S lidmi nad 50 let nemá cenu diskutovat, jsou zkorumpovaní. Pracujme s mladými, říká Topolánek

Říká si důchodce. Sedm let už prý nepracuje – alespoň v tom tradičním slova smyslu. Bývalý premiér Mirek Topolánek v rozhovoru pro platformu FocusOn.cz v pořadu Deep State analyzuje strategické kroky současné vlády, plánovaný prodej výrobce Semtexu i hrozby, kterým čelí tuzemský průmysl. Varuje před bezbřehým populismem a chybějící dlouhodobou vizí, která by zemi posunula mezi evropskou elitu.

Spotify podcasty.cz

Explosia: dobrý nápad, špatný člověk

Téma číslo jedna – prodej pardubické Explosie, výrobce Semtexu a jedné z nejziskovějších státních firem. Babiš chce prodat, Havlíček říká ještě letos, opozice křičí. Topolánek je, překvapivě, klidný – ale ne bez výhrad.

„Mě na tom vadí ta celá evidentní účelovost. Když to byl podnik, který nezapadal Babišovi do portfolia, prodal ho. Dneska, kdy to je strategický podnik s hodnotou, se rozhodne to prodat.“

Zároveň ale odmítá jednoduché odsouzení. Pokud Explosii koupí silný český zbrojař – zmiňuje Michala Strnada z CSG, Reného Holečka z Colt CZ – a podnik zůstane v českých rukou, nevidí zásadní problém. Komplikaci vidí jinde: v tendru podle evropských pravidel, kde nemáte jistotu, kdo to přeplatí a komu to pak přeprodá.

Spekulace o tom, že prodejem Babiš řeší svůj problém s francouzskou prokuraturou a zájem Macrona o francouzské zbrojovky, označuje za „trochu mimo mísu.“ Ale vzápětí dodává s charakteristickou věcností: „Babiš to má blbé – ať řekne cokoliv, hledá se střet zájmu. I kdyby náhodou udělal něco dobře, stejně to bude páchnout.“

Vláda ANO, SPD a Motoristů: souručenství, které drží pohromadě strachem

Topolánek nepotřebuje dlouho přemýšlet, co mu na současné vládě vadí nejvíc. Za nejhorší označuje rozvolnění dluhové brzdy v době, kdy ekonomika ještě relativně roste.

„V situaci, kdy se ještě neprojevila setrvačnost německé ekonomiky a kdy ta naše relativně dobře roste, úplně odbrzdili dluhovou brzdu a vytvořili podmínky pro ještě větší zadlužování. To jim odpustit nemohu.“

Vedle toho vidí nebezpečný vzorec v tom, čemu říká „vrtění psem“ – za zástupnými tématy jako poplatky za televizi nebo útoky na neziskový sektor se podle něj skrývají průlomy do advokátního tajemství nebo zákon o cenách bez možnosti soudního přezkumu. „To jsou věci, které musí každého děsit,“ říká bez okolků.

A koaliční partneři? „SPD dnes představuje podnikatelský projekt, který si našel díru na trhu a nahrazuje dělnické strany. Motoristé jsou zastydlá, personálně vyprahlá formace, která na svůj program rezignovala vstupem do vlády. A ANO? Sociálně determinovaná, národovecká, patrioticko-konzervativní formace – upřímně nevím jaká.“

O tom, co vládu drží pohromadě, nemá iluze: „Je to postaveno na vzájemném nevydání. Babiš ty partnery pořád potřebuje – hrozí mu nejrůznější postihy ze strany EU. A oni ho pěkně vydírají. Drží pohromadě, jak se u nás říká, jako hluchý dveře.“

Topolánek ale neodpouští ani opozici. Populismus podle něj prostupuje celou českou politiku bez ohledu na to, kdo právě vládne: „Nikdo z rozumných a zodpovědných není schopen tolik slíbit, co je schopen Babiš dát. S tím se soutěží velmi špatně.“

Pravice? Problém není u stran, problém je u voličů

Topolánek odmítá nostalgii po tradiční pravici. Kyvadlo se podle něj nevrátí – aspoň ne samo od sebe.

„Ten trend probíhá několik dekád. Pravolevý konflikt se vytrácí a dominují hodnotové preference voličů. A za oběma úvratěmi je dnes buď bezuzdný populismus, nebo nějaký šílený ideologický pól. Kdybych to chtěl označkovat – je to národní a progresivní socialismus.“

Příčinu nehledá primárně u politiků, ale u voličů samotných: „37 let po revoluci si lidi pořád myslí, že zdravotnictví je zadarmo, že na důchod si spoří stát a že se dá prodlužovat blahobyt tištěním peněz. Ti lidi to opravdu věří. Dokud jim to nevysvětlíme, nemáme šanci.“

Na Martina Kubu, který se chystá vstoupit do politiky s novou stranou, reaguje opatrně: „Nabízí zlatou střední cestu – méně politiky, více řešení. Na to lidi slyší. V Jihočeském kraji to zvládl brilantně. Ale musí mít ideové mantinely a nesmí se na něj nalepit profláknutí politici, kteří cítí výtah moci.“

A komu by vůbec věřil budoucnost? Jednoznačně mladým: „Vůbec nemá cenu diskutovat s lidmi staršími – ti jsou natolik zkorumpovaní dávkami, dotacemi a důchody, že jim nic nevysvětlíte. Má cenu pracovat s mladými. Tam je ještě šance.“

Česká ekonomika: energetická past, ze které není úniku

Topolánkův pohled na českou ekonomiku je temný, ale konkrétní. Zbrojní průmysl jako náhrada za automobilový průmysl? Možná – ale jen za podmínky, že vyřešíme ceny energií. A to nevypadá.

„Oproti Americe máme plyn dražší třikrát až čtyřikrát. Američané domácí těžbou uspokojují vlastní poptávku a ještě vyvážejí. Jen v Evropě vypínáme uhlí a netěžíme plyn.“ A právě tohle podle něj dlouhodobě podvazuje konkurenceschopnost českého průmyslu – firmy hledají alternativy v Polsku, Srbsku nebo jinde na Balkáně, kde jsou náklady nižší.

Českou zbrojovku, která koupila Colt, a ne naopak, považuje za symptomatický příklad toho, že Česko v určitých segmentech skutečně hraje světovou ligu. Ale bez levných energií a dostupného kapitálu to nestačí: „Nejsme konkurenceschopní a budeme tu konkurenceschopnost dál ztrácet. Energeticky náročné podniky se přesunou do USA nebo Asie. Ty hodnotnější odejdou do Estonska, Rumunska, Polska.“

Strukturální problém vidí i ve školství. Holandsko má 12 univerzit, z nichž šest je v první světové stovce. Česko má 26 a v první stovce žádnou. „To přece není náhoda. Je to o školném jako nástroji, o zaměření na excelenci. U nás vědci řeší citace, aby dostali další granty – ne to, jestli jejich výzkum přinese výsledky. Na výzkum a vývoj dáváme přes sto miliard z evropských fondů a výsledek? Pár impaktovaných článků.“

Schengen je mrtvý. A Švýcarsko může stisknout spoušť

Švýcarské referendum o zastropování počtu obyvatel na 10 milionů považuje Topolánek za logický, byť problematický krok. Sám přitom v době svého předsednictví EU stál u vyjednávání smluv, které dnes Švýcarsko chce vypovědět.

„Schengen je mrtvý – to jsem psal už v roce 2015. Evropa není ochotna jednotně a nekompromisně hájit vnější hranici. Azylová centra mají být za touto hranicí, ne uvnitř. Dokud to Evropa neudělá, budeme postupně svědky zavírání hranic a nakonec rozpadu schengenského prostoru.“

Referendum podle něj neprojde – Švýcaři jsou konzervativní a referenda historicky spíše zamítají. Ale jako signál ho nepodceňuje: „Švýcarsko může být první trigger, který to celé nastřelí. Až se pohne celá Afrika – a Nigeria bude mít v roce 2050 půl miliardy obyvatel – tohle nebude mít žádné řešení.“

Evropa bez lídra, Rusko bez zájmu o mír

Na otázku, kdo by dnes mohl za Evropu jednat s Putinem, Topolánek odpovídá s hořkou ironií. Vzpomíná na svůj tzv. BB Concept z dob předsednictví: „Jediný levičák, kterému jsem věřil zahraniční politiku, byl Tony Blair. Jediný konzervativec, který jí skutečně rozuměl, byl Carl Bildt. Místo toho přišel Van Rompuy a Lady Ashton. A pak Borrell, kterému se Lavrov vysmál do obličeje.“

Dnes je situace podle něj ještě horší: „Macron – polomrtvý. Merz – polomrtvý. Starmer není ani v EU. Kdo tam má za Evropu jednat?“

Putin přitom zájem jednat nemá – dokud nebude ekonomicky zlomený: „Takhle porazil Reagan Brežněva. Ekonomicky ho vyčerpal, uzbrojil a rozložil celý sovětský blok. To musí být stejné. A to my neděláme.“

Ukrajinu v NATO označuje za Mission Impossible – ne proto, že by si to nepřál, ale protože Rusko to nikdy nepřipustí: „Celý ten konflikt vznikl proto, že se hranice NATO posouvala na východ. Ukrajina v NATO je pro Putina černá můra a to nepřipustí, dokud ho neporazíme.“ Ukrajinu v EU pak za politicky nereálnou při jednomyslném hlasování: „Je to jako Turecko. Hypoteticky fajn – ale nikdy.“

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Proč Mirek Topolánek považuje ztrátu dlouhodobé vize za jeden z největších problémů České republiky?
2. Kteří čeští investoři by podle něj mohli mít zájem o převzetí společnosti Explosia?
3. Proč se podle něj česká politika proměnila v soutěž o plnění okamžitých požadavků voličů?
4. Jaké konkrétní faktory podle něj nejvíce ohrožují konkurenceschopnost českého průmyslu?
5. Proč považuje pracovní migraci za nezbytnou pro budoucí fungování české ekonomiky?