Světový obranný průmysl ročně přetočí 3,7 bilionu amerických dolarů — a 20 až 40 firem z celého světa ovládá zhruba 60 procent tohoto trhu. V České republice toto odvětví zaměstnává přibližně desetinu pracovníků oproti automotive, ale Pavel Tuček, viceprezident Czechoslovak Group pro pozemní obrannou techniku a šéf inovací Excalibur Army, je přesvědčen, že obranný průmysl dnes přebírá roli lídra inovací. V podcastu TECH talk s Tomášem Rudlem vysvětluje, proč levný dron způsobil technologický paradox, s nímž se celé odvětví musí vyrovnat, jak si firma poradí s tím, že výrobek dodaný dnes musí být servisovatelný i v roce 2056 — a kde vidí největší riziko pro budoucnost českého průmyslu jako celku.
SpotifyAutomotive táhl technologický vývoj posledních dvacet let. Tlačil na snižování cen elektroniky, masovým nasazením technologií umožnil jejich průnik do každého výrobního odvětví a financoval výzkum, jehož výsledky teprve postupně sklízel zbytek průmyslu. Tuček, který prošel oběma prostředími, vidí nyní přelom.
„Obranný průmysl dnes nese obrovskou morální zodpovědnost za technologický rozvoj. Finanční břemeno inovací, které tak dlouho táhl automotive, se přesouvá. Je dobře, že to tak chvilku bude — automotive potřebuje prostor k vlastní transformaci,“ říká Tuček.
Výhoda defense oproti automotive v kontextu inovací je strukturální: zatímco automotive potřeboval technologii dostat do stovek tisíc kusů sériové výroby, aby cena klesla na přijatelnou úroveň, obranný průmysl dokáže adoptovat technologie v raném, dražším stádiu vývoje. Unikátnost a spolehlivost mají v defense větší váhu než cena.
Od houfnic po ženijní mosty
Excalibur Army se pohybuje v segmentu pozemní techniky — kolová a pásová vozidla a jejich nástavby. Tuček popisuje šíři tohoto portfolia: od dělostřeleckých vozidel přes raketomety a minomety až po inženýrská a speciální vozidla, komunikační platformy a systémy protivzdušné obrany.
„Za jeden z nejvýznamnějších výsledků považuji technická vozidla — mosty a vyprošťovací vozidla. Je to typický příklad toho, kdy se semkne parta lidí a vymyslí opravdu skvělý produkt. V době, kdy to vznikalo, to byl masterpiece. A ta mohutnost produktu, jak jdete s takovými věcmi na technický limit — to je pohled, který vás nepřestane fascinovat,“ popisuje Tuček.
Symbolem technologické výjimečnosti skupiny je ale houfnicový program. Výroba samohybné houfnice vyžaduje zvládnutí matematiky, fyziky, materiálových věd i mechaniky současně — a schopnost celý životní cyklus takovéto platformy udržet po desetiletí. Za klíčový podvozkový základ považuje Tuček technologii Tatry: centrální nosná roura a nezávislé zavěšení všech náprav jsou kombinací, která nemá ve světě ekvivalent.
Dron vs. tank
Jeden ze zásadních témat letošního roku v oblasti vojenských technologií je asymetrická hrozba levných bezpilotních prostředků. Tuček ji nepojmenovává jako nevyřešitelný problém — ale přiznává, že svět vojáků i konstruktérů překvapila.
„Je to pro mě životní paradox. Levná a snadno vyrobitelná technologie dnes dočasně dominuje nad inženýrsky dokonalou a léta vyvíjenou technikou. Myslím, že je to dáno momentem překvapení — nikdo to nepředvídal. Přijde efektivní řešení, tato nerovnováha se smaže. Ale zatím se všichni snažíme vyřešit, co nás dostihlo nepřipravené,“ říká Tuček.
Odpovědí není jeden produkt ani jedno řešení. Tuček předpokládá, že kombinace několika přístupů — od elektronického rušení přes fyzickou ochranu a kinetická protiopatření — vrátí rovnováhu. Klíčové je, aby tato odpověď přišla dostatečně rychle a v modulárním provedení, které lze průběžně aktualizovat.
Třicet let na součástky
Obranná technika se od spotřebního zboží liší v jednom zásadním parametru: délce životního cyklu. Automotive počítá s modelem zhruba deseti let, po nichž aftermarket funguje do značné míry samostatně. Defense pracuje s horizontem dvaceti až třiceti let aktivní zodpovědnosti výrobce.
„Svět se zrychluje. A vy přesto musíte třicet let zajišťovat, aby vaše zařízení bylo ve stoprocentní kondici. Neexistuje, že by nebylo. Pokud dnes dodáte produkt zákazníkovi, musíte být v roce 2056 schopni dohledat každou jeho součástku,“ vysvětluje Tuček.
Tento požadavek klade mimořádné nároky na systém řízení dodavatelského řetězce, dokumentaci a technologické záznamy. Tuček vidí v tomto kontextu přirozenou roli augmentované reality a digitálních servisních nástrojů: vzdálená diagnostika, virtuální podpora a digitální dokumentace jsou pro třicetiletý provoz klíčové — a jsou zároveň oblastí, kde lze technologický náskok oproti konkurenci budovat.
AI a automatizace není inovace, ale nutnost
Tuček dělí otázku automatizace a robotizace do dvou rovin: výrobní procesy a produktová rovina. A k oběma přistupuje pragmaticky.
„Robotizaci a automatizaci výrobních procesů bych dnes nepovažoval za inovaci. Je to spíš ukazatel vyspělosti výrobního procesu — musíte to mít, protože jinak neobstojíte. Na produktové rovině je to ale jinak. Tam automatizace a robotizace hraje prim a bude rozhodovat o budoucím technologickém směřování,“ říká Tuček.
Umělou inteligenci odmítá přehlížet v obou rovinách — a nabízí strukturovaný pohled. V produktové rovině vidí AI jako cestu ke schopnosti systémů rozhodovat bez operátorského zásahu — a otázka není, zda to je technologicky možné, ale kde leží etická a operační hranice autonomního rozhodování. Ve výrobní rovině zdůrazňuje nutnost koordinátora, který stanoví priority nasazení: AI napříč padesáti aplikacemi naráz není cesta, efektivní selekce ano.
Deficit technicky vzdělaných lidí
Téma technického vzdělávání se vrací v každém rozhovoru o průmyslu. Tuček přichází s přesnou diagnózou: problém není v kapacitě škol, ale v poptávce studentů.
„Máme paradoxně velké portfolio technicky orientovaných škol. Technicky vzdělaných absolventů by mělo být relativně hodně. Ale jejich počet výrazně zaostává za potřebami průmyslu. Chyba není v nabídce škol ani v jejich rozpočtech — ty jsou nástroje, které reagují na poptávku. Chyba je v tom, že studentů, kteří techniku chtějí studovat, je příliš málo. Na tu otázku bychom si měli odpovědět jako společnost,“ říká Tuček.
Excalibur Army a CSG Group samy budují vlastní odpověď: spolupráce se středními a vysokými školami, talentové programy, podpora soutěží a duální vzdělávání. Tuček vede doktorandy s cílem, aby část z nich přešla přímo do inovačních týmů firmy jako hotovi absolventi. Říká to otevřeně: čekat na legislativní řešení shora je zbytečné.
Riziko závislosti na technologiích třetích stran
Na otázku, co českou průmyslovou vizi nejvíce ohrožuje, Tuček odpovídá bez váhání. Není to nedostatek kapitálu ani špatná legislativa. Je to strukturální závislost na klíčových technologiích ze zahraničí.
„Pokud se váš produkt stane pouze složeným z technologií třetích stran, dostanete se na hranu udržitelnosti. V České republice na samotné montáži neobstojíte — přidanou hodnotu musíte budovat sami. Na začátku produktového procesu technologickým scoutingem a podporou lokálních dodavatelů, na konci schopností se po celou dobu životního cyklu starat o zákazníka,“ varuje Tuček.
Globalizace posledních dvaceti let vytlačovala lokální dodavatele ve prospěch globálně nejlevnějšího řešení. Tuček vidí zásadní obrat: lokalizace hodnotového řetězce se z okrajového postoje stala strategickým imperativem — a obranný průmysl je odvětvím, kde to zákazníci i regulátoři vyžadují nejdůrazněji.
Rok 2050 a 2100: stírání hranic fyzického a digitálního
Na závěr rozhovoru Tuček přijal výzvu odhadnout svět dalších desetiletí. Nesnaží se o sci-fi vizionářství — nabízí koherentní extrapolaci trajektorie, která je podle něj měřitelná.
„Od parního stroje k počítačům, od počítačů k samoříditelným vozidlům. Ta období se dramaticky zkracují. Klíčový odhad pro rok 2050: data budou fungovat v reálném čase a začne se stírat rozdíl mezi fyzickým a digitálním světem. V roce 2100 to nedokáže předvídat nikdo — ale to, co se stihlo za posledních 70 let, dává tušit, že se za dalších 70 let změní nesrovnatelně víc,“ říká Tuček.
Celý rozhovor s Pavlem Tučkem si poslechněte v podcastu TECH talk s Tomášem Rudlem, kde se ještě dozvíte:
- Jak obchodní tým funguje jako hlavní zdroj informací o zákazníkových potřebách — a proč Tuček říká, že ten nejlepší kontakt inovátora je obchodník, nikoliv vývojář
- Zda a za jakých podmínek by Czechoslovak Group mohla vstoupit do vývoje hlavního bojového tanku (MBT) — a proč si Tuček myslí, že žádná firma to nezvládne sama
- Proč implementace ERP systému přivede každou firmu na hranu únosnosti — ale co nastane, jakmile se to povede
- Jak CSG spustila akcelerátor pro ~200 malých a středních firem, které chtějí vstoupit do dodavatelského řetězce obranného průmyslu
- Proč Tuček spoluvlastní basketbalový klub BK Olomoucko — a co ho na sportu přitahuje stejně jako na inovacích