Absurdní trh práce v Česku. Padesátník vydrží 10 let, absolvent rok a půl, říká analytik

Český pracovní trh prochází dramatickými změnami. Zatímco se pyšníme jednou z nejnižších nezaměstnaností na světě, skrývá se za tím paradox – firmy přehlížejí obrovský potenciál svých vlastních zaměstnanců. Tomáš Ervín Dombrovský, analytik pracovního trhu společnosti Alma Career, v rozhovoru pro pořad Big Deal na platformě FocusOn odhaluje, proč je český trh práce „zabetonovaný“ a jak se připravit na budoucnost.

„Posledních skoro šest let procházíme obrovskými změnami,“ začíná Dombrovský výčet výzev. „Začalo to pandemií, lockdowny, různými šoky v ekonomice. Zaměstnavatelé se museli vypořádat se změnami ve světové logistice, subdodávkách, a kvůli válce na Ukrajině se nám změny kumulovaly, včetně cenového a inflačního šoku.“

Technologické změny jdou ruku v ruce s ekonomickými turbulencemi: „Docela se nám proměňují nároky na to, jaké pozice firmy potřebují obsazovat a jaké kandidáty s určitou kvalifikací pro ně mají dostupné. Rozevírají se nůžky a nepotkává se nám poptávka s nabídkou.“

Paradox českého trhu: Výborné výsledky, ale nízké mzdy

Přes všechny problémy má Česká republika výbornou startovní pozici: „Máme jednu z nejvyšších zaměstnaností v Evropě, velmi nízkou nezaměstnanost – dlouhodobě patříme k zemím s nejnižší nezaměstnaností na světě.“

Cena za úspěch je však vysoká: „Je to vykoupeno relativně nízkou mzdovou hladinou. Poslední roky jsme měli extrémně sníženou spotřebu domácností bezprecedentně. Ekonomika zaškobrtla kvůli propadu reálných příjmů a vysoké inflaci, protože růst mezd nedržel krok.“

Dombrovský popisuje dlouhodobý problém české ekonomiky: „Dlouhodobě jsme na nízkou cenu práce sázeli – pořád jsme se spoléhali na to, že jsme zejména levní. Ale konkurenceschopnost už není tažena jen tím, že jste nejlevnější, ale že máte vyšší přidanou hodnotu díky kvalifikovaným zaměstnancům.“

Zabetonovaný trh: Češi se bojí měnit práci

Největším problémem českého pracovního trhu je podle Dombrovského jeho nepružnost: „Na rozdíl od severských nebo západních ekonomik je Česká republika extrémně nepružná. Patříme mezi země s úplně nejnižší mírou fluktuace a schopností lidí přecházet z oboru do oboru nebo z firmy do firmy.“

Proč jsou lidé tak statičtí? „Trh je zabetonovaný primárně proto, že se lidé neodvažují procházet dobrovolnými změnami práce. Neodhodlají se odejít ve chvíli, kdy si ještě můžou vybírat. A ve chvíli, kdy na ně dopadne vynucená změna, zjišťují, že už jim ujel vlak.“

„Až 70 % zaměstnanců v České republice si nemůže dovolit výpadek příjmů delší než tři měsíce,“ odhaluje Dombrovský zásadní problém. „Nějaká dobrovolná změna práce s rizikem, že by to neklaplo, je pro ně těžko představitelná.“

Hledání při práci má svá úskalí: „Lidé častěji mění práci při práci, ale intenzita hledání je poměrně nízká a musejí mít velikou jistotu nástupu jinde, aby se vůbec odhodlali vyjednávat se současným zaměstnavatelem o tom, že jim podmínky nevyhovují.“

Skupina 55+: Přehlížený potenciál s desetiletou výdrží

Nejvíce zanedbávanou skupinou jsou podle Dombrovského lidé nad 55 let: „Velmi často jsou loajální, nepouštějí se do změn tak často, protože zkušenost jejich kolegů je ‚nikoho moc nechce.‘ Jsou v rámci náboru dost přehlížení.“

Paradox dlouhověkosti: „Když tito lidé kolem padesátky ztratí práci, tak výrazně častěji sklouznou do dlouhodobé nezaměstnanosti. Je to obrovská ztráta, protože část z nich nakonec skončí v předčasném důchodu.“

Demografická bomba

Dombrovský představuje alarmující čísla: „Dneska ve středním věku máme řádově 180 000 lidí na ročník, absolventů přichází řádově 100 000 každý rok, do důchodu odchází 120 000 lidí ročně. Nejsilnější ročníky ve středním věku se během 15 let posunou do předdůchodového věku.“

Výsledek: „Má český pracovní trh obrovský problém, protože si nemůžeme dovolit ztrácet lidi ještě předtím, než dospějou do nároku na důchod.“

Předsudky proti starším: Absurdní mýty

„Nejčastější předsudky jsou, že lidé ve vyšším věku se už nechtějí tak často učit, nejsou tak pružní, flexibilní, jsou rutinéři,“ vypočítává Dombrovský. Nejabsurdnější předsudek: „Ti už nám tady dlouho nevydrží. Padesátník má kousek do důchodu, tak proč bychom ho nabírali?“

Realita je opačná: „Statisticky vydrží výrazně déle v průměru než běžný absolvent. Poločas rozpadu absolventa je rok a půl až dva roky maximálně. Naberete absolventa, vydrží rok a půl, naberete padesátníka, vydrží dalších 10 let, když s ním adekvátně pracujete.“

Učenlivost ve vyšším věku

„Různé světové studie dneska ukazují, že předsudky o učenlivosti jsou opravdu předsudky,“ vyvrací Dombrovský mýty. „Lidé, kteří mají možnost se učit a pracují na sobě průběžně, si učenlivost drží i kolem padesátky, pětapadesátky i 60. Krásně platí závislost – když nějaký orgán včetně mozku používáte, tak se rozvíjí.“

Problém je systémový: „Když jim odeberete možnost se něco učit, někam se posouvat, sklouznou do rutiny a tam opravdu může dojít k zakonzervování, ale ne proto, že by sami nechtěli, ale protože narážejí na to, že to stejně nemůžou v práci uplatnit.“

Polovina zaměstnanců je přehlížená

Dombrovský odhaluje šokující statistiku: „Když si vezmete všechny skupiny, kterých se to týká, tak dneska firmy nejenom v náboru, ale i v adekvátním rozvoji stávajících kolegů přehlížejí minimálně polovinu zaměstnanců. To si absolutně nemůžeme dovolit.“

Kdo je přehlížený?

• Lidé nad 45 let
• Ženy pečující o malé děti (98 % žen)
• Lidé s dlouhými kariérními pauzami
• Zaměstnanci bez možnosti interního růstu

Budoucnost práce: Soustružník jako inženýr robotů

Dombrovský ilustruje proměnu profesí na příkladu soustružníka: „Před 30 lety to byla velmi precizní manuální rutina. Před 5-10 lety už se soustružníci stali CNC operátory nebo programátory. Dneska máte inženýry, kteří obsluhují bloky robotů – je to sofistikovaná, velmi kvalifikovaná práce s vysokou potřebou digitálních kompetencí.“

Generativní AI změní vše: „S nástupem generativní umělé inteligence to postihne obrovskou oblast činností s vysokým podílem duševní rutiny – fakturace, obchod, marketing, zákaznická péče. Zasáhne to miliony lidí i v této zemi.“

Klíčová kompetence budoucnosti

„Nejdůležitější dovednost pro jakékoliv dobré uplatnění v budoucnu je schopnost se dále rychle učit nové věci a adaptovat se na to, jak se nám rychle proměňují nároky,“ zdůrazňuje Dombrovský.

Práce nebude stejná: „Nebude zůstávat stejná ani v rámci jedné profese po několik dekád, ani v rámci jedné firmy po dobu 2-5 let. Ti, kteří jsou schopni se rychle učit, si ji udrží nebo se budou moci posouvat na zajímavější pozice.“

Vzdělávání ve firmách: Velký nesoulad

Pouze 15 % zaměstnanců má skutečně kvalitní možnosti vzdělávání: „Řádově 46 % zaměstnanců má možnost se při práci něco učit, jenom třetina z nich to využívá opravdu intenzivně během roku.“

Problém je v motivaci: „Hlavní motivace pro lidi – když už se něco učím, tak chci, aby to vedlo k zajímavější práci za lepších podmínek, ideálně v současné firmě. Až s odstupem je ‚dělat dobře svoji práci tady a teď‘ a s velkým odstupem ‚učím se, protože musím.'“

Realita ve firmách

„80 % vzdělávacích aktivit je spíše plošná, povinná – aby se dělala práce správně, bezpečně podle regulací. Jenom 20 % směřuje k cílenému rozvoju a posunu na zajímavější pozice.“

Výsledek: „Jenom čtvrtina zaměstnanců říká, že má relativně široké možnosti rozvoje a růstu. Jenom 27 % říká, že jejich firma investuje tak, aby měli výhledově lepší možnosti uplatnění. 73 % lidí v práci přinejlepším stagnuje.“

České mzdy: Jsme výkonní jako Španělé, ale máme o třetinu méně

Dombrovský představuje alarmující srovnání: „V HDP na hlavu při zohlednění cenových rozdílů jsme na 91 % průměru Evropské unie. V celkových hodinových nákladech práce jsme na 55 %, v disponibilních příjmech zhruba na polovině.“

Konkrétní srovnání: „Jsme prakticky stejně výkonní jako Španělé, ale oproti Španělům máme o třetinu nižší mzdy, oproti Němcům o více než polovinu.“

Dlouhodobé důsledky

„V dlouhodobém horizontu nás to poškozuje,“ varuje Dombrovský. „Velký nepoměr mezi hodnotou práce a zisky firem, velký odliv kapitálu do zahraničí – to dlouhodobě výrazně podvazuje spotřebu domácností, rozvoj služeb včetně infrastruktury nebo služeb péče.“

Demografické dopady: „Jakmile nás začne dobíhat potřeba péče o stárnoucí populaci, bude to paradoxně více lidí vytěsňovat z práce, protože budou mít černobílou volbu – když je potřeba se o někoho postarat, velmi často žena zůstane doma, protože to bude ekonomicky nejvýhodnější.“

Co dělat: Rady pro zaměstnance i firmy

Pro zaměstnance:

1. Nebojte se měnit práci, dokud můžete vybírat
2. Investujte do celoživotního vzdělávání – i přes úřady práce existují programy pro stávající zaměstnance
3. Zaměřte se na digitální kompetence – budou klíčové napříč profesemi
4. Udržujte si schopnost učit se – nejdůležitější dovednost budoucnosti

Pro firmy:

1. Překonejte předsudky vůči starším zaměstnancům – vydrží déle než absolventi
2. Investujte do rozvoje stávajících lidí – levnější než nabírání hotových specialistů
3. Nezapomenejte na 50+ zaměstnance – mají často stále ambice růst
4. Propojte vzdělávání s kariérním postupem – 80 % vzdělávání je dnes jen povinnost

Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video, kde se dozvíte: 

1. Zabetonovaný trh – Česká republika má nejnižší fluktuaci v Evropě, lidé se bojí dobrovolných změn a ztrácejí konkurenceschopnost.
2. Demografická bomba – Do důchodu odchází ročně 120 000 lidí, přichází jen 100 000 absolventů. Nemůžeme si dovolit ztrácet padesátníky.
3. Předsudky vs. realita – Padesátník vydrží v práci 10 let, absolvent rok a půl. Učenlivost se věkem neztrácí, jen se nevyužívá.
4. Polovina je přehlížená – Firmy nevyužívají potenciál minimálně 50 % zaměstnanců kvůli věku, pohlaví nebo životní situaci.
5. Mzdový paradox – Jsme výkonní jako Španělé, ale bereme o třetinu méně. Dlouhodobě to poškozuje celou ekonomiku.