Naučit děti mýt si ruce mýdlem může být někdy problém. A přitom to je velmi důležitá dovednost s dalekosáhlými důsledky. Mytím rukou lze například předejít 40 % případů úplavice a respiračních chorob, a dokonce řadě zbytečných úmrtí. V Indii učil ve škole děti mýt si ruce robot Pepe!
Robot Pepe. Foto: University of Glasgow
Ve venkovských oblastech Indie si pouze 18 % lidí myje ruce mýdlem. Důsledek? Zbytečná onemocnění úplavicí a dalšími infekčními chorobami, tragická úmrtí dětí a spousta ztracených hodin absencí v práci a ve škole. Tuto nedobrou situaci lze změnit nejlépe v dětském věku. A kromě rodiny třeba právě ve škole. Nyní již není třeba, aby učitel stál v umývárně, instruoval žáky a dohlížel na ně, zda si náležitě myjí ruce. Tento úkol totiž může převzít robot.
Amol Deshmukh, badatel z Glasgowské univerzity, se ve spolupráci s indickou vzdělávací institucí Amrita Vishwa Vidyapeetham zabývá využitím robotů při dopravě vody v indických vesnicích. Nyní představil výsledky souvisejícího, ale poněkud jiného výzkumu: je to společenský robot, jmenuje se Pepe a jeho úkolem je u umyvadla zdvořile dětem připomenout, že si mají umýt ruce, a proadit jim, jak na to.
Robot Pepe je jednoduchý a levný, vyrobený většinou z akrylu. Provedený je ve světle zelené barvě, neboť ta údajně evokuje zdraví a čisté prostředí. Tvar ruky se nabízel sám a jedinými pohyblivými součástmi jsou oči se dvěma stupni volnosti. Proč oči? Lidé totiž s vyšší pravděpodobnosti dělají věci, které považují za správné, tehdy, když je někdo pozoruje, byť by to byl robot. A robot je skutečně pozoruje – malou kamerou, která sbírá obrazová data. Sedí ve školní umývárně v jedné vesnické škole v Indii, kterou navštěvují děti od 5 do 10 let. Připomíná dětem, že si po použití toalety a před jídlem mají umýt ruce, a ukáže jim sedm kroků správné očisty. A když do něj nějaké dítě třeba strčí, tak se dokáže i ohradit slovy: „Nesahej na mě!“ Zajímavé bylo také zjištění, že spousta dětí na robota mluvila.
Zobrazení a animaci Pepeho úst zajišťuje displej telefonu a konstrukce zahrnuje také reproduktor. Zajímavé je samotné jméno, které sice může připomínat českého Pepíka, ale bylo zvoleno po konzultaci s místními jazykovými odborníky tak, aby se snadno dalo vyslovit, ale zároveň bylo nezvyklé, a aby nevyvolávalo žádné konotace, například nenaznačovalo konkrétní pohlaví. Pepe mluví místním jazykem, tedy malajálamštinou, nikoli však prostřednictvím umělé inteligence – jeho výroky jsou předem naprogramované. Robota ovládá dálkově výzkumník, který určuje, co má robot říct a kdy to má říct. Pepe stojí necelých 100 amerických dolarů, a pokud by se vyráběl ve větších sériích, cena by byla ještě nižší.
Robot se testoval pouhé tři dny, ale dokázal ve škole zvýšit četnost mytí rukou o téměř 40 %, také se zlepšila důkladnost mytí. Po šesti dnech, kdy robot už ve škole nebyl, se sice řada žáků vrátila k původním návykům, ale celková úroveň hygieny se výrazně zvýšila.
A další směr vývoje podobných sociálních robotů? Rozvoj responzivního chování pomocí strojového učení, lepší slovní i neverbální interakce, důkladnějši analýza změny chování, kterou robot způsobil. A možná se dočkáme i domácího robota, který nás upozorní, že je třeba na záchodě dát dolů prkénko. Či podobné věci, které z nějakého důvodu neděláme, ale měli bychom.
Autor: Petr Bílek
