Děti se učí jazyky lépe, než dospělí? ,,Ne. To je mýtus,‘‘ říká expert

Výuka cizích jazyků prochází v posledních letech zásadní transformací. Podle výzkumů až 40 % studentů, kteří absolvovali program Erasmus, vykazuje menší tendenci k nacionalistickým postojům, zatímco studie lingvistů z univerzity v Lipsku dokládá, že manažeři bez znalosti místního jazyka přicházejí o klíčové sociální aspekty komunikace. To vysvětluje v pořadu Jazykověda na webu FocusOn Miroslav Janík, odborný asistent na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity a zároveň působící na univerzitě v Trevíru. 

Podle Janíka mohou mobilní aplikace jako Duolingo nebo Kubova English s výukou pomoci, klíčovým faktorem je ale podle něj to, co nás baví a v jaké jsme životní situaci. „Když někomu aplikace fungují, je to skvělé. Rozhodně to nemůže škodit. Pro zopakování slovíček a základních gramatických struktur jsou výborné. Mají i úžasnou výhodu v tom, že je máme pořád při ruce,“ říká Janík. Zároveň ale dodává, že zná i lidi, kteří takové aplikace nemají rádi.

Janík připomíná také teorii afektivního filtru od Stephena Krashena z 80. let, která říká, že vše, co se učíme v cizích jazycích, závisí na našich emocích. Proto i zdánlivě nudné drily mohou být efektivní, pokud jsou propojeny s pozitivními emocemi, jak to dokáží právě moderní aplikace.

Méně gramatiky, více komunikace

V akademické sféře panuje shoda, že by se výuka měla méně zaměřovat na gramatiku a více na praktickou komunikaci. Janík to považuje za „otázku za milion“, ale nabízí zajímavý pohled na tuto problematiku.

„Pomohla by změna nastavení mysli v tom smyslu, že gramatika není cíl, ale prostředek. V odborné terminologii se tomu říká jazykový prostředek. Gramatika a slovíčka jsou prostředky k tomu, abychom mohli lépe mluvit,“ vysvětluje Janík. Pokud má student konkrétní komunikační cíl – například popsat, co dělal včera – pochopí, že k tomu potřebuje znát minulý čas.

Janík zdůrazňuje, že na konci výukového procesu by měl žák zažít úspěšně vyřešenou komunikační situaci: „Vždycky by na konci mělo dítě zažít: ‚Teď jsem byl schopen koupit si něco nebo vysvětlit, jaký mám rozvrh.‘ Tedy nějakou komunikační situaci, která je úspěšně vyřešena, bez toho, aniž bychom třeba opravovali chyby.“

Výuka reflektující reálný svět

V dnešní době je klíčové, aby výuka cizích jazyků odrážela reálné situace, ve kterých se studenti pohybují – jako je psaní zpráv na sociálních sítích nebo natáčení videí. Janík tvrdí, že mnoho učitelů už tento přístup aktivně uplatňuje.

„Když bych mohl udělat trochu reklamu na současné učitele, tak bych řekl, že mnozí to dělají. V médiích často slyšíme spíše negativní informace, ale já budu provokativní a řeknu, že spousta učitelů to dělá. Je spousta dobrých angličtinářů, němčinářů, francouzštinářů, ruštinářů a dostává se to do škol,“ říká Janík.

Problémem je podle něj tlak rodičů, kteří často požadují tradiční způsob výuky se zaměřením na slovíčka a gramatiku. „Učitelé, kteří by chtěli být progresivní, to mají složité, ale postupně se to do škol dostává. Vím o spoustě škol, které dělají fascinující projekty,“ dodává. Současnou generaci studentů považuje za mimořádně schopnou v oblastech, jako je tvorba videí a práce s technologiemi.

Integrovaná výuka: jazyk prostřednictvím jiného předmětu

Koncept integrované výuky, kdy se cizí jazyk učí prostřednictvím jiného předmětu (například zeměpisu v angličtině), považuje Janík za funkční, ale v běžném školství za nákladný a prakticky těžko realizovatelný v širším měřítku.

„Potřebujete člověka, který umí například zeměpis, zároveň umí ten jazyk, má tu odbornost a dokáže to předat tak, aby to žáci pochopili,“ vysvětluje Janík. Pro takový systém by bylo potřeba více systematického přístupu ze strany ministerstva školství.

Tento koncept, v angličtině známý jako „Content and Language Integrated Learning (CLIL)“, není nový – existuje už 20-40 let. Janík kritizuje současné „manické“ změny v přístupu k výuce jazyků a navrhuje systematičtější zavádění integrované výuky alespoň na některých školách: „Bylo by fajn, kdyby se například pro sedmou třídu řeklo: Zkusíme to rozvíjet třeba aspoň na některých školách, v angličtině, němčině nebo francouzštině, podle toho, na co se školy zaměřují.“

Mýtus o lepší schopnosti dětí učit se jazyky

Běžně se traduje, že děti se učí cizí jazyky lépe než dospělí. Janík však toto přesvědčení označuje za mýtus. „Taková představa, že děti se učí lépe cizí jazyky, je nesmysl. To je výzkumně dokázaný mýtus, který se prostě šíří,“ vysvětluje.

Tento mýtus má podle Janíka základ v některých teoriích včetně prací Noama Chomského, ale spíše jde o dezinterpretaci těchto teorií. „Ukázalo se, že to tak úplně nefunguje. Člověk se učí jinak, a to je podstatné říci. Děti se učí jinak, protože mají jiný mozek, souvisí to s lateralitou,“ říká Janík a odkazuje na českou studii od kolegů Najvara a Hanušové, která toto téma zpracovává.

Janík také zpochybňuje evropský model, který předpokládá, že se musíme učit jeden jazyk po druhém a pořádně. „My dokonce nemáme ani v mozku centrum jednoho jazyka, centrum angličtiny nebo francouzštiny. Takto to nefunguje,“ vysvětluje. Jako příklad uvádí Srí Lanku, kde lidé běžně žijí ve vícejazyčném prostředí a mluví v každé vesnici jiným jazykem.

Jazykové pobyty v zahraničí a jazyková otevřenost

Jazykové pobyty v zahraničí podle Janíka nepřinášejí jen zlepšení jazykových dovedností. „Myslím si, že od počátku cizí jazyk nebyl tím dominantním cílem. U Erasmus pobytů jde spíše o ukotvování pocitu, že jsme Evropané,“ říká.

Výzkumy ukazují, že studenti, kteří absolvovali Erasmus, jsou otevřenější vůči Evropě a světu a mají menší tendence k nacionalistickým postojům. „Ten jazyk je fajn, někomu to hodně pomůže. Mně to osobně strašně pomohlo, ale nemůžu říci, že pro všechny to bude tak, že se vrátí a budou umět cizí jazyk jako rodilí mluvčí,“ dodává Janík.

Na otázku, zda má smysl učit se německy, když se v Německu lze domluvit anglicky, Janík odpovídá: „Výzkumy lingvistů v Lipsku ukazují, že na manažerské úrovni se komunikace smršťuje na jádro a sociální aspekt se ztrácí, pokud neumíte jazyk dané země.“ Podle něj se prostřednictvím jazyka otevírá i pochopení kultury a životního stylu dané země. „Myslím si, že nahlédnout do kultury, do života lidí jde pouze přes jejich jazyk. To by mělo být posláním výuky cizích jazyků – otevřít dětem dveře do budoucnosti, do celé Evropy,“ uzavírá.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak Miroslav Janík hodnotí konkrétní funkce aplikace Kubova English a její využití umělé inteligence?
2. Jaké konkrétní příklady z praxe uvádí host při diskuzi o integrované výuce?
3. Proč je podle Janíka čeština stejně obtížný jazyk jako jiné jazyky, přestože máme tendenci ji považovat za výjimečně těžkou?
4. Jaký je Janíkův osobní příběh s rakouským kolegou, který se rychle naučil česky?
5. Jak podle hosta přistupují k učení se českému jazyku různé národnosti (Francouzi, Němci versus Angličané a Američané)?