8 z 10 Čechů bydlí ve vlastním. Jak bude bydlet nejmladší generace?

Foto zdroj: Focuson.cz
Byznys 09. 03. 2022

8 z 10 Čechů bydlí ve vlastním. Jak bude bydlet nejmladší generace?

Vlastní bydlení je čím dál dražší a je potřeba na něj myslet co nejdříve. Zásadní roli hrají i rodiče, kteří by svým dětem měli šetřit už odmala, říká Jiří Šedivý, tajemník Asociace českých stavebních spořitelen.

Jak vidíte budoucnost bydlení Čechů? Ve vlastním, nebo v pronájmu? 

Jednoznačně ve vlastním. Historicky Češi patří k národu, který chce vlastnit nemovitosti, a proto i většina bydlí ve vlastní nemovitosti. Nemyslím si, že by se to v příštích letech mělo dramaticky proměnit.

Z vašich statistik vyplynulo, že 8 z 10 Čechů bydlí ve vlastním, takže očekáváte, že se to nezmění ani v následujících letech, vzhledem k tomu, co se děje na trhu? 

Možná, že tento podíl poklesne. Za tím budou především ekonomické limity toho daného člověka. Na druhou stranu je řada důvodů, proč se Češi rozhodují pro vlastní bydlení, a z tohohle hlediska si nemyslím, že se situace v příštích letech nebo v příštím desetiletí dramaticky změní. Zůstane nám dominance bydlení ve vlastním. 

Pořídit si v dnešní době bydlení je složitější, dražší. Jak se na tuto skutečnost díváte? Může změnit pohled mladých lidí na to, jak budou bydlet? 

Je to asi tak, že je mohou podmínky donutit k tomu, aby nebydleli, tak jak si vysnili oni, nebo dokonce jejich rodiče. Ale není na tom nic špatného. Já nepovažuji nájemné za stigma. Může za tím být rozhodnutí, může to být přechodný stav, kdy nemám na vlastní. Bohužel tak to je. 

Jak je to v okolních zemích? Například v Německu je poměr téměř vyrovnaný půl na půl. Proč je to jinak než u nás?

Roli hraje tradice a já osobně si myslím, že podstatnou roli sehrává kvalita vztahu nájemce a pronajímatele. Pokud mi nájemní vztah bude garantovat bezproblémové bydlení, nebudu se muset s nikým dohadovat, kdo co má opravit, kdo má hradit příslušnou opravu. Pokud budu v nájemném bydlení spokojený, tak samozřejmě poroste podíl nájemního bydlení i u nás. Ovšem zeptejte se svých známých, kteří v pronájmu bydlí. Mnoho z nich říká, že nejsou spokojení nebo řeší problémy. Podle mě je to jeden z ukazatelů, které nacházíme ve vyspělejších zemí s větším podílem nájemního bydlení. Lidé v těchto zemích mají vztahy, objektivně řečeno, na vyšší úrovni než u nás či ve východní části Evropy.  

Je to způsobeno tím, že východ Evropy má za sebou jinou historii než západ? 

Podle mě je to dáno historií. Dejme tomu, posledních několika desítek, padesáti nebo sta let té země. 

Co byste poradil lidem v produktivním věku, kteří otázku bydlení řeší? 

V momentě, kdy se člověk rozhodne, že bude řešit bydlení, tak bych si dovolil říct, že už je hodně pozdě. Na vlastní bydlení je potřeba myslet co nejdříve. Děti, když dorostou a přijdou do produktivního věku, nebo někdy už při studiu jsou vděčné za to, že na ně rodiče mysleli. Také je samozřejmě rozdíl, v jaké sociální vrstvě se pohybují. Jednoznačně ale platí, že když chci vlastní bydlení, musím na to myslet co nejdříve. Nebo ještě lépe, když na to myslí za mě rodiče. 

Takže je to otázka rodičů, aby dětem spořili jakýmkoliv způsobem a ty to poté převzaly?

Já to vidím jako jednu z nejběžnějších cest k tomu, jak si zařídit vlastní bydlení. Samozřejmě, například úspěšní studenti nebo úspěšní budoucí zaměstnanci s nadstandardními příjmy by toto řešit nemuseli, ale zpravidla to řeší ještě odpovědněji než ti, kteří na bydlení v budoucnu nebudou mít a mají s tím problémy.  

Jedna věc je sen, druhá věc je realita. Myslíte si, že tady bude nějaká část populace, například ve větších městech, kde kvůli vysoké cenně lidé celoživotně zůstanou v nájmech? 

Určitě tady nějaká část bude. Dle mého bude muset každý sám zvážit, jestli potřebuje bydlet v těch „atraktivních“ lokalitách, nebo pro něj není přijatelnější variantou za bydlení zaplatit méně a dojíždět. Vše má svá pro a proti, to je jasné, ale každý si to musí rozhodnout sám.

V poslední době si všímám trendu, kdy i developeři staví objekty, které pak budou využívat jako nájemní bydlení. Je to trend, který se bude prohlubovat, nebo je to způsobeno tím, co se děje na trhu? 

Může to být trend a cesta pro ty, kteří nemají na to, aby dosáhli na hypotéku. Také to může být cesta pro ty, kteří preferují nájem. Na druhou stranu já si nemyslím, že tady bude dominovat ze strany developerů investování do nájemních bytů. A v podstatě postupné splácení těch investic v horizontu desítek let prostřednictvím nájmu.

Řeší se nedostatek bytů. Vidíte to také jako problém, nebo myslíte si, že se to dá vyřešit?

Vyřešit se to dá. Řešení ale není mávnutí kouzelným proutkem. Nevyřeší to jedno opatření. Příčiny musíme postupně odstraňovat. Jsou to právní aspekty výstavby. Důsledkem je například relativně nízká výstavba. I když se to v posledních letech trošku zlepšilo, je to stále málo. Jednoznačně vidíme nízkou nabídku nemovitostí na trhu a poptávka ji převyšuje, tlačí ceny nahoru. Cest k tomu, jak to zlepšit, je několik. Myslím si, že pokud to mají být úspěšná opatření, tak to musí být jejich mix.

Jak se díváte na možnost, že město má určitý bytový fond a ten pronajímá svým občanům. Funguje to například v Berlíně. Myslíte, že podobná forma by mohla fungovat u nás?

U nás na to dnes nejsou podmínky, protože obce vlastní minimum bytového fondu. Pokud by se situace změnila, ale to se nestane během pár let, tak by si to města mohla dovolit. Dnes to nepřipadá v úvahu, ale já v tom vidím cestu, jen je to na dlouhou dobu. Posílí to stabilitu nabídky v rámci bytového fondu nebo bydlení. A systém se „opře o další nohu“.

Jaká bude realita pro nejmladší generaci? Z průzkumů vám vychází, že Češi budou stále preferovat bydlení ve vlastním. Myslíte si, že by se mohl změnit postoj k vlastnímu u nejmladší generace? 

Myslím si, že se v průběhu let trochu promění jejich pohled. Budou bydlení vnímat jako jednu ze zásadních podmínek kvalitního života. Neříkám, že musí bydlení vlastnit. Na druhou stranu, při dnešní vysoké míře vlastnictví bytů bude postupně přecházet odpovědnost na mladší generaci. Ať už to bude formou dědictví, dalších prodejů, dohod v rodině, či sňatkem.

Myslíte si, že ti nejmladší jsou na to připraveni? Možná se dotýkáme i určité finanční gramotnosti.  

Řekl bych, že jsou z určitých úhlů pohledu mnohem lépe připraveni než třeba má generace. Ale samozřejmě se budou muset ještě poučit, nabrat životní zkušenosti, aby se rozhodli tak, že budou spokojeni. 

Autor: redakce

FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.

Další články