Německo se potýká s nedostatkem personálu trénovaného k záchraně osob, které se topí. Autonomní záchranný systém bude i proto možná už brzy hlídat naše bezpečí pokaždé, když vkročíme do bazénu.
Jak informoval web TechXplore, robotického plavčíka vyvíjí vědecký tým z Fraunhofer Institute for Optronics, System Technologies and Image Exploitation IOSB z Ilmenau společně s vodní záchrannou službou působící ve městě Halle.
Robot má sloužit jako asistence specialistům při záchraně plavců v případě akutního nebezpečí. Vývojáři svůj projekt zakládají na letech práce a zkušeností s vývojem autonomních systémů pro práci pod vodou.
„Z některých typických držení těla je možné poznat, když se někdo nachází v ohrožení života,“ tvrdí informatik a vedoucí projektu Helge Renkewitz. Z nich pak kamery umístěné po obvodu plaveckého bazénu dokážou vyčíst, že se plavec topí.
Zároveň evidují přesnou pozici těla klesajícího pod hladinu, kterou předávají přímo robotovi. Ten se nachází v dobíjecí stanici instalované na dně bazénu, která je zabezpečena proti rizikovému kontaktu s lidmi a otevírá se jen v případě zásahu. Poté co robot topícího se zachytí, vynese jej nad hladinu a zajistí v poloze zamezující možnosti dalšího ponoření hlavy pod vodu.
Menší, lehčí, cenově dostupný
Rozměry prototypu jsou 90 × 50 ×50 centimetrů. Jeho konstrukci tvoří baterie, motor, kamery a optické a navigační senzory. Cílem vědeckého týmu je ale vývoj menšího, lehčího a cenově dostupnějšího modelu robota. V hlavách designérů už se formuje jeho tvar podobný rejnokovi.
Další z vývojářských met je adaptabilita na různé podmínky. Trochu jiný přístup je totiž třeba volit kupříkladu u přírodních koupališť. Bezpečnostní kamery se musí umístit na drony nebo balónové systémy. A robota také kvůli snížené viditelnosti je třeba vybavit akustickými senzory místo optických.
Ostré testy absolvoval robotický plavčík na jezeru Hufeisensee v Halle. 80kilová figurína se potopila do hloubky 3 metrů, robot ji úspěšně zachytil, vynesl nad hladinu a následně dopravil ke břehu vzdálenému 40 metrů, kde si ji už přebrali členové záchranného týmu.
Propojení robota s lidskými záchranáři je samozřejmě zásadní. V okamžiku, kdy jej autonomní systém vysílá do akce, předává zároveň oznámení bezpečnostním sborům. „Celá záchranná akce trvala něco málo přes 2 minuty,“ prohlašuje Renkewitz, „topící se musí být resuscitováni nejpozději do 5 minut, aby se zabránilo trvalému poškození mozku. Podařilo se nám čas akce udržet pod tímto kritickým limitem, a to bez výraznějších problémů.“
Autor: Petr Pláteník
