Ušetří až dva miliony za víkend. Na jeho simulátorech trénují profi závodníci z celého světa

Nejdříve závodil na kole, potom trénoval u počítače. Dnes Petr Lisa závodí, učí další jezdce a vyrábí simulátory pro profesionální týmy. V pořadu Přežít na platformě FocusOn.cz popisuje cestu od plastového volantu k závodním prototypům a vysvětluje, jak virtuální příprava šetří peníze ve sportu, kde může jediný víkend stát až dva miliony korun.

Spotify

Po skončení cyklistické kariéry přibližně před 20 lety se Lisa pustil do virtuálního závodění. Postupně vylepšoval svůj kokpit a rozhodl se simulátory vyrábět. Dnes trénuje závodníky i majitele supersportů. ,,Spolupracuji s Ferrari, Mercedesem, KTM a BMW taky. Teď jezdím za tým RTR Project, kde jezdíme s Ondrou Rokosem, mým současným kolegou. Jezdíme s AMG GT2 a jezdíme evropskou sérii,“ říká Lisa.

Na jeho simulátorech začal trénovat tým, který závodil s prototypy v Le Mans Series. Lisa nejprve zajišťoval obsluhu, pak ale vyzval profesionální jezdce. ,,Řekl jsem hlavnímu inženýrovi, který tam byl s nimi, že ty jezdce porazím,“ vzpomíná. Na konci dne dostal příležitost. ,,Nakonec dostali asi vteřinu a půl tenkrát na tom simulátoru, takže fakt koukali,“ popisuje svůj náskok. Jako poděkování za trénink následovalo pozvání do Barcelony na testování prototypu LMP2. ,,Samozřejmě jsem trénoval na simulátoru strašně moc, abych se naučil trať a i to auto, což mi strašně pomohlo,“dodává.

Vlastní kariéra jako ukázka toho, co simulátor dokáže

Při testování podle svých slov patřil k nejlepším a následně si ho všimly další týmy. Virtuální příprava mu umožňovala získávat zkušenosti bez nákladů spojených s každým kilometrem na skutečném okruhu. Jeho cílem bylo ukázat, že cesta do motorsportu může začínat také u počítače a že se závodníkem může stát i obyčejný kluk.

Sportovní kariéra zároveň pomáhala jeho podnikání. Když se ostatní ptali, na jakém simulátoru trénuje, mohl je odkázat na vlastní výrobky. ,,Já jsem vyráběl svoje simulátory a rovnou jsem ukazoval to, co se dá na těch simulátorech natrénovat,“ vysvětluje. Roční výrobu dnes odhaduje přibližně na 30 špičkových zařízení. ,,Moje firma vyrábí simulátory a dneska dodáváme do největších automobilek a hlavně do největších týmů, které jezdí Porsche Cup, Ferrari Challenge a GT Cup. Dodávali jsme i jednomu závodníkovi, který jezdí formuli 1,“ říká Lisa.

Trať přesná na centimetry, skutečné přetížení ale chybí

Technologie se podle Lisy výrazně posunuly. Zatímco dříve pro simulátory vytvářeli fyzikální modely podle dodaných dat, dnešní software nabízí propracovaná auta i laserově skenované tratě s přesností na několik centimetrů. ,,Jediné, co tam není, je samozřejmě to přetížení,“ upozorňuje. Fyzickou připravenost proto musí jezdec získávat také běháním, jízdou na kole nebo v posilovně.

Trénink na simulátoru přesto považuje v určitém ohledu za obtížnější: jezdec má méně smyslových vjemů než ve skutečném autě. ,,Za mě je ten trénink na simulátoru těžší, ale pak samozřejmě v reálu je to o to lehčí,“ říká. V Kraslicích provozuje tréninkové centrum a showroom, kam jezdí závodní piloti. Po předchozí domluvě mohou zařízení vyzkoušet také zájemci z veřejnosti.

Miliony za víkend a pneumatiky za 80 tisíc

Náklady motorsportu nekončí nákupem auta. Na závody vyráží mechanici, inženýři, manažer týmu i kamion se zázemím. ,,To může být za víkend milion, dva, podle toho, jakou sérii jezdíte,“ říká Lisa. Sada pneumatik podle něj může stát 70 až 80 tisíc korun a vydržet maximálně 200 až 250 kilometrů. Pro kvalifikaci je však klíčové podstatně kratší období.

,,Dvě kola má ta pneumatika takový pík, kdy je úplně nejlepší, a pak to klesá,“ vysvětluje. Následně může být čas na kolo přibližně o sekundu horší. ,,To, co vy najedete za rok, já najedu za týden na simulátoru,“ shrnuje jeho výhodu.

Drahé auto nenahradí techniku ani kondici

Virtuální příprava pomáhá také využít omezený čas na okruhu. Jezdec proto potřebuje znát trať a brzdné body předem. Přechod od amatérského ježdění k závodnímu nasazení může podle něj znamenat rok až dva společné přípravy. ,,Je potřeba se nejdřív naučit techniku té jízdy,“ zdůrazňuje.

Stejně důležitá je kondice. Při vytrvalostních závodech popisuje dvouhodinové úseky za volantem a teplotu v kokpitu kolem 65 stupňů. Během jedné čtyřiadvacetihodinovky v Barceloně podle svých slov odjel přibližně 920 závodních kilometrů. Únava přitom není jen otázkou výkonu. Pokud jezdec začne bojovat sám se sebou, zvyšuje se podle Lisy také nebezpečí nehody.

Celý rozhovor s Petrem Lisou v pořadu Přežít si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Co Petr Lisa zažil při požáru závodního auta?
2. Jak aerodynamika ovlivňuje průjezd zatáčkou?
3. Jaké bylo svezení v Bugatti Bolide?
4. Proč si na běžné silnici užívá pomalou jízdu a ticho?
5. Co mu dala cyklistická příprava v Dukle Praha?