Zákazník v obchodě nepozná rozdíl mezi AI hudbou a skladbou známého interpreta. Zatímco tradiční licence stojí statisíce, umělá inteligence nabízí alternativu za pakatel. Proč jsou české poplatky trojnásobně vyšší než v sousedních zemích? Odpovídá Martin Gazda, zakladatel platformy Dirigent, v rozhovoru pro pořad Inside Tech na FocusOn.cz.
Hudba v obchodě, restauraci nebo kavárně není jen tichá kulisa. Vytváří atmosféru, zvyšuje loajalitu zákazníků, ovlivňuje jejich chování i délku pobytu v prostoru. „Zákazník jde koupit boty, ale pokud se v prostoru cítí dobře, pravděpodobně utratí víc. I pomalejší hudba zpomaluje pohyb lidí, což v některých kontextech znamená vyšší tržby,“ říká Gazda.
Z právního hlediska se však jakékoliv veřejné přehrávání hudby – tedy takové, které je slyšitelné pro zákazníky – považuje za tzv. veřejnou hudební produkci. A právě za tu se platí. OSA vybírá poplatky jménem autorů, Intergram jménem interpretů. Výše poplatků se odvíjí od velikosti prostoru, typu podniku a míry používání hudby.
„Pokud pouštíš Spotify doma, v autě nebo ve sluchátkách, je to v pořádku. Ale jakmile je hudba slyšet v provozovně a je součástí tvého byznysu, vzniká povinnost platit poplatky,“ upozorňuje Gazda. Sám se dlouhá léta pohyboval v oblasti rozhlasového vysílání a dnes provozuje licencovanou hudební platformu Dirigent.
Hranice legality: kdy už je třeba platit?
Zákon určuje hranici mezi soukromým a veřejným užitím hudby, ale v praxi bývá rozmazaná. „Předpokládám, že se podnikatelé často hádají – tohle nebylo pro byznys, tvrdí oni, zatímco OSA nebo Intergram říkají opak. Hranice není úplně pevná,“ přiznává Gazda.
V zásadě platí, že pokud hudba zní z reproduktorů a je dostupná zákazníkům, jde o veřejnou produkci. Pracovní prostor, ve kterém hudbu mohou slyšet další osoby, je už většinou považován za místo, kde je třeba licenci mít. „Například když v kuchyni vaří kuchař a pouští si rádio, ale hudba je slyšet i v restauraci, může dojít ke sporu. Vzniklo už i několik precedentů, ale každý případ je jiný,“ doplňuje Gazda.
Kontroly v terénu provádějí inspektoři kolektivních správců. Při podezření na nelegální produkci mohou navštívit podnik, identifikovat hrané skladby pomocí mobilní aplikace, a pokud zjistí, že jde o chráněnou hudbu, požádají o doložení licencí. V opačném případě následuje výzva k nápravě a v některých případech i pokuta.
Poplatky, které dosahují statisíců i milionů
Poplatky, které podnikatelé odvádějí kolektivním správcům, nejsou zanedbatelné. U menších kaváren či obchodů mohou činit stovky až tisíce korun měsíčně. U větších provozoven, nákupních center nebo řetězců se roční částky pohybují ve statisících, výjimečně i v milionech.
„Když jsme porovnali ceny licencí v celé Evropě, Česká republika vychází jako jedna z nejdražších. Ve srovnání se Slovenskem nebo Polskem jsou naše ceny zhruba trojnásobné,“ říká Gazda. A právě tady se otvírá prostor pro alternativní řešení.
Služba Dirigent nabízí podnikatelům kurátorsky připravené streamy licencované hudby od méně známých autorů, kteří nejsou členy OSA nebo Intergramu. Hudba je legálně složená, smluvně ošetřená a distribuovaná tak, aby podnikatelé nemuseli platit tradičním kolektivním správcům.
Alternativní kolektivní správa: Legální cesta, jak ušetřit
Zákon v Česku umožňuje tzv. alternativní správu práv. To znamená, že autor může svou hudbu poskytnout napřímo – buď individuálně, nebo prostřednictvím jiné organizace než OSA. Tuto cestu využívá právě Dirigent, který spolupracuje s italským partnerem a zastupuje stovky skladatelů tvořících hudbu výhradně pro komerční prostory.
„Máme přes 40 tematických streamů, od jazzu přes elektroniku po klasiku. Hudba je připravena přímo pro obchodní a veřejné prostory. Navíc můžeme do vysílání vkládat znělky nebo reklamní spoty, což dává podnikatelům marketingový nástroj navíc,“ vysvětluje Gazda.
Díky systému monitoringu lze přesně sledovat, kolik a kde jaká skladba hrála – podobně jako na Spotify. Tím lze zajistit spravedlivou distribuci odměn autorům, kteří mají přímou smlouvu s Dirigentem. Tato forma licencování je o poznání levnější než poplatky OSA – rozdíl může činit až 70 %.
AI skládá hudbu a mění celý trh
Zatímco klasická hudba vzniká ve studiu, moderní technologie posouvají možnosti o krok dál. Dirigent využívá umělou inteligenci k tomu, aby denně vytvářel nové skladby pro své zákazníky. „Jsme schopni generovat pět skladeb denně. Nejde o jediné kliknutí – je tam následná postprodukce, ale výsledek je kvalitní,“ říká Gazda.
Hudba složená umělou inteligencí má oproti tradiční výhodu v ceně a rychlosti. Kvalita se mezitím natolik zlepšila, že běžný posluchač nepozná rozdíl. „Ten, kdo přišel do obchodu koupit kabát, nevnímá rozdíl mezi AI hudbou a známým interpretem. A pokud to stojí desetkrát méně, je to pro podnikatele jasná volba,“ doplňuje.
Navíc se ukazuje, že hudba generovaná na míru může být stejně efektivní v budování atmosféry – nebo ještě lepší. Přesně reaguje na denní dobu, počet zákazníků nebo typ prostředí. V budoucnu se očekává její masové rozšíření.
Kdo je autorem AI skladeb? Zákon si zatím neví rady
Jedna otázka ale zůstává: komu patří práva na skladbu, kterou vytvořil algoritmus? Podle aktuální české i evropské legislativy je autorem vždy člověk. „Stroj nemůže být autorem díla. To znamená, že za něj nelze vybírat poplatky jako za klasickou hudbu,“ upozorňuje Gazda.
V praxi to znamená, že pokud AI vytvoří skladbu, nikdo nemůže požadovat poplatky v režimu OSA. V Číně už vznikl právní precedens, který přiznává autorství i generativním modelům, resp. jejich provozovatelům. V Evropě se o podobné změně zatím diskutuje.
Situaci ještě komplikuje fakt, že AI je trénována na existující hudbě – a ta má své
autory. „Zaplacení za datové vzorky je dnes standard. Například existují databanky stylů, které se prodávají k trénování neuronových sítí. Ale i ty mají své autory. V budoucnu půjde o složitou právní debatu, kdo vlastně drží práva,“ míní Gazda.
Budoucnost hudby: AI, VR a digitální koncerty
Rozhovor se dotkl i dalších trendů, jako je virtuální realita a digitální zážitky. „Dnes si můžete nasadit VR brýle a být na koncertě Coldplay třeba v Tokiu. Ale lidské tělo pořád potřebuje kontakt a reálný zážitek. Hudebníci nezmizí, jen se role technologií posune,“ myslí si Gazda.
AI podle něj bude tvořit obrovské množství hudby – ale ta lidská bude stále žádaná pro svoji autentičnost. A pro mnohé zákazníky bude důležité vědět, že poslouchají někoho, kdo tvoří z emocí, ne z dat.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
- Jak přesně probíhá kontrola od OSA v terénu?
- Kolik přesně stojí tradiční licence u různých typů podniků?
- Jak se tvoří AI skladby krok za krokem?
- Zazní ukázka reálné skladby vytvořené AI.
- Co říkají kolektivní správci na expanzi AI hudby?
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
