Robot jménem Pepper dokáže s lidmi konverzovat v závislosti na jejich zájmech. Právě má za sebou testovací období a chystá se na svou první misi: pomoct přetíženým lidským pracovníkům v domovech pro seniory a jiných sociálních zařízeních.
Řečeno lapidárně, Pepperův čas přichází hlavně ve chvílích, které už lidé z pochopitelných důvodů nejsou schopni pokrývat: ať už jde o večerní a noční provoz, nebo nedostatečnost způsobenou chybějícím personálem.
Zahraje písničku i připomene, že je čas vzít si lék
První a základní funkcí tohoto robota totiž je dělat seniorům a dalším potřebným nezbytnou společnost, která vede k lepší duševní kondici a celkovému zdravotnímu stavu. Na okolečkované platformě se umí samostatně pohybovat, dokonce zvládá vyjadřovat pomocí rukou jednoduchá gesta.
Především je ale Pepper takzvaně kulturně kompetentní – to znamená, že na základě vstupního programování je schopný se učit rozpoznávat zájmy a osobní pozadí obyvatel sociálních zařízení. Díky tomu zvládá základní konverzaci, může přehrát oblíbenou hudbu nebo připomínat, že je čas vzít si lék.
„V samotné Velké Británii žije 15 000 lidí ve věku nad 100 let a jejich počet jen poroste,“ tvrdí ve vyjádření pro Guardian Irena Papadopoulos, profesorka transkulturního ošetřovatelství na Univerzitě v Middlesexu. „Inteligentní roboti se schopností sociální asistence, určení pro starší lidi, mohou pomoct snížit napětí v nemocnicích a pečovatelských domech.“
Je si ale vědomá, že cesta k efektivnímu fungování bude ještě dlouhá, nemusí přitom znamenat existenční ohrožení pro lidské pracovníky. „Nikdo nemluví o tom, že by roboti nahradili lidi – analýza ukazuje, že k tomu máme daleko, na druhou stranu ale už můžeme vidět, že roboti mohou být přínosem pro současný sociální systém. I když výsledky odhalují, že náš experimentální robot byl sice o něco více kulturně kompetentní, také vidíme, že je zde ještě spousta prostoru pro zlepšování.“
Je zatím trochu povrchní
Testy ve Velké Británii a Japonsku vyjevily, že senioři, kteří v pečovatelských domech byli v kontaktu s roboty až 18 hodin v průběhu dvou týdnů, vykazovali významné zlepšení jejich mentálního zdraví. Pokud jde o pocit samoty, bylo pozorováno mírné zlepšení, ke zhoršení nedocházelo.
Jako nedostatky robotů účastníci experimentu vyhodnotili, že konverzace s nimi je povrchní a postrádá tematickou pestrost. Také jim vadilo, že roboti nemají výraznější osobnost, neprojevovali dostatečnou kulturní citlivost a pohyby jejich rukou a hlavy občas působily rušivě.
Autor: Petr Pláteník
