Vyrostl obklopen švýcarskými reklamními kalendáři z otcovy lékárny. Seznámil se se Švýcarkou, viděli se během tří let jen 41 dní, ale přes dopisy se zamilovali. Brali se dva dny po pádu berlínské zdi a Václav Šulista utekl ze země. Dnes je kariérním poradcem a honorárním konzulem v Basileji, kde pomáhá českým firmám etablovat se na švýcarském trhu. V rozhovoru vysvětluje, proč Švýcarsko vlastně neexistuje, jak důležitá je první reference a proč v Appenzellu dodnes jedí psy. Sledujte švýcarský speciál na platformě FocusOn – sérii rozhovorů s Čechy, kteří žijí v zemi helvétského kříže.
Václavův otec byl lékárník a pracoval ve zdravotnickém zásobování v Ševětíně. „Tenkrát tam měla firma Sandoz konsignační sklady, táta dostával krásné švýcarské reklamní kalendáře. Oblepil celý byt, takže já jsem jako dítě vyrostl obklopen Švýcarskem. Ale ve svém životě by mě nenapadlo, že se tam někdy dostanu. To byly sedmdesátý, osmdesátý léta.“
Pak přišla náhoda. „Seznámil jsem se se Švýcarkou, zamiloval jsem se do ní a brali jsme se dva dny po pádu berlínské zdi. Odzvonil jsem klíčem a vypadl jsem do Švýcarska.“
Od chemie k managementu a depresi
Václav vystudoval analytickou chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. „Byl to tenkrát velmi silný ročník. Dovoluji si přiznat, že jsem do toho silného ročníku moc nepatřil. Patřil jsem mezi ty hloupější. Vystudoval jsem chemii bez velkého zájmu, protože jsem chtěl původně studovat jazyky, ale jinam bych se se svým kádrovým profilem nedostal.“
Ve Švýcarsku dělal šéfa kontroly kvality, vybudoval laboratoř, doučil se galeniku na ETH v Curychu. „Čím dál tím víc jsem se vyvíjel mimo laboratoř, pryč od chemie, a nakonec jsem skončil v podstatě v managementu – zajišťování kvality, manažerování produkce, později supply chain.“
Pracoval šest let v malé firmě ve východním Švýcarsku, pak se přestěhoval do Basileje. „Šest let jsem dělal pro dodavatele Novartisu, pak jsem přestoupil přímo do Novartisu a tam jsem byl 16 let v různých středních manažerských pozicích. Vedl jsem tým 55 lidí, posledních pět let jsem byl v supply chainu.“
Ale práce ho nenaplňovala. „Nikdy mě práce nijak zvlášť nebavila. Pořád jsem byl povyšován, nevím proč, ale neměl jsem z práce opravdu radost. Byl jsem tam kvůli penězům, to přiznám zcela otevřeně. Tímhle postupem jsem se dopracoval k depresi. V depresi jsem se rozhodl – takhle to nejde dál. Ze zoufalství jsem se osamostatnil a založil svůj byznys kariérního poradenství.“
LinkedIn, obsah a naslouchání
Dnes Václav radí jednotlivcům, jakým způsobem si vybudovat pozici na pracovním trhu. „Jsou to tři sloupy. První je velmi atraktivní LinkedIn profil – jak tam postavím digitální vizitku, aby mě lidé brali vážně. Za druhé, jakým způsobem tam tvořím obsah, aniž bych byl vnímán jako člověk, co něco chce prodat nebo nějaký povrchní influence. Dávat síti přidanou hodnotu. A za třetí, jakým způsobem navazuji kontakt s lidmi, aniž by měli pocit, že jim chci něco prodat nebo chci po nich práci. Zajímat se o ostatní lidi, naslouchat jim, klást chytré otázky.“
Samozřejmě se podívá i na životopis a motivační dopis. „Oba dokumenty bytostně nesnáším. Byl bych rád, kdybychom se mohli ucházet o práci už jenom LinkedIn profilem, ale dodnes oba dokumenty existují. A nakonec připravuji lidi na pohovor. Ty jsi můj kandidát, já jsem HR specialista nebo hiring manager a budu tě trápit do doby, dokud nebudu s tím, jak se prezentuješ, spokojen.“
Od emigrace po dnešních 9 500 lidí
Češi mají ve Švýcarsku velmi dobrou pověst. „Češi i Slováci mají pořád velmi dobrou image, hlavně díky emigrantům z roku 1968, kdy odešla intelektuální elita a velká část do Švýcarska. Když se člověk podívá na profesory – dokonce Čech byl rektorem basilejské univerzity, což málokdo ví.“
Dnes máme ve Švýcarsku zhruba 9 500 Čechů. „Když připočítáme všechny ostatní lidi, kteří třeba nemají české státní občanství, ale mají k Česku vztah, je nás asi 45 000. To je včetně Švýcarů, kteří třeba mají českou ženu nebo v Česku investují. Ve srovnání s lidmi z bývalé Jugoslávie nebo z Kosova jsme absolutní minorita.“
Češi jsou ale úspěšní. „ Znám spoustu Čechů, kamarádů, krajanů, kteří dělají velmi dobrou kariéru v různých oblastech – chemie, farmacie, finance. Češi jsou všude a ve spoustě věcí úspěšní.“
Jsou Češi i na vrcholných pozicích? „Není mi vědom, že by byl český CEO farmaceutické firmy, ale těch firem jsou tady stovky, ne-li tisíce, takže všechno znát nemůžu. Ale ve středních manažerských pozicích je Čechů spousta.“
Basilej: Mekka farmacie a technologií
Basilej je známá svým zaměřením na farmaceutický a inovační průmysl. Je to atraktivní místo pro české podnikatele? „V každém případě. A myslím, že bude čím dál zajímavější, čím více se osmělíme na ty trhy pronikat. Mám vlastní zkušenost z roku 1993, kdy jsem kamarádům z Plzně, z firmy Cepha, pomáhal budovat ve Švýcarsku byznys. Ze začátku se nám lidé smáli, co tady budeme chtít prodávat. Nakonec jsme se stali dominantním hráčem na trhu, protože jsme měli vynikající kvalitu za vynikající cenu. A jako všude ve světě na to lidé slyší a začnou to kupovat.“
Klíčová je první reference. „Jak má člověk první referenci, je v podstatě vyhráno. Česko je v podstatě velmoc v mnoha věcech. V chemii – Ústav organické chemie a biochemie, to je absolutní světová špička. Mě vždycky strašným způsobem leze na nervy, že pořád ještě mluvíme o Wichterlovi a čočkách. To jsou šedesátky, to už je dávno za námi. Mluvme o tom, kde je opravdu naše síla do budoucnosti. Třeba chemie a farmaceutická chemie, machine learning, AI – tam je spousta velmi schopných českých firem.“
Václav s Zdeňkem Eliášem z české ambasády v Bernu před dvěma lety organizoval konferenci na téma AI a Big Data v healthcare. „Přijelo několik českých firem a víme, že máme co nabídnout.“
„Václav má absolutně pravdu – první reference je alfou a omegou úspěchu ve Švýcarsku. My v S1 Solutions jsme tím prošli na vlastní kůži. Ze začátku se lidé divili, co tady budeme chtít nabízet. Ale když máte kvalitní produkt a správně se etablujete – daně, účetnictví, registrace – získáte tu první referenci. A pak už se to rozjede samo. Švýcaři si tu referencí váží. Když vidí, že jste spolehliví, že dodržujete slovo a máte kvalitu, dveře se otevřou. Není to o rychlých penězích, tady se peníze otáčí pomaleji, ale dlouhodobě,“ říká Petra Savino, zakladatelka společnosti S1 Solutions, která pomáhá českým firmám a expandovat do Švýcarska.
Švýcarsko neexistuje
Václav má oblíbenou hlášku: „Švýcarsko neexistuje.“ Co tím myslí? „Švýcar je v první řadě obyvatel své vesnice, potom obyvatel kantonu a teprve potom Švýcar. Kantonální identity jsou tak rozdílné a tak důležité pro lidi, že to je číslo jedna. Kantony jsou duše Švýcarska.“
„Rozdíl mezi kantonem Appenzell a kantonem Ticino – to jsou úplně jiné světy. Když řeknu Švýcarsko, zastřešuji něco, v čem je taková variabilita, která je větší než třeba mezi Moravou a severními Čechy. Rozdíly jsou obrovské. Sedneš do auta, vyjedeš z Curychu, za hodinu jsi v kantonu Appenzell a tam chodí chlapi s náušnicemi, mají ruce založené takhle hluboko do kapes. Máš pocit, že ses ocitl někdy ve třicátých letech minulého století.“ A ano, v Appenzelu se dodnes výjimečně jedí psi.
Rada českým podnikatelům: nebojte se
Co by Václav poradil českým podnikatelům, kteří chtějí expandovat do Švýcarska? „Hlavně se toho nebát a zkusit to. Třeba si najít ve Švýcarsku partnera, někoho, kdo bude spolupracovat. Zkusit to bez toho, aby se člověk trhu bál, protože nakonec je to trh jako každý jiný.“
„Kdo má rozumnou kvalitu za rozumnou cenu – a neznamená, že by Češi museli dělat dumping – musí to být dobrá kvalita za dobrou cenu a spolehlivost. Začít po malých kouscích a rozšiřovat. Nakonec to půjde. Těch příkladů máme několik.“
Síla Švýcarska je v malých a středních firmách. „Švýcarsko je v tomhle hodně jako Česko – otevřená ekonomika, velmi silně závislá na exportu. Třeba jedna z nejlepších světových firem, která vyrábí stroje na plynovody a ropovody, je 10 kilometrů od mé kanceláře. Zcela neznámá firma. A je to světový vůdce.“
Život mezi dvěma zeměmi
Václav je ve Švýcarsku 35 let a švýcarským občanem od roku 1996. Vrátí se někdy do Česka? „Ne, myslím, že dožiju tady, protože středobod mého vesmíru – rodina, dům, práce, samozřejmě i honorární konzulát – je tady. Do Česka strašně rád jezdím, jsem horoucím patriotem dodneška. Ale už je to tak, že když někdo nadává na Švýcarsko, snažím se mu vysvětlit, že to opravdu nejsou zlí krkavci, kteří jenom mají schované židovské zlato. Bráním v podstatě obě země.“
„Srdce mám samozřejmě české. To poznám podle toho, když hraje Česko se Švýcarskem v hokeji. Když třeba hrál Roger Federer proti Čechům v tenisu, fandil jsem Federerovi. Ale když hrály české ženy proti Švýcarkám, umíral jsem pro naše holky. V hokeji už je to tak, že mám 60 procent víc radost, když vyhrají Češi.“
Děkujeme partnerům Švýcarského speciálu, společnostem DRFG, S1 Solutions a Novatop.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast
Z videa či podcastu se kromě výše uvedeného dozvíte také:
- Detailní příběh o tom, jak Václav žil v komunistickém Československu jako příslušník římskokatolické buržoazní rodiny a jak to ovlivnilo jeho studium
- Konkrétní příklady úspěšných českých firem, které si ve Švýcarsku vybudovaly dominantní pozici na trhu
- Václavovy zkušenosti z 16 let práce v Novartisu a jak funguje supply chain ve farmaceutickém gigantu
- Václavovy postřehy o tom, jak se liší kantony Švýcarska a proč je důležité znát tyto rozdíly pro podnikání
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
