Výbuchy, bahno a figuranti po amputacích. Takhle se v Česku trénuje záchrana života

Kouř, tma a figuranti po skutečných amputacích. Dvanáct hodin v terénu, přes sto zapojených lidí a scénáře, které mají zaskočit i profesionály. Záchranář s patnáctiletou praxí a instruktor přednemocniční péče Michal Motyčka v pořadu Přežít na platformě FocusOn.cz vysvětluje, proč zamrznout může úplně každý, jak se z interního taháku jeho týmu stal produkt, který si objednávají elitní útvary s požadavkem, aby šel v případě nutnosti spálit, a proč sebelepší kartička nikdy nenahradí praktický výcvik.

Spotify

MEDCUP vznikl jako menší studentský projekt. Postupně se však proměnil ve specializovanou soutěž určenou příslušníkům ozbrojených složek, kteří v týmech řeší simulované situace s větším počtem zraněných. Nejde přitom pouze o srovnávání výkonů. Důležitou součástí je také vzájemné poznávání jednotlivých složek a další vzdělávání v přednemocniční péči.

,,Medcup je soutěž, ve které mohou ozbrojené složky v rámci přednemocniční péče porovnávat své schopnosti, vzájemně se poznávat a dále se vzdělávat,“ vysvětluje Michal Motyčka. Právě příslušníci těchto složek jsou podle něj často mezi prvními, kdo se při závažném incidentu setká se zraněnými a musí začít jednat ještě před příjezdem zdravotnické záchranné služby.

Projekt má dnes podle Motyčky patnáctiletou tradici. Řada účastníků se na něj navíc vrací dlouhodobě. ,,Velká část lidí, kteří k nám jezdí od začátku, dnes působí v elitních složkách. Někteří se do nich dostali už díky Medcupu,“ říká. Soutěž proto nevnímá jako jednorázovou událost. S některými složkami tým spolupracuje průběžně a poskytuje jim podporu i při dalším výcviku.

Čtyřicet osm soutěžících a více než 12 hodin v terénu

Kapacita soutěže je standardně nastavena na 12 čtyřčlenných týmů, tedy celkem 48 soutěžících. Čtyřčlenné složení vychází podle Motyčky z běžného uspořádání týmů v ozbrojených složkách, které se mohou dále rozdělit na dvojice. Zájem přitom převyšuje počet dostupných míst. ,,Soutěž je standardně připravena pro 12 týmů a bývá velmi rychle naplněná. Také letos máme znovu plno,“ uvádí.

Samotný výcvik obvykle trvá 12 hodin, někdy i déle. Týmy začínají ráno a až do večera nepřetržitě procházejí jednotlivými modelovými situacemi. Musejí se orientovat v terénu, správně vyhodnotit stav zraněných, rozdělit si práci a poskytovat péči v rozsahu svých kompetencí. Součástí mohou být také úkoly za tmy, práce s nočním viděním, svítilnami nebo pod červeným světlem.

Výraznou položku představuje personální zajištění celé akce. Vedle 48 soutěžících pracuje na Medcupu přibližně deset členů organizačního týmu a dalších zhruba 50 až 60 lidí, kteří vystupují jako figuranti nebo zajišťují další podporu. Celkem tak může být do jednoho ročníku zapojeno více než sto lidí.

,,Snažíme se situace připravovat co nejrealističtěji. Používáme kouř, výbuchy, tmu, déšť i bahno. Cvičíme v bunkrech, v terénu i ve výškách,“ popisuje Motyčka. Organizátoři už do scénářů zařadili například havarované vozidlo, práci v ochranných maskách nebo figuranty po skutečných amputacích. Pro účastníky, kteří se s podobně realistickým zraněním setkají poprvé, může jít o silný stresový moment.

Zamrznout může laik i profesionál

Jedním z hlavních témat rozhovoru byla chybovost ve stresu. Motyčka upozorňuje, že krátkodobé zaváhání nebo úplné zablokování není vyhrazeno pouze lidem bez zkušeností. Překvapivá situace může zaskočit také profesionála, který se s krizovými zásahy setkává pravidelně.

,,Zamrznutí je věc, která se může stát úplně každému. Je jedno, jestli to děláte denně jako profesionál, nebo máte pouze kurz první pomoci,“ říká. Rozdíl podle něj spočívá především v tom, jak rychle se člověk dokáže v situaci zorientovat a vrátit se k naučenému postupu. Zkušený záchranář může zaváhat na několik vteřin, zatímco člověk bez praxe může zůstat zcela paralyzovaný.

Ani patnáct let u zdravotnické záchranné služby podle Motyčky neznamená, že člověka už nic nepřekvapí. Nejnáročnější jsou pro něj zásahy u dětí, které považuje za mimořádně těžké také pro ostatní složky. Přesto zdůrazňuje, že cílem nemůže být absolutní odstranění omylů. ,,Chybám se nevyhneme, ale můžeme je minimalizovat,“ shrnuje.

Z interního taháku vznikl samostatný produkt

Právě snaha o omezení chyb stála u vzniku karet Life Safe Cards. Motyčkovo občanské sdružení kromě Medcupu zajišťuje zdravotní podporu při velkých airsoftových akcích a výcviku ozbrojených složek. Ne všichni členové týmu jsou profesionální záchranáři, kteří každý den slouží v sanitce. Organizace proto potřebovala jednotný a snadno použitelný systém.

,,Abychom co nejvíce omezili chybovost, začali jsme vytvářet kartičky. Původně byly určené pouze pro náš tým, ale postupně je začali chtít i další lidé a přibývaly požadavky na nové varianty,“ přibližuje Motyčka. Z původní interní pomůcky se tak postupně stal produkt určený různým profesním i civilním skupinám.

Vývoj je rozdělen mezi několik lidí. Motyčka připravuje odborný obsah, další člen týmu jej převádí do přehledného grafického rastru a třetí zajišťuje výrobu. Výsledkem je sada o velikosti platební karty, kterou lze uložit do kapsy, peněženky, pouzdra u lékárničky nebo připevnit k další výbavě. 

Vlastní série má policie, armáda i hasiči

Portfolio se postupně rozšířilo daleko za původní zdravotnické postupy. Vlastní série podle Motyčky využívá policie i armáda. Hasičský záchranný sbor má dokonce několik variant přizpůsobených jednotlivým specializacím, například výškovým lezcům, chemikům nebo potápěčům.

Část nabídky není určena veřejnosti. Specializované policejní a další služební karty si může zájemce pořídit pouze po doložení služebního oprávnění. Důvodem je, že obsahují informace vytvořené pro konkrétní útvary, které tým nechce volně zpřístupňovat. ,,Některé karty jsou vyhrazené. Koupit si je lze pouze na základě služebního průkazu,“ vysvětluje Motyčka.

Vedle profesionálních sad vznikají také karty pro rodiče a pedagogy. Obsahují například orientační informace k běžně dostupným přípravkům. Tým připravuje rovněž varianty pro lidi s chronickými onemocněními, v rozhovoru Motyčka zmiňuje například epilepsii. Produktová řada se tak rozšiřuje podle konkrétních situací a potřeb jednotlivých skupin uživatelů.

Čitelnost v noci a možnost zničení

Podobu produktu neurčuje pouze množství informací, ale také prostředí, ve kterém se má používat. Jednou z funkcí je čitelnost prostřednictvím nočního vidění. Podle Motyčky navíc gravírované prvky za snížené viditelnosti mírně svítí. U sad pro vybrané útvary hrála roli také možnost rychlé fyzické likvidace. Karty lze rozlámat nebo spálit. ,,Dodávali jsme je i některým elitním útvarům, které požadovaly, aby bylo možné karty v případě potřeby zlikvidovat,“ říká Motyčka.

Obsah přitom není neměnný. Motyčka průběžně sleduje doporučené postupy a jednotlivé série aktualizuje. ,,Nefunguje to tak, že jednou uděláme kartičky a tím je vše hotové. Neustále sleduji doporučené postupy, podle kterých pracujeme, a obsah upravujeme tak, aby zůstal aktuální,“ zdůrazňuje. Uživatelé si mohou nechat doplnit také znak útvaru, přezdívku nebo vlastní motiv.

Zásilky zamířily do USA a Litvy, přibyly další jazykové verze

Z původně českého projektu se stal produkt s mezinárodním dosahem. Nejvzdálenější objednávky podle Motyčky směřovaly do Spojených států a Litvy. Karty už vznikly v angličtině, slovenštině, maďarštině a španělštině. 

Při překladech tým spoléhá na rodilé mluvčí, protože nepřesná formulace může u zdravotnického nebo bezpečnostního postupu změnit význam instrukce. Praktickou využitelnost karet si Motyčka ověřil také přímo při výjezdu k civilnímu pacientovi. ,,Bylo zajímavé vidět, že kartičky ležely vedle něj a pán postupoval přesně podle nich,“ vzpomíná.

Bez praktického kurzu zůstává karta jen kusem materiálu

Motyčka opakovaně zdůrazňuje, že karty nejsou učebnicí ani samostatným návodem pro člověka, který nikdy neabsolvoval výcvik. Mají připomenout postup ve chvíli, kdy uživatel pod tlakem ztratí orientaci nebo si není jistý pořadím jednotlivých kroků. ,,Kartičky vám nikdy neřeknou, co máte dělat, pokud to nevíte a nemáte za sebou nějaký kurz,“ upozorňuje.

Za nejpřínosnější považuje kurzy postavené na praktickém nácviku. Samotné hodiny v učebně nebo sledování videí podle něj člověka na stresovou situaci dostatečně nepřipraví. ,,Opravdu kvalitní kurz je praktický. Když potom v reálné situaci zamrznete, karty vám mohou pomoci, ale nejsou učebnicí. Jsou tahákem,“ vysvětluje.

Stejný princip platí pro zdravotnické vybavení. Motyčka doporučuje kupovat pouze pomůcky, se kterými člověk umí pracovat a které si už prakticky vyzkoušel. Tréninkové vybavení by přitom mělo zůstat oddělené od materiálu určeného pro skutečný zásah. ,,Kupujte si vybavení, se kterým skutečně umíte a někdy jste s ním pracovali. Ideální je pořídit si více kusů, abyste mohli také trénovat,“ radí.

Celý rozhovor, který moderuje Amar Ibrahim, si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak přesně probíhal noční zásah u vážné dopravní nehody s několika vozidly, ke které Michal Motyčka přijel cestou z lyžování, a jak při něm pomohl přenos videa přes aplikaci Záchranka?
2. Čeho si Motyčka všímá u řidičů, když projíždí Prahou v sanitce, a proč někteří nereagují ani na přijíždějící vůz záchranné služby?
3. Jak fungují rentgenkontrastní prvky v hemostatických gázách a proč mohou být důležité při následném ošetření v nemocnici?
4. V čem se změnilo balení tlakových obvazů a proč může červené označení usnadnit jejich otevření v rukavicích od krve?
5. Proč zatím nelze běžnou plochou kartu jednoduše upravit do Braillova písma a jaké technické řešení by taková varianta vyžadovala?