Žijeme déle, ale hloupneme. Jestli chcete mít hloupé děti, dejte jim mobil, říká neurolog

Neurolog Martin Jan Stránský v rozhovoru na platformě FocusOn varuje před rozkladem společnosti způsobeným nadužíváním chytrých telefonů a sociálních sítí. Zatímco moderní medicína a technologie slibují dlouhověkost, náš intelekt podle něj i dostupných dat upadá. Jakou cenu platíme za to, že jsme vyměnili hluboké myšlení za nekonečný digitální proud, a proč je pro ekonomiku budoucnosti klíčový návrat k „analogové“ výchově?

Spotify

Lidský mozek je fascinující orgán, o jehož anatomii a fyziologii dnes víme téměř vše, přesto nás nepřestává překvapovat svou komplexností. Podle Martina Jana Stránského prochází mozek klíčovými fázemi vývoje, které určují naši budoucí inteligenci a stabilitu. Zásadní je období od narození do 3 let, kdy se tvoří základní „drátování“ ústředny na základě fyzického kontaktu, a následná fáze do 7 až 9 let, kdy si dítě začíná uvědomovat abstraktní pojmy, jako je finalita smrti. Celý proces dozrávání však nekončí plnoletostí, ale trvá až do 25 let.

Ekonomicky nejproduktivnější období mozku nastává mezi 25. a 35. rokem života, kdy se ideálně doplňuje kreativní imaginace s dokončeným nervovým propojením. Stránský však upozorňuje, že po 65. roce se cesta dělí – u aktivních jedinců se intelektuální schopnosti mohou nadále zlepšovat. „Mozek je do jisté míry stroj. Čím více mu dodáváme impulzů, například poslechem hudby, která aktivuje každou jeho část, tím lépe ho udržujeme v kondici a chráníme ho před úzkostí či depresí.“

Smartphone jako digitální heroin: 700% nárůst rizika

Současným největším nepřítelem kognitivního rozvoje je podle Stránského digitální závislost. Sociální sítě a chytré telefony přirovnává k tvrdým drogám. V Česku tráví děti na těchto zařízeních v průměru 4,5 hodiny denně. V extrémních případech, například v Číně, se tato doba šplhá až k 10 či 11 hodinám, což vede k zakládání stovek detoxikačních táborů, kde náprava trvá jeden až dva roky. Tato data korelují s anatomickými změnami v mozku, které jsou podle neurologa nezpochybnitelné.

Dopad na bezpečnost a efektivitu je alarmující. U dětí s mobilním telefonem je prokázána o 700 % vyšší pravděpodobnost nehody v běžném provozu. Problémem je vypínání periferního vidění a totální izolace od reálného světa. „Nejste v reálném světě. Omezujeme si senzorické a intelektuální vstupy,“ varuje Stránský.

Mýtus multitaskingu a propad digitálního vzdělávání

V ekonomickém prostředí se často vyzdvihuje schopnost multitaskingu, neurologie však tento koncept rezolutně odmítá jako mýtus. Mozek není evolučně nastaven na simultánní řešení úkolů; taková aktivita naopak prokazatelně škodí tvorbě střednědobé a dlouhodobé paměti. Pro efektivní práci je klíčová parcelace úkolů a paradoxně i schopnost se nudit, která je pro duševní zdraví nezbytná, ale v moderní době ji ovládá jen asi 5 % až 10 % populace.

Kritika směřuje i k digitalizaci školství. Podle Stránského existuje přes 100 studií, z nichž ani jedna nepotvrdila přínos digitální výuky pro kvalitu vzdělání oproti tradičním metodám. Při čtení z papíru si lidé pamatují informace až o 30 % lépe díky vizuální paměti a zapojení řečových center v levé hemisféře. „Digitalizace školství je cesta do pekel. Mozek se učí úsilím a částečnou frustrací. Psaní rukou na papír a diskuse s učitelem tvoří spoje, které digitální svět nenabízí,“ vysvětluje neurolog.

Byznys s dlouhověkostí versus realita

Aktuální trend longevity a trh se suplementy vnímá Stránský jako marketingovou deformaci. Pokud jedinec netrpí vzácnou metabolickou poruchou, nepotřebuje žádné potravinové doplňky. Evoluce nás vybavila tak, že při pestré stravě a pohybu mozek nepotřebuje žádné umělé vitaminy. Skutečným receptem na dlouhověkost je pestrost mentálních aktivit a vzdělání. Lidé s vysokoškolským vzděláním mají statisticky mnohonásobně nižší výskyt demence.

Místo kvantity let by se společnost měla zaměřit na kvalitu života a občanskou zodpovědnost. Současná atomizace společnosti, kdy každý hledá jen vlastní štěstí, vede k intelektuálnímu rozkladu. „Dříve bylo prioritou patřit do společnosti a být prospěšný. Dnes klademe důraz na věci, které nás evolučně i filozoficky ničí. Je neuvěřitelné, že moderní technologie ovlivnily civilizaci během 30 let více než předchozí desítky tisíc let dějin,“ uzavírá Stránský.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jaké konkrétní etické hranice by musela věda překročit, aby změřila parametry vědomí v okamžiku klinické smrti?
2. Proč je transplantace mozku z neurologického i filozofického hlediska považována za nemožnou úvahu?
3. Jaké specifické technické vybavení a náklady by vyžadovala „laboratoř snů“ pro výzkum vědomí?
4. V čem spočívá neurofilozofický pohled na zážitky blízké smrti (Near Death Experience) a co se při nich v mozku skutečně děje?
5. Jaký je skutečný neurologický rozdíl mezi „jablkem“ umělé inteligence a „pomerančem“ lidského mozku?