„Uhlíkovou stopu“ vymyslely ropné společnosti

Zdroj: Pixabay
Ekologie 05. 08. 2022

„Uhlíkovou stopu“ vymyslely ropné společnosti

Už je to téměř dvacet let, co ropný gigant BP vydal kalkulačku, která měla lidem pomoci zjistit, jakým způsobem se do jejich životů, od dojíždění do práce až po nákup potravin, dostává uhlík. Podle agentury Bloomberg byla tato kampaň velmi úspěšná: zpopularizovala samotnou myšlenku individuální „uhlíkové stopy“ a odpovědnost přenesla na jednotlivce.

Rok 2000 rozdmýchal otázky kolem klimatické krize. Tehdy hurikán Katrina zaplavil New Orleans, čímž se změna klimatu dostala do popředí zájmu největšího světového znečišťovatele a největší ekonomiky. Bývalý americký viceprezident Al Gore uvedl svůj oscarový film Nepříjemná pravda a v Kongresu se začaly objevovat snahy o schválení klimatické legislativy (v roce 2010 se to nepodařilo, a zdá se, že se cyklus právě opakuje). Dnes je rámec individualizované uhlíkové stopy všudypřítomný: díky síle kampaní, jako je ta společnosti BP (která stále existuje), byste si mohli myslet, že břemeno řešení krize leží přímo na vašich bedrech.

„Vtažení spotřebitelské volby do centra klimatických výsledků pomohlo ropným společnostem vypadat spíše jako součást řešení než jako součást problému,“ řekl agentuře Bloomberg Duncan Meisel, ředitel aktivistické kampaně Clean Creatives, která tlačí na inzerenty, aby přerušili vazby s fosilními společnostmi.

„Myslím, že se na to můžete dívat jako na způsob, jakým se společnost BP, a obecněji ropný průmysl, snaží využít část té opravdu intenzivní energie a hybnosti směrem k opatřením v oblasti klimatu a nasměrovat ji tak, aby to nemělo dopad na jejich hospodářské výsledky,“ dodal Meisel.

Za klimatické problémy můžeme všichni – jednotlivci i firmy

Dnes, stejně jako před 20 lety, jsou nejdůležitějším způsobem boje proti změně klimatu systémová a rozsáhlá opatření, jako je přijetí agresivních klimatických politik vládami a odklon společností od fosilních paliv. Skutečnost, že společnost Big Oil zpopularizovala myšlenku individuální odpovědnosti, však neznamená, že není pravdivá představa, že lidé mohou něco změnit. Falešná dichotomie spočívá v tom, že si myslíme, že odpověď je buď jedno, nebo druhé.

„Odpovědnost nese každý člověk a každá instituce. Jako jednotlivci bychom si měli klást otázku: Co mohu udělat, abych pomohl vytvořit podmínky, za kterých bude svět schopen velké systematické změny, kterou tak naléhavě potřebujeme?“ ptá se Mike Berners-Lee, profesor životního prostředí na Lancasterské univerzitě ve Velké Británii.

„Jednou z velkých pák je volit politiky, kteří berou změnu klimatu vážně. Další, pokud si to můžete dovolit, je utrácet své peníze za ekologičtější výrobky a služby. Kromě toho, že tím snížíte své osobní emise, pomůžete tím normalizovat používání takového zboží ve své komunitě,“ říká Berners-Lee.

„Navíc kupní síla vysílá podnikům signál, že podporujete jejich investice do světa šetrného ke klimatu. To potvrzují i průzkumy veřejného mínění. Už léta se ptáme: Odměnili byste, nebo potrestali společnosti za jejich činnost?“ uvádí Anthony Leiserowitz, ředitel Yaleova programu pro komunikaci o změně klimatu, jehož tým zjistil, že roste spotřebitelská základna, která „odměňuje a trestá společnosti za jejich činnost nebo nečinnost v oblasti změny klimatu“.

Jsme ekologickými pokrytci

Podle Leiserowitze by to chtělo dělat ještě více lidí, ale nevědí jak. „Když jsme se zeptali ‚Proč to neděláte vy?‘, odpověď číslo jedna s přehledem zněla: ‚Nevím, jaké společnosti mám odměňovat nebo trestat‘,“ vysvětlil Leiserowitz.

Přijímání individuálních opatření také dává lidem prosazujícím systémové změny větší autoritu.

„Jsme pokrytci, pokud jen žijeme životním stylem s vysokými emisemi a přitom mluvíme o potřebě zastavit emise oxidu uhličitého,“ myslí si John Cook, pracovník výzkumného centra pro komunikaci o změně klimatu na Monash University. „To snižuje naši účinnost jako hlasatelů, protože nejsme důslední,“ doplnil Cook.

Nedávný výzkum dodává významu individuální odpovědnosti za klima novou váhu. Spotřebitelé v bohatých zemích, zejména ti superbohatí, jsou tak neúměrně zodpovědní za klimatické změny, že jejich osobní rozhodnutí mají globální důsledky.

K vyřešení klimatické krize nedojde, pokud každý – včetně velkých společností vyrábějících fosilní paliva – nesníží svou vlastní znečišťující stopu. Ale individuální opatření, jak říká Cook, jsou „jedním kouskem“ koláče klimatických opatření. Je to také část, kterou můžete ovlivnit.

Autor: Jiří Böhm

Další články