtěl nikdy udělat,“ říká v reakci na příklad kreslíře Káji Saudka, který v minulosti podlehl tlaku. U zakázek se podle něj vždy počítá s tím, že „nájem se neptá“, ale určité etické mantinely zůstávají nepřekročitelné.
Když je AI rychlejší než ruce
Jedním z témat, která dnes silně ovlivňují celý obor, je umělá inteligence. „Storyboarding jsme úplně přestali dělat. Díky AI zmizely některé žánry digitální ilustrace,“ konstatuje s naprostou otevřeností. Osobně se ale nových technologií neobává. Používá dál klasický Photoshop se stejnými štětci už roky a přiznává, že moderní softwary jako Blender si sice nainstaloval, ale nepoužívá.
Zato svým studentům je doporučuje s plnou vervou. „Říkám každému – dělej Blender, bez toho se neobejdeš. A vzadu v hlavě vím, že já ho neumím,“ směje se. Jako praktický nástroj chválí také aplikaci Miro, kterou využívá při tvorbě herních systémů nebo výuce. „Pomohla mi od hromady papírů – na to je super.“
Týmová tvorba a „grafické jamy“
Strejček má rád práci ve skupině. „Je to jako jít do tmavého lesa – sám tam nejdeš, ale s partou jo. Baví mě to víc, když kreslíme ve dvou, ve třech,“ říká. Inspiruje ho nejen energie, ale i techniky, které od ostatních odkouká. „Když jsme dělali s Matějem Hájkem, vytáhl červenou pastelku – od té doby ji používám taky,“ přiznává.
Tento způsob práce podle něj odbourává strach z chyb: „Když to poděláš, podělá to třeba i kámoš, prostě se nebojíš.“ Sdílený proces kresby tak není jen o výsledku, ale o atmosféře, která se u stolu vytvoří. A často i o objevech, které by sám člověk neudělal.
Škola, studenti a nová generace
Na vyšší odborné škole Scholastika učí předmět kreativní myšlení. „Mám jenom prváky, každý rok nové. Je to super – vždycky nová energie, nový lidi, nový playlist,“ říká. Právě hudba je pro něj mimo jiné způsob, jak zůstávat v kontaktu s realitou mladších generací. „Každý týden hraje někdo jiný, já si z toho vytahuji věci. Mám skvělý hiphopový playlist.“
Na studenty nedá dopustit. „Jsou jiní než před dvaceti lety – samostatnější, zodpovědnější, slušnější. A mají lepší vkus,“ hodnotí s nadhledem. Díky výuce také lépe rozumí své vlastní dceři, která je na střední škole. „Vidím, co řeší, jakým jazykem mluví, jaké mají témata. I když ten jazyk radši nepoužívám,“ dodává.
Co bude dál? Pohádky, hry a návrat k volné tvorbě
Po více než dvaceti letech ve vedení studia Dravec dnes Strejček pracuje jako externí výtvarník. „Už nejsem v jádru Dravce, jen kreslím zakázky, když mě Markéta osloví,“ popisuje svůj současný režim. Místo toho se víc věnuje malbě a připravuje návrat k volné výstavní tvorbě.
Kromě toho pracuje na zcela novém projektu – pohádkách pro děti. „Spolu s Ondrou Malotou jsme začali psát a kreslit pohádky. Budou k tomu ilustrace, mluvené slovo, prostě pohádkový Strejček,“ říká. Paralelně pracují i na vlastní sérii deskových her. „Zjistili jsme, že tady nejsou hry, které by nás bavily. Tak si je děláme sami.“ Jeho kalendář je plný i bez klasických zakázek. A jak sám říká – „furt se něco děje.“
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
- Který mural Strejček maloval čtyři týdny – a nikdo ho nikdy neviděl?
- Jak funguje týmové kreslení a proč je důležité kreslit „jako do lesa“ s partou?
- Jak technika dudlu odhaluje chyby a proč je těžší než realistická kresba?
- Co se stane, když realitní agent cenzuruje obraz kvůli obsahu – i to se Strejčkovi stalo.
- Jaká role mají pastelky, Spotify playlisty a pionýrské tábory v životě současného výtvarníka?
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
